❤ Lazy Life ❤

19 Kapitola: Poslední šance

Tahle sestava se mi vůbec nelíbila a jelikož Momo o všem věděla tak Sugu propalovala pohledem.

,,Můžu si s tebou promluvit ? O samotě?" řekl Suga a otočil se na Momo a Jimina. Jim bylo jasné co tím myslel a otočili se. Momo sice nevypadala šťastně, ale Jimin ji vzal s sebou. 

S Sugou jsme si sedli na nejbližší lavičku, chytl mě  za ruku a začal.

,,May, chtěl bych aby jsi mi dala ještě jednu šanci." Koukala jsem do země, ale nevěděla co odpovědět.

,,Miluju tě." To mě zarazilo, nečekala jsem, že bych to od něj mohla někdy slyšet.

,,Já.. " Než jsem stačila něco říct políbil mě, nebránila jsem se. Nechala jsem se unášet. 

Chtěla jsem ho tak moc a konečně se mi vyznal. Dál jsme tam potichu seděli a já si užívala jeho doteky na mém těle. 

,,Začneme od znovu." Zašeptal do ouška. 

,,Dobře." řekla jsem tak potichu. 

Z pohledu Momo

Neskutečně mě vytočil, chtěla jsem Sugovi hned jednu napálit, ale Jimin mě odtáhl. Překvapivě jsem byla víc naštvaná než on. Možná to bylo tím alkoholem, nejsem na něj moc zvyklá. Každopádně nechápu co na něm May vidí, člověk chce pro tu holku to nejlepší a ona udělá toto. 

,,Proč jsi tak nervozní?" Zeptal se Jimin a ukázal na místo vedle něj. Posadila jsem se, ale pořád jsem měla divný pocit, neměla jsem ji tam nechat samotnou. 

,,Divíš se?"  Jimin se jen pousmál. 

,,asi všechno víš že?" byl si tak jistý, že vím vše takže jsem neměla důvod lhát.

,,Vím." Zase ten jeho úsměv, božeee.

,,Věděl jsem, že u ní nemám šanci." Vipadal, že ho to trápí, ale stejně se pousmál.

,,jen aby jsi věděl fandila jsem tobě." 

,,To jsem rád." 

,,NO.. Víš je mi to blbé, ale neznám cestu k May a.." Než jsem to dořekla.

,,Rád tě doprovodím." Zvedl se a podal mi ruku. Hmmm... už teď udělal dobrý dojem. 

Když jsme se blížili k domu May, došlo mi, že nemám klíče a zvonit vážně nechci. Takže jediné co mi zbylo, bylo sednout si a čekat, Jimin byl tak hodný, že čekal se mnou. 

Asi po půl hodině jsme viděla přicházet May a Sugu. May byla červená snad až na řiti a ten idiot měl na tváři vítězný úsměv. 

Zvedla jsem se ze země a poděkovala Jiminovi za doprovod. 

,,Nemáš vůbec zač." řekl a otočil se směrem k jeho domu.

,,Počkej!!" Chytl mě za ruku.

,,Ty zítra odjíždíš?" 

,,Ne až v pondělí." 

,,A dáš mi na sebe číslo?" To mě zaskočilo.

,,Dobře." Jimin mi podal jeho mobil a já mu napsala moje číslo. 

,,Tak teda už dobrou noc."  Zamával jsem mu a Jimin odešel. 

,,No konečně!" zařvala jsem na May a vytrhla ji z přemýšlení.

Z pohledu May

S Sugou jsme tam seděli celkem dlouho, ani jsem si neuvědomila, že Momo pořád čeká.