Lyžák (mlbff)

Epilog

,,Emmo?" křikla mladá žena se zástěrou na svou dceru a otočila při tom palačinku na pánvi. Její muž seděl na gauči a četl noviny. ,,Co je mami?" vešla do kuchyně dívka v pubertě a usmála se nad krásnou vůní máminy kuchyně. ,,Neměly se teď někdy ve škole rozdávat přihlášky na lyžařský kurz?" zeptala se a dál smažila. Nad těmito slovy se její manžel uchechtl. Ona si toho všimla, takže zakroutila očima a usmála se. ,,Proběhly mi hlavou velmi zajímavé vzpomínky Marinette" šklebil se, dál četl a usrkl ze svého šálku kávy. ,,Tak už radši na nic nemysli Agreste" zasmála se Marinette a vyplázla jazyk. ,,Furt se chováš jak puberťačka zlato. Kdy už si uvědomíš, že jsi taky Agreste?" řekl. ,,Já si to dobře uvědomuji, ale nikdy se nevzdám nazývání tě blbým Agrestem!" zasmála se hrdě Marinette a otočila palačinkou ve vzduchu. ,,Bože na nebesích..." pleskla rukama Emma. ,,Nějakej problém Dcero úžasného kluka a holky, která neumí lézt po namrzlích pouličních lampách?" usmíval se dál Adrien. ,,Tati... Jmenuji se Emma..." zakroutila očima. ,,Jméno Emma se líbilo tvojí mámě. Sice to máš v rodném listě, ale mně se líbilo Dcera úžasného kluka a holky, která neumí lézt po namrzlích pouličních lampách, tak se s tím smiř. A co ty hory?" zasmál se. ,,Jakože vzala jsem si přihlášku, ale nevím, jestli se mi tam chce" založila ruce Emma a totálně ignorovala poznámky jejího táty. ,,Tam musíš! Je to sranda!" usmála se Marinette a dosmažila. Všimla si Adrienova potulného úšklebku. ,,Tedy, pokud tě tam neoxiduje nějakej namachrovanej blonďák" dodala a šlehla po něm úsměv mluvící za vše. ,,Neumím dobře lyžovat a vůbec nevím, co bych si tam měla zabalit" pokrčila rameny Emma a ignorovala komunikaci mezi jejími rodiči. Byla zvyklá, že se tohle děje, když se promluví o horách. ,,Tam tě to naučí zlatíčko. Hlavně by sis měla vzít věci jako oteplováky-". ,,Nezapomeň na kondo-" přerušil Adrien svou ženu, ale ta to nenechala jen tak. ,,Rukavice-". ,,Trávu-". ,,Bundu". ,,Chlast~". ,,Čepice!". ,,Síť na chytání koťat". To už to Marinette vzdala, pleskla se do obličeje a Adrien se vítězoslavně zasmál. Emma jen tiše doufala, že je adoptovaná. ,,Vy máte asi na hory zajímavý vzpomínky co..?" zeptala se opatrně Emma. ,,Si piš! Už jsem ti vyprávěl, jak se tvoje máma zhulila, obímala ředitele a říkala, jak mu to taaak sluší při odpoledním klidu?" zajásal Adrien. ,,Už jsi to vyprávěl asi stokrát........." povzdechla si Marinette a zabořila obličej do dlaní. Emma se zasmála. ,,Je tu ještě něco, na co bych se chtěla zeptat... Věříte na superhrdiny?" řekla. Marinette s Adrienem se na sebe potulně pousmáli. ,,Proč se ptáš?" usmála se Marinette a sundávala si zástěru. ,,No, v dějepise jsme se učili, že před necelými dvaceti lety v Paříži byli dva superhrdinové jménem myslím Radioaktivní Beruška a Černý Kocour, nebo nějak tak- no prostě přišlo mi to divn-" Emma už dál nepokračovala, protože Adrien dostal záchvat smíchu. ,,RADIOAKTIVNÍ BERUŠKA PFFFFFFF" popadl se za břicho. Marinette zrudla a udělala face nasrané brambory. ,,Ano věříme, oba jsme je přece zažili... A pojďte, už je večeře" pousmála se Marinette a všichni si vesele sedli ke stolu. ,,Tak já tedy na ty hory pojedu" usmála se Emma. ,,Dobrá volba" mrkl Adrien. ,,Dobrou chuť!".

(Na větu "Emma jen tiše doufala, že je adoptovaná" jsem velice pyšná a už asi patřím mezi trapáky, co se smějou vlastnímu vtipu 😂).
Ok guys, máme to za sebou.
Osobně jsem si tuto knížku velmi užívala, ale všechno jednou musí skončit... A toto už by bylo o ničem 😂. Děkuji za veškeré hlasy a komentáře. Doufám, že se vám tato knížka líbila a zase u nějaké další ahoooj! ❤️