INVISIBLE ME

Kapitola 2.

Rozčíleně jsem přecházela po pokoji a občas upřela naštvaný pohled na hodiny. Už bylo půl třetí a pořád nic.

James na tom nebyl o moc lépe, rozrušeně poklepával nohou a zuřivě se rozhlížel kolem sebe, čím by tak mohl svého syna přetáhnout po hlavě, až přijde domů. Podle jeho rozvrhu by měl přijít už za půl hodiny, ale kvůli nehodě ve škole je určitě pustili dříve. Po pár minutách usilovného přemýšlení, jak zabránit nastávajícího vraha Jamese, se ozvaly klíče v zámku. Jakmile to James zaregistroval, už stál na nohou a nebezpečně se blížil ke dveřím s mojí porcelánovou soškou z Míšně. Rychle jsem vyběhla k naštvanému manželovi a svojí drahocennou sošku mu vytrhla z ruky.

„Tu ne!" zvýšila jsem varovně hlas a i se svým pokladem v náručí jsem se vytratila z nebezpečného prostředí. Dveře se otevřely a dovnitř vešel vysoký klučina s vlasy po otci a tmavě hnědýma očima po mně. Vesele si pískal nějakou melodii, a jakmile zavřel dveře, už si to kráčel k obýváku se školní taškou na rameni. Jakmile však vešel a uviděl svého otce rozzuřeného u dveří se zatnutými pěstmi a svojí matku, vyčítavě hledící se svojí porcelánovou Šikmou věží v bezpečném objetí, pískání rázem utichlo a on nasadil lehce nechápavý a z větší části vyděšený výraz.

„Co jsem provedl?" zeptal se tónem, který připomínal vyděšené kuře a odložil aktovku na zem.

To Jamese bohužel naštvalo ještě víc a přiblížil se o krok ke svému synovi blíž.

„Patricku" promluvil až děsivě klidným hlasem „můžeš mi prosím vysvětlit, proč si sakra zničil učebnu chemie?!" dokončil zvýšeným hlasem. Blesky mu sršely z očí, zatímco jeho syn vypadal, že se mu rozsvítilo.

„Jo tohle!" řekl a jeho výraz se výrazně uvolnil. „Ona volala učitelka?" zeptal se tázavě a já z jeho klidného výraz málem zapomněla na svou lásku k sošce a dostala hroznou chuť ho s ní přetáhnout po hlavě.

„Ne" ozvala jsem se výhružně.

„Bylo to ve zprávách" dořekl James ještě rozzuřenějším hlasem a svaly na rukou se mu napjaly ještě víc.

„Fakt?" skoro vykřikl nadšením. James se na mě nechápavě otočil a já jen pokrčila rameny se stejně nechápajícím výrazem ve tváři. Posadil se na křeslo a upřel tázavý pohled na svého syna. Patrick si nás pobaveně prohlížel a pak konečně promluvil: „Oni to popletli, učitel tam zapomněl dát jednu látku, místo ní tam omylem dal nějaký sodí- ne, vod- ne ten taky ne... no prostě tam místo toho dal nějakou hořlavou látku a v tu chvíli pokus vybuchl." Usmál se na nás a já měla chuť uškrtit někoho z televize. Zato James se rozesmál. Po chvíli se můj manžel se zvedl a s Patrickem si plácli. Já opatrně položila svou milovanou Šikmou věž na její místo. Se synem jsem si plácla stejně jako jeho otec a odešla do kuchyně uvařit si čaj. „Dáte si někdo?" zakřičela jsem z kuchyně. Když odpověď byla záporná, pokrčila jsem rameny a odměřila množství jen pro jednu osobu. Pomyslela jsem na knihu. Dnes se k ní asi už nedostanu, tak jí začnu číst zítra, až budu znovu doma dopoledne sama. Patrick mezitím vyšel schody a o pár vteřin později už byli slyšet TheFatRat, The miracle of sound a Two steps from hell.