NERD (Cameron Dallas CZ)

III.

Seděla jsem u okna a četla učebnici dějepisu, chci aby na mě Cam byl hrdý. Podívala jsem se na oblohu kde svítilo milion hvězd, spadlo jedno malé světýlko. Padá hvězda! Zavřela jsem oči a vyslovila svoje praní "Chci být šťastná" zašeptala jsem, vím že v mém případě je to nemožné ale co když..??

Studovali jsme každý den dvě hodiny, s Camem jsem se sbližovala víc a víc a myslím, že je to můj nejlepší kamarád, je jako můj brácha. Po dlouhém křiku přišla odpověď "Mám Áčko, díky, díky, díky" skočila jsem na Cama "Super" usmál se "Takže už doučování nepotřebuješ" kývl "No asi ne ale děkuju ti" ještě jednou jsem ho objala, smutně se usmál a odešel. Co?

Už jsem s Camem nemluvila dva týdny, nějak se nehlásí, chybí mi, byl jako brácha kterého jsem nikdy neměla.

Večer jsem šla do školy pro moje podklady na seminárku, zapomněla jsem je ve skřínce.
Když jsem se už blížila viděla jsem Filipa s jeho partou jak jde ze školy a smějí se, co zas provedli? Jen co odešli šla jsem dovnitř já, nechtěla jsem je vidět, nebavím se už ani s nimi. Vzala jsem si podklady ze skříňky a uložila si je do kabelky, o kousek dál jsem uslyšela vzlyky, šli ze skříňky. To si dělají srandu?! Rychle jsem ji otevřela, byla Cama, znala jsem jeho kombinaci. Světlo měsíce dopadlo na jeho vyděšenou tvář "Came co tu děláš?" vytáhla jsem ho ven, seděl tam dole "Camerone co je s tebou?" klepal se a nemohl popadnout dech  "záchvat paniky" zašeptala jsem "Tak jo" nevím co dělat, moment, snažila jsem si vzpomenou co mi říkal táta, šok ale jak tady?! Dívala jsem se na něj chvíli a pak mě to napadlo. Chytla jsem ho za krk a podívala se mu do očí, prostě jsem to udělala, políbila jsem ho, najednou se třást přestal, odtrhla jsem se a jen nahlas dýchal, díval se na mě jako na zjev "Už je dobře" objala jsem ho.

Vzpomněla jsem si jak jsem si před týdnem našla u táty v kanceláři Cameronovu zprávu "Jak si věděla jak to zastavit?" zeptal se na cestě domů "Viděla jsem tvoji zprávu a našla jsem si o tom něco, většinou to vzniká při nějakém trauma, třeba z dětství" odpověděla jsem "Četla si moji kartu? To je soukromí" zamračil se "Já vím ale.." nenechal mě to doříct "Ale co?" zvedl obočí "Ale kdybych tam nebyla byl by jsi pěkně v prdeli" zavrčela jsem "Proč si ji četla?"zeptal se "To je fuk" zavrtěla jsem "Dělej, k tomu aby jsi vlezla do mého soukromí si asi měla důvod" zvýšil hlas "Chci jít na medinu" vyhrkla jsem "Co?" zastavil se "Chci bejt jako můj táta, je to sice hrozný rodič ale úžasný doktor, chci být jako on" vysvětlila jsem "Já vím, ale to ty taky když si prolezla moji kartu" rýpl si "Dost!" praštila jsem ho "Zítra se stavím ano?" usmála jsem se "Proč? Doučování už nepotřebuješ" zamračil se "Aha.. takže ty si myslíš že jsem se s tebou bavila jen kvůli tomu?" klesla jsem hlasem a podívala se mu do očí "To si fakt myslíš?" zavrtěla jsem, chtělo se mi brečet, ze mě, jsem tak provařená že si lidi myslí, že je jen využívám. Cam nic neřekl, jen stál "To si nemyslím" špitl, objal mě "Děkuju že si mi pomohla" usmál se a odstoupil "Uvidíme se zítra" mrkl na mě a rozeběhl se k autu. Mam ho tak ráda.

Druhý den odpoledne..
Šla jsem ke Cameronovi, hned ve dveřích se mě ujal a odebrali jsme se do jeho pokoje "Co je OTD?" podívala jsem se na obrazovku jeho notebooku a sedla si na kolečkovou židli za stolem, zarazil se a podíval se na mě "Program na ochranu týraných dětí" usmál se "A ty jim pomáháš? To je úžasné" vyjekla jsem a prohlédla si článek "Ani ne" zavrtěl a sedl si na sedací pytel vedle mě "Ale ano" kývla jsem "Co s nimi dělají?" otočila jsem se na něj "S těmi dětmi?" zvedl obočí, jen jsem přikývla "No, starají se o ně než si je někdo osvojí" řekl zamlkle "To je krásný. Někdy bych se tam chtěla podívat.. za těmi dětmi" usmála jsem se "Někdy tě tam rád vezmu" mrkl levým okem a já se zazubila.

O dva dny později ve škole..
"Ahoj Came" objala ho Mercy když jsme stáli na chodbě a polemizovali "Ahoj" usmál se "Díky za tu matiku, nevím co bych bez tebe dělala" zavrtěla hlavou a hodila roztomilý úsměv, co to sakra je? "Není zač jsem rád že si to pochopila" kývl Cam "Zajdeš někdy aspoň na kafe jako poděkování" vzala ho za ruku "Jasně" mrkl na ní, zamračila jsem se, Merc na mě koukla "Tak zatím" pustila mu ruku a odešla.

Cam se za ní otočil "Něco mi uteklo?" zvedla jsem obočí "Jo, Mercy nešla Matika tak jsem jí pomohl" usmál se "Doučuješ?" spiklenecky jsem ho probodla pohledem "Ano" přikývl.

Tak to ne! Praštila jsem ho do ramene a shodila mu učebnice, otočila jsem se na patě a odešla. Všichni začali tleskat, tohle asi bylo špatně. Podívala jsem se na Camerona "Tak utíkej na kafíčko, nulo" zvedla jsem prostředníček, nechápu kde se to ve mě vzalo ale byla jsem tak naštvaná. Pohodila jsem vlasy a pokračovala na Anglinu. Najednou se mi strašně zvedlo ego, měla jsem ráda když jsem byla středem pozornosti.

Odpoledne jsem šla ze školy a uviděla Camerona jak stojí u schodů, byl jako tělo bez duše, tohle jsem posrala na plný čáře. Zastavilo před ním černé auto a on nastoupil, věnoval mi nenávistný pohled a zabouchl dveře Audi. Musím za ním, nasedla jsem na motorku a vyjela k němu domů. Když jsem už byla před jeho domem, uviděla jsem jak si povídá s Mercy, pak mě zahlédl a rozloučil se s ní objetím. Merc odjela a Cam zašel do domu. Slezla jsem z mého miláčka a zabouchala na dveře "Came?" čekala jsem "Jdi pryč Samantho!" ozvalo se "Came promiň" zvýšila jsem hlas "Ne Vypadni, běž si navýšit svoje ego" otevřel a křikl "Came tak to není" zavrtěla jsem "A jak to je? Hmm? Víš co? Jsi stejná jako Filip! Ty patříš do tý jeho partičky tak si táhni" zabouchl dveře, zůstala jsem tam stát.
/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\/\
Po opravdu dlouuuuhééééééé době další díl 🔐