❤ Lazy Life ❤

17 Kapitola: Trojúhelník

Jakmile to Jimin dořekl zastavilo se mi srdce. Jeho věta se mi pořád přehrávala v hlavě, vážně to řekl nebo se mi to jen zdálo ?

,,May vnímáš mě ?" Koukala jsem na něj zaraženě a stále nechápala, že to vyslovil. Zvedl hlavu a posadil se vedle mě.

,,Promiň, jako bych nic neřekl." a zase mlčel. Nevěděla jsem co říct.

,,Jimine."

,,Ne chápu to." Lehl si na postel.

Tak jo, teď se cítím vážně špatně, nechtěla jsem aby to zašlo tak daleko. Jedna půla mě, chce toho roztomilého Jimina, ale ta druhá zase touží po bezcitném Sugovi. Taky je tu, ale to, že Jimin o mě má zájem, kdežto Yoongi očividně ne.

,,Jimine, ale víš, že tě mám hrozně ráda že ?" Jen se trochu pousmál a dál jsem přežívala to hrozné ticho. Tak teď by se tu hodil Tae , který by situaci odlehčil.

Usoudila jsem ,že bude lepší když odejdu. Zvedla jsem se z postele a chystala se ke dveřím, Jimin stále ležel a nevypadal zrovna vesele. Otevřela jsem dveře a v tom momentě jsem ucítila pevný stisk kolem pasu a jeho hlavu opřenou o má ramena.

Jeho stisk byl pevnější a pevnější.

,,Co mám udělat proto aby si se mnou zůstala?" Otočila jsem se na něj a smutně se na něj podívala, pohladila ho po tváři a odešla. Bylo mi ze sebe špatně, ale musela jsem odejít. Necítila jsem se zrovna dobře, chtělo se mi brečet a když sem jeho dům opustila úplně po tváři mi stekla jedna neposlušná slza.

Pomalu jsem se táhla domů a pořád myslela na Jimina. Hlavně na to, jak jsem mu zase ublížila.

Když jsem dorazila domů, zase tu nikdo nebyl. Máma mi na lednici nechala lístečk, že je u kamarádky. Jediný kdo na mě čekal byl můj roztomilý Cukřík. Ještě že ho mám, vzala jsem vodítko pár pamlsků do kapsy a vyrazila s ním na procházku.

Sluchátka v uších mi hrály tak nahlas, že jsem neslyšela nic okolo. V parku jsem Cukříka pustila a v klidu se posadila na lavičku. Bavilo mě pozorovat, jak Cukřík nahání větší psy než je on. A další plus je, že se unaví a nebude blbnout doma.

Teď už jsem byla o něco veselejší, S Cukříkem jsme se pomalinku táhli domů, kde mě málem trefilo. Zastavila jsem se a pustila vodítko.

,,Co tu děláš?" řekla jsem né zrovna příjemně. Mezi tím se k němu Cukřík lísal.

,,Chtěl jsem si promluvit." Zvedl se ze schůdků a namířil si to ke mě. Jen jsem kolem něj prošla a šla ke dveřím. Vytáhla jsem klíče a odemkla.

Ucítila jsem pevný stisk ruky. Suga mě rychle otočil a já hned stočila hlavu do boku abych se na něj nemusela dívat. Rukou mi posunul hlavu směrem k němu, ale můj pohled směřoval dolů.

,,To už se na mě nemůžeš ani podívat?" řekl sklesle a nadzvedl mi hlavu směrem nahoru.

Podíval jsem se na něj a slyzy se mi začali tlačit do očí. Nemohla jsem se na něj koukat, věděl co k němu cítím a uměl toho využít.

Znovu jsem se otočila a pokusila otevřít dveře. Tentokrát mě chytl celou otočil mě a přitlačil mě ke dveřím. Celou váhou mě držel pod sebou.

,,Někdo nás uvidí." řekla jsem potichu.

,,Mě to nevadí." naklonil hlavu aby se mi mohl podívat do očí.

,,Najednou co?" Odstrčila jsem ho, zavolala Cukříka a zabouchla dveře. Jakmile jsem je zabouchla svalila jsem se na zem a začla brečet.

Po chvíli jsem se zvedla otevřela dveře. Pořád tam seděl. Bylo mi trochu líto, ale zase na druho stranu to on ublížil mě ne já jemu.