❤ Lazy Life ❤

Kapitola 2:Párty

Ráno mě jako vždy vzbudil budík.Kecám, díky mami. Vylezla jsem udělala raní rutinu a odešla do školy. Zase jsem šla o něco dřív, abych se vyhnula mámině snídani. Je sice hodná a všechno, ale vařit fakt neumí.

Teprve za půl hodiny začíná první hodina, vešla jsem do třídy a "překvapivě" jsem tu byla sama. Zalezla jsem si do zadní lavice a čekala.

Postupně začali chodit i ostatní, ale Sugu jsem nikde neviděla. Do třídy vešla nějaká holka, která tu včera nebyla.

Přišla k mé lavici. ,,Ahoj mi se ještě neznáme jmenuji se Nam."

,,Ahoj, já jsem May." Pokusila jsem se o úsměv.

,,Mohla bych i k tobě sednout pokud chceš." Tvářila se nadšeně.

,,myslím, že to zvládnu sama, ale díky." Nasadila jsem si zpět sluchátka a Nam odešla za skupinou divných lidí, pro které ještě nemám název.

Chvíli po zvonění na první hodinu vešel do třídy Suga. ,,Zase pozdě!" dodala učitelka.
Suga se posadil na své místo, což bylo kousek ode mě. Věnoval mi pohled a usmál se na mě, a pak si otevřel učebnici chemie. Tak z toho úsměvu nebudu spát.

To víte, člověk jako já (Tím myslím, že jsem ještě nedostala ani pusu.) se rozplyne i z úsměvu. Učitelka byla stejně mimo jako my takže to vzdala a dala nám volnou hodinu, neměla jsem co dělat, tak jsem si vytáhla blog a začala si kreslit vše možné.

,,Hezky kreslíš." Otočila jsem se na osobu, která si právě sedla vedle mě.

,,Díky." jak stručné.

,,A co posloucháš za hudbu?" Vytáhla jsem jedno sluchátko z ucha a podala ho Sugovi. Začal se usmívat a zaposlouchal se do hudby. ,,Hmm.. docela to ujde." Zase ten jeho úsměv.. OMG asi padnu. Zbytek hodiny jsem s Sugou poslouchala písničky, sama nevím, jestli mu mám říkat Sugo nebo Yoongi.

****

Konečně poslední hodina a hurá domů. A samozřejmě jako vždy mi příjde že tvá snad celý den. V půlce hodiny jsem už pomalu usínala. Položila jsem si hlavu na stůl a ucítila jak mi něco přilítlo na hlavu. vzpamatovala jsem se a smuchlaný papírek otevřela.

CO DĚLÁŠ PO ŠKOLE?

Namířila jsem pohled na Sugu, ale ten asi spal. Neměla jsem tušení od koho to může být nikoho tu neznám, takže to nechám být. Třeba to ani nebyl vzkaz pro mě. Nakonec jsem se konce dočkala a šla ke skříňkám odnést knížky a pak jsem si to namířila přímo k východu. Mžikem jsem zahlédla Sugu s nějakými kluky. Jeden z nich vypadal docela dobře, ale Suga vypadal líp.

Hlemýždím krokem jsem se vydala k domu. Ještě kousek a budu tam! Radovala jsem se, protože dnes má přijet táta, ale k zrychlení mě to nepřimělo. Kousek od domu jsem slyšela nějaké kroky, otočila jsem se a hrozně se vylekala.

,,Bože Yoongi!!! Chodíš jak duch!" Zvedla jsem se ze země a Suga se jen smál, doslova měl záchvat smíchu. Když nabral dech řekl: ,,Nevěděl jsem, že bydlíš tady." Jeho pohled zvážněl.

,,No bydlím, proč ?" Docela mě zajímalo, proč se ptal.

,,To já jen tak, V tom domě kdysi bydlela moje babička." Zatvářil se smutně.

,,Aha.. to jsem nevěděla. A kde bydlí teď?"

,,Bydlí s námi, neměla peníze tak musela prodat dům." Rychle to dořekl a rychlo chůzí se vydal pryč. Tak tohle bylo divný....

Doma mě přivítala máma i táta, měla jsem radost, že ho vidím. Poslední dobou hodně pracuje a nemá na nás čas. S tátou jsem měla vždy lepší vztah než s mámou, asi to bude tím, že táta mě podporoval ve všech mých koníčkách, ale máma? Ta by byla nejradši kdybych měla samé jedničky a kromě učení nic jiného nedělala.