Nemyslitelní

15. kapitola: Třídění párů

První den sedmého měsíce jsem šla podstoupit léčbu, brala jsem to spíš jako jakési vysvobození, ale tu bolest bych nevyměnila byť za ten nejbezstarostnější život. Jakmile mě pustili z nemocnice domů, přiložila jsem si na hrudník pěst a čekala na věčně zrychlený tep. Zvýšený tlak byl pryč, strach z Třídění párů jakbysmet. Z hrudi se mi jen tiše ozývalo pravidelné, pomalé buch, buch, buch, buch.

Dva týdny po mých sedmnáctých narozeninách jsme šli se Seilenem na Diribtio duobus.

Rozhlédla jsem se sotva půl kroku před kolejemi a pak je pomalu překročila.

Vehiculum zatáčelo skrz volnou krajinu směrem k střibrošedé zastávce. Nastoupila jsem a posadila se na nejbližší dokonalou sedačku. Poprvé jsem si všimla, že krajina za sklem nepůsobí vůbec opravdově. Spíš vypadá jen jako obraz sebe sama.

Když jsem byla v Mainu, vystoupila jsem a šla směrem k nemocnici. Před vchodem mě čekal Seilen, bez řečí mi zmáčkl zápěstí a táhnul dovnitř - do křídla A (na druhou stranu od obyčejného každoměsíčního Discriptia).

Přestože jsme byli v čekárně sami, zavolali nás až po padesáti minutách.

"Darms a Soho?" zaburácel v prázdné místnosti ozvěnou zvučný hlas poataršího muže, který v tu chvíli vyšel z jedné z ordinací.

Seilen se zvedl a vykročil k muži. Na vteřinu jsem zaváhala, ale pak ho doběhla a společně jsme vešli do bílého pokoje, uprostřed kterého stály dvé na chlup stejné židle a o pár metrů dál se rozprostíral dlouhý stůl přikrytý lehkým ubrusem, za tím sedělo pět téměř totožných lidí - tři muži, dvě ženy.

Žena uprostřed začala vysvětlovat, jak bude Třídění probýhat: "Zkoušku tvoří tři části po pěti otázkách - pro každého. Z toho každá část bude vždy o něco těžší. Zleva - doktor Hue, Klamster, doktorka Felon," ukázala na sebe a po krátké odmlce pokračovala, "doktorka Rebony a vpravo doktor Sander. Začneme tedy?" všichni ostatní jako na povel přikývli.

"Tak začneme nejsnazším - datum narození vašeho partnera. Slečno? "

"Ach, ano jistě. 27. 3. 1329." měla jsem chuť vrazit si facku. Při takovém Discriptiu nezáleží jen na správnosti odpovědí. Důležité je podání odpovědi a já jsem zatím zřejmě moc nezabodovala.

"Velmi správně, pane?"

"1. 7. 1329," odpověděl nez sebemenšího zaváhání.

"Taktéž správně," uznale kývla hlavou žena sedící druhá zprava (jméno jsem zapomněla).

"Rodný okres."

"Pupillam," nezdržoval.

"É, Frumentum."

Doktoři přikývli.

Doktorka: "Příhodné partnerovo budoucí povolání."

Seilen: "Zdravotní sestra."

Já: "Ministr školství."

D: "Jméno matky."

Na okamžik se mi při vzpomínce na mámu zastavilo srdce.

S: "Deliah Soho."

D: "Slečno, vaši odpověď, prosím."

S: "Laromine, prosím," chytil mě za ruku.

D: "Prosíme bez projevů náklonnosti," upozornila nás.

J: "Ehm, ano. Pardon. Už se to nestane."

D: "Ano, jistě nestane a Vaše odpověď?"

J: "Lythian Darms."

D: "Ano, ano. Dobře, poslední otázka prvního celku - jaký je partnerův oblíbený předmět ve škole?"

S: "Historie."

J: "Nauka o vlasti."

D: "Druhá část, první dotaz - partnerovy mimoškolní aktivity."

S: "Vypomáhání v nemocnici."

J: "Sport."

D: "Jaké bylo hodnocení partnera při Všeobecných zkouškách?"

J: "Osmnáct bodů."

S: "Patnáct."

A tak to šlo několik dalších minut, celé to bylo rychlejší, uspěchanější než mě kdy napadlo a některé otázky mi přišly naprosto zbytečné, jakoby spíš už nevěděli na co se ptát: Jaké je jméno partnerova prvního učitele? Kolik partner měří? Kdy byl partner naposledy nemocný? Jak se jmenují partnerovi sourozenci? (Ani keden z nás sourozence nemá...) Kdy partnerovi vypadl první mléčný zub? Jakou má partner velikost bot? Jak se jmenují partnerovi prarodiče z otcovy strany?

Na všechny otázky jsem s menší námahou dokázala odpovědět - se Seilenem jsme posledních nékolik týdnů hlavně studovali. Ale poslední dotaz mi nemálo vyrazil dech.

"Poslední," prohlásila překvapivě nadšeně doktorka zprostředka. "Kolik let mají partnerovi rodiče?"

Všichni docela jistě slyšeli, jak jsem zalapala po dechu a začala se na nepohodlné židli vrtět.

"Máte roupy slečno?" zasmál se doktor Klamster - jeho jméno si pamatuji velmi dobře, je to jeden z těch, který nechal tak surově potrestat tu těhotnou dívenku před pár měsíci.

Seilen si odkašlal a spustil: "Otec 29, matka..." znejistěl. "Omlouvám se, o Lařině matce jsme nikdy nemluvili."

"Slečno?" vyzval mě doktor Klamster.

"Samozřejmě - matka 30, otec 33." odpověděla jsem pohotově. "Kristova léta," zamumlala jsem neslyšně, ale koutkem oka jsem viděla, jak se Seilen nervózně ošil. Patriaeské náboženství nebo jakékoliv jejich znaky jsou zakázané.

"Ne slečno, chceme, abyste vysvětlila, proč jste nikdy nemluvila o své matce," zpražil mě chladně muž napravo.

"No, ona je... ona je totiž... je... zemřela, víte?"

"Ach tak," kývala hlavou druhá z žen, "dobře, nebudeme vás tedy již více trápit, verdikt bude vyslyšen v následujícím měsíci. Děkujeme."

A už nám víc nevěnovali pozornost. Chytila jsem Seilena za ruku a on mi ji pevně stiskl. Přes to všechno - přes obvyklý divný pocit v žaludku, ne moc spokojené pohledy doktorů i Seilenův neuspokojivě povzbuzující úsměv - jsem se cítila klidná.

-

Promiňte, že jsem tak dlouho nepsala, mám plno nápadů, ale vůbec nemám náladu... Děkuju za pochopení, L.W.