NERD (Cameron Dallas CZ)

XVII.

Byl konečně konec školy, vyšla jsem ven z budovy a zastavila se když jsem uviděla toho tupce Filipa jak se zase posmívá nějakému prvákovi. Proč to máš pořád za potřebý?
Cítila jsem jak si někdo stoupl vedle mě "Idiot" řekl a já si všimla, že je to Cameron "Jo" kývla jsem "Sam? Už jsi v pořádku? Je to lepší?" usmál se "Děkuju ti Camerone" kývla jsem a chtěla pokračovat odchodem domů "Sam notak, já ti musím poděkovat" popoběhl za mnou "Za co?" zeptala jsem se "Kdyby jsi mě ráno nezastavila.." zavrtěl "Ale prosím tě" skočila jsem mu do řeči "Odvezu tě domů" zastavil "Nechci, díky" zavrtěla jsem "Sam.. prosím" vytáhl klíčky. Podívala jsem se na něj.. tak krásný, smutný, dobrý a milující "Dobře" špitla jsem. On se rozzářil jako sluníčko, já se usmála a objala ho vší silou "Tak moc jsi mi chyběla, už tě nikdy neopustím" zašeptal "Mám tě strašně moc rád a už tě nechci ztratit.."

Cestou domů jsme mlčeli, je to zvláštní mám mu toho tolik co říct a přitom nic "Přemýšlím že pojedu na zdravotnickou stáž do New Yorku" řekla jsem "Vážně? To je dost dálka" usmál se

"Ano ale potřebuju si asi odpočinout, je mi tady z toho zle, z toho co se děje a bude dít" zavrtěla jsem hlavou "Bude? Už jen ples a maturita" zvedl obočí

"No právě" vzdychla jsem "Ta stáž je mezi plesem a maturitou, takže se zase vrátím" usmála jsem se "Bude se mi stýskat" úsměv mi opětoval.

"Nejedu napořád" zasmála jsem se "Chci se ještě zdokonalit, aspoň zjistím jestli je doktořina pro mě nebo ne" zvedla jsem ramena "Bude se mi stýskat" udělal smutný obličej "Mě taky" usmála jsem se a otočila hlavu abych mohla pozorovat okolí. Byl ve mě obrovský chaos, jakoby něco uvnitř mě chtělo vybuchnout. Proč se to všechno děje? Proč zrovna mě? Nikdy bych nepomyslela na to abych si vzala život a všechno se za tak krátkou dobu otočilo o 360 stupňů.

"Tak jsme tady" Cam zastavil před naším domem "Děkuju" vzala jsem za kliku a dala nohu na zem "Sam?" zaslechla jsem a otočila jsem se na Camerona. Najednou byly jeho rty na těch mých.. chtěla jsem ho odtrhnout ale moje tělo mi to nedovolilo, polil mě pocit chtíče a cítila jsem motýlky v břiše..
Položil dlaň na mou tvář a začal mě líbat, neprotestovala jsem. Cameron opravdu líbat uměl a kdybych se nebála, že to zničí naše přátelství už by jsme byli nazí v mé posteli.

Pustil mě a odtrhl se ode mě, ale já ho vzala za krk a nepustila ho. Líbali jsme se snad nekonečně dlouho "Promiň" odtáhla jsem se od něj když jsem si uvědomila jak by to mohlo skončit "Nic se neděje" usmál se "Tohle nejde" zavrtěla jsem hlavou "Proč to nejde? Víš že tě moc chci" zvážněl "To by nedopadlo dobře, nedokážu si představit, že by jsme se rozešli a nebavili se spolu"
"Proč bychom se nebavili?" zamračil se
"Protože to tak končí" zvýšila jsem hlas "Dobře promiň"
Otevřela jsem dveře a vystoupila "Ahoj zítra ve škole" prchala jsem co mi nohy stačili.
Já bych ho taky moc chtěla ale všechno se ve mě pere.
"Ahoj tati" všimla jsem si táty který seděl na barové židličce v kuchyni "Ahojky" usmál se na mě "Jak bylo ve škole? Myslíš že je to dobrý nápad aby si tam byla tak brzo?" zeptal se "Ano tati, zvládnu to. Doma bych zešílela" opřela jsem se o bar vedle táty "Dobře ale když to nepůjde, neboj se říct ano? Nechci tě ztratit stejně jako maminku" klesl hlasem "Neztratíš" usmála jsem se "Všimla jsem si, že se Cameron lepší" odběhla jsem od tématu " Jak to myslíš?"  Zvedl obočí "Záchvaty už nejsou tak silné"
" To a zlepšil se hodně" kývl
"Nebo je i něco jiného v čem by se měl lepšit?"
"Ne to není"  usmál se.
Šla jsem do pokoje a přemýšlela jestli na chatu se školou jet chci. Jestli se chci dívat na ty zlý obličeje ostatních, že teď bych stejně jela jen kvůli Cameronovi a plesu.
Zbytek večera jsem jen četla a přemýšlela co se životem.
Ráno jsem se probudila a udělala to co každé ráno, do školy jsem šla pěšky abych si vyvětrala hlavu. Před školou už stál Cameron a vypadal jako by mě vyhlížel, ani nevím jestli  s ním chci mluvit potom co se včera stalo ale bylo to moc hezký.
"Ahoj" usmál se na mě "Ahoj" zastavila jsem u něj a šli jsme spolu do třídy. Zbytek týdne probíhal celkem v pořádku, žádná změna oproti jinému dni a nastal den jet na chatu..
/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\