❤ Lazy Life ❤

1 Kapitola: Začátek

Nejhorší na stěhování je to, že v novém městě nikoho neznáte, alespoň v mém případě. Museli jsme se sem přistěhovat jen kvůli tomu, že táta dostal lepší práci. Ale nikdo se neptal mě jestli chci jet. Nejen že jsem byla líná zabalit všechny věci z pokoje, ale taky jsem přišla o všechny kamarády a to je špatně, protože já si neumím dělat kamarády.

,,May doufám, že už vstáváš!" Zakřičela máma z kuchyně. ,,Jo." Vysoukala jsem se z postele a šla do koupelny, kde jsem strávila asi půl hodiny a vylezla z ní v úplně stejném stavu jako jsem do ní vešla. V krabici s nápisem oblečení jsem vytáhla hned to první co mi přišlo do ruky.

Sešla jsem schody a máma přede mě postavila snídani. ,,Nemám hlad." vzala jsem do ruky mobil a projížděla instagram. ,,tak na to zapomeň budeš jíst." Můj výraz v obličeji vypadal tak, jako kdyby mi někdo přejel nohu náklaďákem. ,,To ti mám zabavit mobil?" a v tom momentě jsem držela lžíci a nabrala hmotu, které máma říká ovesná kaše. Dla jsem si dvě lžíce a stačilo mi to, víc už do mě nedostane.

Vykoukla jsem z okna ,obula jsem si boty a vyšla jsem směrem do školy. Nebyla jsem zrovna nadšená, že musím přestupovat navíc když za pár dní je pololetí. Dala jsem si sluchátka a za pár minut jsem stála před blázincem, kterému se taky říká škola.

Vešla jsem dovnitř a hledala ředitelnu, ale nikdo nikde, podívala jsem se na hodinky a bylo teprve sedm dvacet. Vydala jsem se teda hledat někoho, kdo by mi ukázal kde tu blbou ředitelnu najdu. Na konci chodby jsem uviděla nějakého kluka, který seděl opřený dveře a poslouchal písničky.

Odvážila jsem se a zeptala se ho: ,,Ahoj, nevíš kde je ředitelna?" podíval se na mě jako kdybych měla na čele nápis DEBIL. Pak jen prstem ukázal na nápis dveří o které se opíral. Bože asi jsem si to tam měla napsat. Hrozně jsem se styděla, rychle jsem zaklepala a vešla dovnitř asi jsem musela být červená až na zadku.

Slušně jsem pozdravila a od ředitelky jsem obdržela papírek s rozvrhem hodin. Ještě mi něco říkala, ale já jsem ji absolutně nevnímala. Škola nikdy nebyla moje silná stránka, byla jsem vždycky průměr a mámě to stačí, tak proč se snažit? Vyšla jsem odtamtud a ředitelka si zavolala toho kluka. Asi má průser chlapec, no co. Začala jsem hledat svou třídu, ale škola je tak obrovská. Rozhodla jsem se tedy, že si odpočinu na židli před holčičími záchody. Přece jenom moc pohybu najednou škodí. Asi patnáct minut jsem nabírala dech a pak se rozhodla, že bych tu třídu měla najít, přece jenom za patnáct minut začíná první hodina a já nemůžu přijít pozdě.

Po pěti minutách jsem jo konečně našla. Otevřela jsem dveře a vešla, třída byla poloprázdná a každý mě začal skenovat pohledem. Na nikoho z nich jsem se ani nepodívala, a sedla si úplně do zadní lavice.

Zazvonilo. Ve třídě nás bylo docela málo. Vyndala jsem si sluchátka z uší a čekala na příchod učitele.

Dveře se otevřeli a učitel vešel dovnitř. Měl asi desetiminutové zpoždění, ale očividně mu to nevadilo. Za pomoci lístečku přečetl mé jméno a já musela předstoupit před celou třídu. Možná by to byl menší problém, kdybych byla schopná mluvit před lidmi. Stála jsem tam jako přikovaná k zemi a nevydala ani hlásku, jen jsem si prohlížela lidi kolem. Ve předu určitě sedí šprti, napravo to vypadá na malý gang. No do prdele, až teď jsem si všimla, že tam sedí i ten kluk z ředitelny. Tak to neřeknu už vůbec nic.

,,Tak nám o sobě něco pověz." Pobídl mě učitel.

,,Jmenuji se May." S dojmem, že to bude stačit jsem se chtěla vydat do lavice.

,,Stůj, co tvoje koníčky?" Zasmál se.

,,Jo... zamyslela jsem se,ráda kreslím, čtu a spím." Zakřenila jsem se.

,,No dobře už tě nebudu trápit, posaď se. A vy třído,doufám, že se k May budete chovat slušně." Dodal a vytáhl učebnici matematiky. Nebudu lhát, matiku nesnáším.

Učitel nám napsal příklady na tabuli a vyzval nás k práci, ale jen pár jedinců počítalo zbytek byl na mobilu a nebo spali. Snažila jsem se něco vypočítat, ale šlo to úplně mimo mě. Učitel jen seděl. A četl si časopis? Jako vážně? Bože kam mě to poslali ?

Zazvonilo a učitel jen prohodil: ,,Snad jste něco spočítali.." A odešel. No to bude ještě zábava, bůh ví co nastane teď v hodině angličtiny.

O přestávce jsem se vydala na průzkum holčičích záchodů. V tom do mě vrazil nějaký imbecil a začal se mi smát. Ležela jsem na zemi jako placka a nechtělo se mi vstát. Najednou kluk, který do mě vrazil ležel hned vedle mě a v horším stavu. Chytla jsem se ruky, kterou jsem viděla před sebou a vstala.

,,Děkuji za pomoc." pokusila jsem se usmát.

,,V pohodě, jeho si nevšímej je to debil." A poukázal na onoho kluka, který se zvedal a dodal ,,Seš fakt debil." a odešel.

,,Mimochodem já jsem Yoongi, ale můžeš mi říkat Suga." Roztomile se usmál a podal mi ruku. Zdál se mi milý.

,,No já jsem May, ale to už víš." Společně jsme se vydali zpět do třídy. Ve třídě se rozdělil a šel zpět na místo.

Zbylé hodiny už tak hrozné nebyli. A když odzvonila poslední hodina vydala jsem se ke své skříňce. Zahodila jsem učebnice a vydala se domů.

Hudba v uším mi hrála tak nahlas, že jsem neslyšela ani své vlastní slovo. Zrovna jsem si chtěla začít zpívat, když v tom mi někdo šáhl na rameno. Hrozně jsem se lekla, sundala jsem sluchátka a stála přede mnou nějaká holka. Byla hrozně krásná, aspoň oproti mě, já vypadám jak kus šutru.

,,Potřebuješ něco?" Otázala jsem se.

,,Ty jsi ta nová viď? " Kývla jsem na souhlas.

,,A? " Koukla jsem na ní pohledem: Alá buď se vyžvejkni nebo táhni.

,,No a já každý rok v tomhle období pořádám párty, jsou tam pozvaní všichni ze školy kromě šprtů a to ty asi nejsi, takže přiď taky." Strčila mi do ruky pozvánku a odešla. Termín její párty je už za pár dní, ale stejně tam nepůjdu.

Konečně jsem dorazila domů, kde nikdo nebyl. Vydala jsem se směr lednice,ale nebylo by tam nic na co bych měla chuť a stejně ani nemám hlad.

V pokoji jsem měla uklizeno. Oooo uctívám tě mami! Skočila jsem do ustlané postele.

Asi po hodině jsem se rozhodla, že bych měla začít vybalovat krabice. Až v ten moment jsem zjistila kolik nepotřebných věcí mám a nechala je v krabici. Třeba to jednou vyskládám, upřímně moc tomu nevěřím.

Večer mě máma donutila něco sníst a pak mě konečně nechala. Napustila jsem si vanu a ležela v ní asi hodinu. Pak jsem si lehla do své pohodlné postele a nechala se vtáhnout do říše snů.

Věnováno @@SugaMay.