❤ Lazy Life ❤

10 Kapitola:Druhá šance

Snad poprvé za život se mi stalo, že jsem se vzbudila ještě před budíkem. Vylezla jsem z postele a hned si to zamířila k mobilu. Měla jsem dvě zprávy. Byli od Jungkooka.

JK: May, potřebuji aby jsi pro mě něco udělala. Zítra nejdu do školy mám lékaře, jenže jsem měl pomáhat na jedné školní soutěži. Takže jsem tě dal jako náhradníka. Doufám, že mě nezabiješ kluci totiž nemohli a byla i jediná, kdo mě napadl.

JK: Asi spíš tak mi dej vědět, až si to přečteš. A ještě jedna věc, bude tam i Jimin. Promiň.

cože Jimmin? Tak to ani náhodou, to bylo první co mě napadlo. Jenže Kookie mi taky vždy pomohl, nemůžu se na něj vykašlat.

M: No dobře, ale mám to u tebe.

JK: Děkuji, samozřejmě. Hned běž do tělocvičny a tam si tě odchytne Jimin a všechno ti vysvětlí.

M: Dobře, tak zatím ahoj.

¨Přiznávám, že jsem byl nervozní, ale na druhou stranu nebudu se učit. To je asi to jediné pozitivní. Snažím se Jiminovi vyhýbat aby se to nějak urovnalo, ale tohle mi moc nepomohlo.

Jak mi Jungkook řekl šla jsem do tělocvičny. Bylo tam pár lidí a učitelů, všude jsem se rozhlížela, ale Jimina jsem nikde neviděla. Šla jsem tedy za prvním učitelem, kterého jsem viděla.

,,Dobrý den, mám zaskakovat za Jungkooka." Učitelka nejprve nechápavě koukala a pak konečně něco řekla: ,,Ano! Ale , kde máš druhého?"

,,Jsem tu." Zakřičel Jimin a přiběhl k nám.

,,Ááá Jimine, no tak ty určitě víš co a jak nechám vás tedy tak." Učitelka se vypařila a já čekala na pokyn. Jimin jen zmateně koukal, asi nevěděl, že místo Jungkooka tu budu já.

,,Tak teda, co mám dělat?" Zeptala jsem se, protože on pořád jen koukal.

,,Jo promiň, budeme zapisovat soutěžící a obskakovat rozhodčí." Dál mi vysvětloval co budu dělat. Nakonec to nebylo tak hrozné, Jimin se mnou normálně mluvil a po čase to bylo jako předtím. Díky bohu za to. Soutěž skončila dřív takže nás pustili dříve.

,,May můžu jít s tebou?" otázal se.

,,No jasně." Byla jsem ráda, že se mi nějak nevyhýbá, navíc to má stejným směrem a bylo by vážně blbé, kdybych šla o tři metry před ním.

Cesta domů uběhla vážně rychle. Převážně jsme se bavili o akci co bude tenhle víkend ve městě. Podle toho co říkal Jimin, by mělo jít o nějaký zábavný park. No budou tam stánky kolotoče a tak, je to hned vedle zrcadlového muzea a stánku s kávou, který jsem včera navštívila. No docela se těším.

Bohužel vzhledem k tomu, že je úterý je času dost. Doma mě jako vždy nikdo nečekal a tak jsem se uložila k spánku, vážně nemám náladu někam jít nebo ještě hůř něco dělat.

Večer mě vzbudil hlad. Sešla jsem dolů a vydala se do kuchyně, máma tam seděla a četla si noviny.

,,Ahoj mami, máme něco k jídlu?" Máma přestala číst a ukázala na lívance. Mmm tak to si nechám líbit. Nabrala jsem si plný talíř a během chvíle jsem vše řádně snědla. Pak už mě čekala jen koupel, úkoly a zasloužený spánek.

****

Biologie mě vážně nebaví a to ji musím mít hned první hodinu. Za co jsem ráda, je to že naše učitelka není nějaká protivná stará rašple a není na nás hnusná.

Dnes jsem šla do školy sama a rozhodla jsem se, že dnešní ranní pokec s klukama vynechám a půjdu rovnou do třídy. Jako vždy když jdu sama jsem ve škole hodně brzo, takže tu ještě nikdo nebyl.