❤ Lazy Life ❤

Kapitola 4: Cukřík

Uviděla jsem malé roztomilé stvoření, které jsem musela mít! Rozběhla jsem s ke kleci. ,,Kolik stojí?" zeptala jsem se prodavačky. ,,Je zadarmo.. dala ho sem nějaká paní, která ho nechtěla."

Dívala jsem se na to úžasné stvoření a musela si ho vzít. Za peníze od mamky jsem koupila nějaké granule a další dobré věci. Taky vodítko a obojek. Stejně jsem ho s klukama celou cestu nesla v rukách, přece ho nemůžu nechat chodit. Možná ještě víc z něho byl paf Jungkook.

,,Jungkooku nešišlej mi na něj!"

,,když on je tak roztomilý. A už máš vymyšlené jméno." Tak na tohle jsem vážně nemyslela.

,,Nemám..."

Zbytek cesty jsme vymýšleli jak by se mohl jmenovat. Z přemýšlení nás vyrušilo zvonění telefonu. Jimin ho vzala my ostatní jsme přemýšleli dál.

,,Namjoon se ptá jestli jdeme k němu." Řekl Jimin.

,,Já bych šel." Dodal Taehyung a zazubil se.

,,Půjdeš taky Jungkooku?" Řekli naráz.

,,Později ještě od provodím May a pak když tak příjdu." Kluci kývli rozloučili se se mnou a odešli.

,,Klidně si mohl jít s nima."

,,Ále je vidím každý den, navíc musíme vymyslet jméno." Usmál se a pokračovali jsme v cestě, k domu to byl už jen kousek.

Přišli jsme dovnitř, kde mě už vyhlížela máma. Asi čekala co ji přivedu domů. Chudák Jungkook zbytek cesty musel všechny blbosti tahat on.

Mamka na pejska koukala jako na boží stvoření. ,,A jak se jmenuje?" S Jungkookem jsme na sebe hodili pohled a mykli rameny. Máma se sním ještě chvíli mazlila, ale pak jsem si ho vazala do pokoje.

Hrozně dlouho jsme přemýšleli jak by se ten prcek mohl jmenovat, ale nic nás nenapadlo.

,,A co takhle Sušenka, když je tak sladký " Vykřikl Jungkook nadšeně.

,,Tak to mu můžeme klidně říkat cukre , ten je taky sladký." Oba jsme se zamysleli a najednou vykřikli: ,,Cukřík" Je bílý a sladký tak co. Byli jsme tak nadšení, že jsme se museli pochválit.

,,No asi bych už měl jít." Vyprovodila jsem Jungkooka a vrátila se ke svému miláčkovi. Ležel na postýlce a spinkal, šla jsem se osprchovat a pak jsem se k němu přidala.

Ráno jsem vstala o něco dřív abych vyvenčila Cukříka. Asi začíná chytat můj syndrom, místo toho aby se rozběhl po venku šel šnečí chůzi. Pak jsem si nachystala vše do školy a mohla vyrazit.

Před školou na mě mávali kluci. Byli tam všichni až na Yoongiho. Jak jinak když se mi vyhýbá. Chvíli jsme tam stáli a pak jsme šli do třídy. Kluci byli ještě víc ukecaní než včera dokonce i Jungkook mlel pantem.

,,Ty May už si dala Sugovi tu krabičku?" Otázal se Jungkook.

,,Ne, ale můžete mu ji dát vy." Prosím prosím...

,,Spíš bys mu ji měla dát ty." Dodal Jimin. Kývla jsem na souhlas a psychicky se na to připravovala.

,,No jo ale kdy ?"

,,Je nemocný.. ale můžeš mu to donést domů.Napíšu ti adresu jestli chceš." Řekl Taehyung.

,,Dobře." Nebyla jsem nadšená, ale kluci neví co se stalo. Ale spíš jsem byla naštvaná, že mě ignoruje.

****

Po škole jsem si vzala tu Sugovu krabičku Cukříka dala na vodítko a vydala se na adresu, kterou mi napsal Taehyung. Sakra proč bydlí tak daleko? Taková štreka, příště si rozmyslím, že půjdu pěšky.