Lyžák (mlbff)

Tvoje

Adrien líbal hladověji. ,,A-Adriene! Budeme mít problém! Vůbec by jsi tady ani neměl být!" vydechla Marinette, Adrienovi to však bylo jedno. ,,Adriene!-" než stihla Marinette říct něco víc, Adrien ji přimáčkl k oknu. ,,Podívej se mi do očí Marinette. Chceš teď přestat? Myslíš si snad, že někdo přijde?" řekl. ,,To n-ne..." zrudla Marinette. ,,Tak v čem to je? Pořád ti jde o čest?". ,,To taky ani ne... Ale to panenství bych si ráda ještě nějakou chvíli zachovala" řekla Marinette. Adrien se jedním koutkem úst pousmál. ,,Tak dobře, chvíli možná" zasmál se. ,,Děkuji, seš laskavej" řekla Marinette a úsměv mu oplatila. Potom pokračovali. O chvíli později Adrien otevřel dveře do pokoje, sebe a Marinette tam strčil, Marinette vyslékl a odhodil svetr, svalil ji na postel a pokračoval v líbání. ,,Agreste! Něco jsem řekla!" vyhrkla vystrašeně. ,,Ale no tak. Zůstaneme na začátku, předehra a tak~". ,,Zapomeň!". ,,Ale no tak, vždyť to splňuje tvoji podmínku!". ,,Chceš zabít teď, nebo až potom?". ,,Až potom, rozhodl jsem se, že můj životní cíl je tě dostat do postele". ,,Nesnáším tě, víš to?". ,,Jasný, už jsi mi to řekla milionkrát, ale docela silná slova, nemyslíš?". ,,Ani ne". ,,D*vko". ,,Tvoje" řekla Marinette a zrudla. Počkat, cože jsem to řekla...? ,,Moje?" zašklebil se Adrien. Nenenenenenenenene. ,,Jo tak takhle ty, Dupain-Chengovááá~". Nenenenenenenenene to jsem neřekla nahlas. ,,To je docela zajímavéé... Hmmm najednou seš moje d*vka... Já myslel, že mě nesnášíš~". Sakra sakra sakra sakra. Marinette se v duchu proklínala a Adrien se vítězoslavně usmíval. ,,Nic jsem neřekla, jasný?" Marinette rudla a snažila se nenavázat oční kontakt. Bylo to dost těžké, stále ležela na posteli a nad sebou viděla ten jeho připitomělej úsměv... ,,Ale já jsem to slyšel dobře" úsměv se mu prohluboval. ,,Ok, ty si to klidně pamatuj, ano řekla jsem to! Klidně si nad tou myšlenkou třeba večer vyhoň, mně je to u p*dele, ale opovaž se o tom někomu jenom ceknout..!" vyhrkla. ,,Provedu!" řekl Adrien. ,,Idiote..." chytla se za čelo Marinette. To už ale Adrien stihl znovu začít líbat. Několikrát se pokusil o věci jako rozepnout si pásek, nebo zajet jí pod tričko, či džíny, Marinette ho však vždycky jasně pleskla po ruce. O chvíli později Adrien vydechl, že už by měl jít. ,,Příště možná připustím i něco víc" řekla Marinette, když si stoupli a masírovala při tom přes tričko Adrienovu hruď. ,,Takže chceš, abych zase přišel?" zeptal se Adrien. ,,Možná?" usmála se Marinette a přiblížila se ústy. Nastalo další líbání ,,Budu se těšit na příště... Má dámo" zašklebil se když skončili, mrkl, dal poslední polibek na rozloučenou, vyšel na balkón a seskočil. Marinette za ním zavřela okenní dveře, sjela po nich po zádech, sedla si a usmála se. Takhle se tam smála jak idiot pěkných pár minut. Potom však do pokoje vtrhla Alya a vytrhla Marinette z nejtemnějších myšlenek. ,,Marinette! Říká se, že byla slyšet nějaká rána na klučičích balkónech, takže se předpokládá, že někdo byl na holčičím patře! Co když byl někdo vykraden? Nevíš o tom něco? Jsi v pohodě?!" vyhrkla. ,,Jo, jsem v pohodě" řekla Marinette. ,,Ale co kdyby! Co kdyby tady dotyčný kluk nějaké holce něco udělal! A co když tady má nějakou d*vku! Hej! Marinette..? Čemu ses začala smát?"

Autorka si po vydání této kapitoly asi zaleze někam do kouta a nebude se nějakou dobu ukazovat na veřejnosti... 😂😅