Nesnáším tě, protože tě miluju ✔

~17~

O týden později...

Hrozně ráda se večer procházím venku. Obzvlášť, když je úplněk a za ruku vás drží nekdo, koho máte rádi, cítíte se s ním bezpečně a je vám s ním dobře. Nemůžu říct, že ho miluju, protože si tím sama nejsem jistá, ale mám ho ráda.

Položím Jacovi hlavu na rameno a užívám si každou chvíli.

"A kam půjdeme tentokrát?"

"Noo a kam by si chtěl?"

"Máš doma rodiče?"

"Ne, ale Tom tam je."

"To nevadí. Jemu je to jedno."

"Ok jdeme k nám, ale nic ti neslibuju."

"To ještě uvidíme."

"Říkal jsi něco?"

"Vůbec nic."

"No proto."

***

Otevřu dveře od domu. Ten debil, kterej si říká můj brácha má zase nahlas puštěnou hudbu, jako vždycky, když odjedou rodiče. Nevím ani cože to poslouchá. Možná Lil peep nebo jiný podobný kraviny. Na něco máme prostě fakt odlišný názory.

Jdeme do mého pokoje a Jacob za sebou zamkne dveře.

Hodím sebou na postel.

"To jako jdeš spát!?" zeptá se.

"To ne, ale minimálně tři hodiny se odsud nehnu."

"Tak to máš docela blbý."

"Proč?"

Neodpoví a posadí si mě na klín. Než se vzpamatuju mám jeho rty nalepené na těch svých.
Odtáhne se ode mě a sundá mi tričko. Na oplátku ho sundám zase já jemu.

Povalí mě pod sebe a začne mě líbat na krku.

"Jacu..já..promiň. Nejde to."

"Ne to ty promiň. Asi na to jdeme moc rychle."

"Víš co. Zajdu pro nějaký jídlo."

"Dobře."

Seběhnu schody dolů a popadnu první co vidím. Tedy čipsy a sprite.

Teď vám dám radu do života. Nikdy nenechávejte svého kluka, nebo vlastně jakýhokoli kluka u sebe v pokoji samotného.

"Hezky kreslíš!" prohlásí, když vejdu do pokoje a on si listuje mým deníčkem s obrázky.

"Díky, ale teď mi to vrať!!" snažím se mu deníček vyrvat z ruky on ale uhne.

"Zkus to znovu!" no jasně zase uhne a ruku zvedne výš.

"Musíš vyskočit!" založím si ruce na hrudi. Tohle je nevýhoda malých lidí.

"Tak na to ti seru!"

Uchechtne se a deníček mi podá.

"Děkuju!" řeknu s trochu naštvaným hlasem a deníček hodím někam do skříně.

Nakonec se díváme na televizi a jíme u toho čipsy.

Je mi s Jacem fakt dobře. Občas sice pořád trpím takovými těmi pocity úzkosti, kdy si na něj prostě vzpomenu a pak jen brečím neschopná čehokoli, ale když jsem s Jacobem, jako by všechny mé starosti zmizely.

Po asi hodině televizi přece jen vypnu.

"Proč si to vypla?" zeptá se mě.

"Protože mě to už nebaví."

"A co chceš dělat jinýho?"

"Hmm.." odložím čipsy na stůl a vrátím se na postel.

"Možná vím o něčem zábavnějším.."

"Co by to asi mohlo být.."

"Můžeš hádat." řeknu a políbím ho na rty.

"Tohle je mnohem lepší než ten film."

"Vážně?"

"Jo" odpoví a povalí mě pod sebe.

"Budeš v pohodě?"

"Jo." odpovím a zase se políbíme. Jacob se svými polibky pomalu přesune na můj krk.

Sakra, jestli budu mít cucfleky tak to Matty pozná... Vlastně je to fuk.

"Hele já nechci mít zítra ve škole dvacet cucfleků."

"Neboj. Bude jich jen deset." uchechtne se.

Svoje rty opět přitiskne na ty moje a začne mě líbat.

Lucy ❤❤❤