Lyžák (mlbff)

Pokec

,,Můžeš na chvíli za mnou?" zeptala se učitelka a naznačila, že má jít Marinette do jejího pokoje. Ta ztuhla a opatrně se tam dobelhala. ,,Takže" začala učitelka a zavřela dveře ,,potřebuji se tě na něco zeptat". Jsem v háji, jsem v háji, jsem v háji! opakovala si Marinette v duchu a pevně se držela sedátka židle, kam ji učitelka posadila. ,,Jak to jde s Adrienem?". Marinette ta otázka zarazila hned dvěma způsoby. Zaprvé si myslela, že ji viděla venku a vyhubuje jí a za druhé to byla prostě.. poněkud divná otázka.. ,,No pořád neumí pořádně zatáčet ale-" ,,Nene" zavrtěla hlavou učitelka a přerušila Marinette. ,,Já myslela, jak je to mezi vámi. Co pro tebe znamená?". Ještě divnější otázka.. pomyslela si Marinette a nadechla se, že promluví. Nešlo jí to. Nevěděla proč, normálně by řekla, že ho nesnáší a otravuje ji, ale nešlo jí to na jazyk. ,,Proč se ptáte?" řekla po veškeré zbytečné snaze. ,,Já jen.. Myslela jsem si, že to bude špatné a dělala jsem si o tebe starosti. Potom ale, když jsem si šla pro lyžařské brýle, když začalo sněžit během lyžování, jsem vás viděla všude spolu a tak mě zajímá, jestli mezi vámi dokonce něco není" ,,Nenenenene. Je to jenom ka-" kamarád? Opravdu jsem chtěla říct kamarád? A-ale já ho nesnáším!! Zlomil mi srdce!! Zrudla jsem a učitelka se lehce zasmála. ,,Víš Marinette, jestli si pořád myslíš, že je to tvůj rival, tak pro tvou informaci se takhle rivalové nechovají" usmála se učitelka. Jestli to není můj rival.. Tak kdo? zeptala se sama sebe Marinette. Z jejího přemýšlení ji však vzbudilo bouchnutí dveří a následné spatření udýchaného ředitele. ,,Ty! Ty máš u sebe stejnou bundu, jako měla jedna z těch osob venku!!" ukázal vztekle na Marinette. Marinette si všimla, že stále drží v ruce bundu. Jakto, že se jí učitelka nevyptávala, proč ji má? ,,To nic, Marinette venku být nemohla. Povídáme si tu už aspoň půl hodiny. Má tady bundu, protože jsem chtěla vědět jaká je to značka, protože má dcerka vždycky chtěla takovou" řekla učitelka. Marinette to hodně zaskočilo. Cože? Vždyť jsem tu tak pět minut... A o bundě jsme vůbec nemluvili... ,,Oh, v tom případě je to v pořádku. Kdyby jste měla tušení slečno Dupain-Chengová, kdo leze po večerech ven, nahlaste to prosím a vy taky slečno Bustierová. Přeji krásný zbytek dne" řekl a odešel. Učitelka se jen usmála. Marinette chtěla něco říct, ale místo toho jen seděla.. A koukala.. Vyrazilo jí to dech. ,,To, co se mezi vámi dělo venku také nebylo rivalství. Popřemýšlej nad tím. Hlavně se k němu nechovej příliš zle Marinette.. Vypadá sebevědomě, ale ve skutečnosti trpí kvůli své rodině.." řekla učitelka. Marinette se moc nevěnovala tomu, že je učitelka viděla venku a celou tu dobu to věděla. Zabolelo jí svědomí kvůli tomu, co řekla Adrienovi o jeho matce a otci. Mrzelo jí to víc než předtím. Nenapadlo by ji, že TEN Agreste může být tak citlivý.. ,,D-dobře a děkuji.." vykoktala Marinette a pomalu se chystala k odchodu. Rozloučila se s učitelkou a vešla do svého pokoje. Alya už spala a Marinette zalehla taky. Další den mohla konečně zase snowboardovat..