NERD (Cameron Dallas CZ)

XIII.

Seděl na lavičce venku "Promiň" posadila jsem se vedle něj "V pohodě, já.. promiň to jak jsi křičela.." byl jako malé dítě, strašně mě ranilo, že jsem ho vylekala "Chápu omlouvám se" špitla jsem "Takhle na mě křičela ona" vyhrkl a zadíval se do blba "Tvoje matka?" zeptala jsem se opatrně "Ano.. když jsem byl malej, zlobil jsem a pokaždé mě zavřela do sklepa, byl jsem tam dva dny, bez jídla a pití, byla tam tma a pořád na mě křičela. Nechala mě doma třeba týden a odjela, byl jsem tam sám a hladověl. Jednou u nás zazvonila paní, byla to Gina a ptala se na rodiče, všimla si mě, toho jak jsem vypadal a toho jak jsem se bál, hned mě odvedla k sobě a zavolala sociálku. Když jsem svoji matku viděl potom, byla hodná a milá" poslouchala jsem každé slovo, úplně jsem ho hltala "Nikdy taková nebyla ale vzali mě jí a pak jsem se dostal k Gině, za to jsem jí strašně vděčný. Nikdy bych ji nezklamal" zavrtěl "Came promiň já.." strašně mě to mrzelo, měla jsem chuť ho obejmout  "Ne v pohodě jsem rád, že to víš. Neber to jako, že bych se litoval prosím.. proto ty záchvaty" vysvětlil znovu, byl tak úchvatný když něco vyprávěl a já jsem milionkrát ráda, že mi to konečně řekl.

"Nenávidím když na mě křičí holka, jako moje máma, táta nikdy nekřičel proto se asi nebojím Filipa ale když na mě křičí holka, někdy to prostě nedám" zvedl ramena a věnoval mi bezstarostný úsměv "Já to chápu" kývlala jsem "Sam díky, díky že si ze mě udělala to co jsem, moje sebevědomí se ze dne na den zvedlo o 50% a začínám to zvládat, ne jako dřív" byl mi vděčnej? Za to co jsem z nej udělala? Nejraději bych se za to profackovala "Když je sebevědomí jde všechno" usmála jsem se.

"Ta fotka s Tamarou?" začala jsem jemně "Chodíme spolu" usmál se "Wow!" zarazila jsem se. Cože spolu? Hej jsi normální? Moje duše se rozpadla, rozsypala na milion kousků "S ní? Camerone? Kde jsi?" vyhrkla jsem "Proč? Vždyť je fajn a myslím, že bude jiná" on si to fakt myslí??

"Jiná? Ona Camerone? Prober se!" vyšilovala jsem. Srdce mi bušilo a myslela jsem, že vyletím z kůže "Nechápu proč žárlíš" zamračil se "Neříkej že to pro tebe nic neznamenalo, my" ani jsem nepřemýšlela co jsem řekla ale on na mě jen zíral. Čekala jsem "Camerone" oslovila jsem ho "Myslím, že bude lepší když se už nebudeme bavit" klesl hlasem nakonec.

Ztuhla jsem "Ne, cože? Takže to nebylo nic?" zeptala jsem se a znovu měla co dělat abych se nerozbrečela "Ne" vyhrkl "V čem je ona lepší než já?" zamračila jsem se. Nic neřekl a odešel.

V tu chvíli jsem cítila tep svého srdce, můj domeček z karet se rozpadl. Oči se mi zaplavili slzami, zrychleně jsem dýchala a první slzy vypluly na povrch.
Pomalu jsem šla do obýváku a pořád nemohla pochopit co se to stalo. Dal mi konec? Úplně?
Všimla jsem si na krbu, láhví whiskey, nikdy před tím mě tak nezaujali jako v tuhle chvíli.
Jednu jsem otevřela a vyndala si sklenku, když jsem se na ni upřeně dívala rozhodla jsem se napít rovnou z flašky.
Prosadila jsem se na pohovku, tolik věcí se mi honilo v hlavě.
Vzala jsem láhev a šla se projít ven.
/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\