❤ Lazy Life ❤

6 Kapitola: Pozvánka

Co může být lepšího než pátek po škole? Vůbec nic. S klukama jsme se domluvili, že půjdeme do kina. Měl by jít i Yoomgi a dokonce i Nam se k nám přizvala, upřímně nikdo ji nezval, ale mám takový pocit, že má zálusk na Hoseoka, protože na něj furt čučí. A pokaždé když jdu sním přidá se k nám. Bylo nám blbé říct ji, že s námi nikam nepůjde takže máme člena navíc.

Kromě Jungkooka to nikomu nějak extra nevadilo. O ji prostě nemá rád a navíc ji má ještě ve třídě. Chudáček bude to muset přetrpět.

Film začíná a večer takže mám spoustu času na vyvenčení Cukříka a přípravu. Rozhodla jsem se, že zajdu až k Yoongimu. Aspoň budu vědět jestli půjde taky. Jsem trochu nervozní, protože jsme se už dvakrát políbili, ale pořád z toho nic není. Navíc před klukama dělá že nic. Trochu mě to mrzí.. ale budu (musím) to respektovat, asi si to potřebuje ujasnit.

Když jsem byla kousek od jeho domu, zrovna vycházel ven. Mávla jsem na něj, ale vůbec si mě nevšiml.Chtěla jsem přidat do kroku, ale musela jsem se zastavit, když jsem viděla jak za ním přišla nějaká holka a objala ho. Tvářil se šťastně, ale proč mi to neřekl?

Hned jsem se otočila a šla domů, bylo mi z toho zle. Byla jsem úplně hloupá. Ale on mě přece políbil první, tak proč? Chtělo se mi brečet, teď vážně nemám na žádné kino náladu. Doma zase nikdo nebyl. Máma je věčně u nějaké kamarádky a táta v práci, být jedináček v cizím městě je na prd.

Šla jsem si napustit horkou vanu a pořád mi všechno vrtalo hlavou. Stěhování, Yoongi, to, že jsem pořád sama. Chce se mi brečet, nevím co mám dělat.

Už mi dvakrát volal Jungkook. Nedivím se, už před patnácti minutami jsem s ním měla mít sraz kousek od kina. Napsala jsem mu krátkou esemesku, že mi není dobře a zůstanu doma. Mobil mi pak ještě několikrát oznámil, že mi přišla zpráva, ale mě je to absolutně jedno. Myslela jsem, že se všechno začne obracet k lepšímu, ale zatím to tak nevypadá.

Máma se konečně vrátila. Šla jsem ji dolů pozdravit a pak jsem se vydala zpět do pokoje. O něco později tam s někým mluvila, ani nevím s kým, a dolů se mi nechce. Když s osobou domluvila někdo mi zaklepal na dveře. ,,Mami od kdy klepeš?" řekla jsem.

,,Ahoj, no maminka sice nejsem, ale to nevadí." Otevřel dveře a vešel dovnitř.Koukala jsem jak na zjevení.

,,Ale.... Co tu děláš ? Nemáš být v kině?"

,,No když jsi mi nebrala mobil a ani neodpovídala na zprávy, došlo mi, že se ti něco stalo." Bobek, je tak hodný.

,,Díky Kookie, ale mě se nic nestalo, jen mi není dobře." dodala jsem.

,,A proto máš opuchlé oči? zavrtěl hlavou a přisedl si na moji postel. May mě to můžeš říct, navíc, chci to vědět."

Příde mi to jako blbost, nikdo neví, že se mi Yoongi líbí. Zakroutila jsem hlavou. ,,Teď o tom nechci mluvit."

,,Dobře, ale jednou mi to řekneš jo?"

,,Jo." Chvíli jsme jen tak seděli v tichosti. ,,Nekoukneme na nějaký film když padlo to kino?" Podala jsem mu ovladač od televize a Kookie zapnul nějaký film. pak se mi usídlil v posteli a napínavě film sledoval.

,,Mám udělat popcorn?" Zeptala jsem se ho. On se jen zatvářil jak svatoušek a mě bylo jasné co tím myslel. Vstala jsem z postele a udělala popcorn, vzala jsem i pití a další sladkosti. Nakonec jsem tam přišla s tácem plného jídla.

Když film skončil tak popcorn byl snad všude po pokoji. Nakonec jsem byla ráda, že Jungkook přišel, alespoň jsem se odreágovala.

*****