Nesnáším tě, protože tě miluju ✔

~22~

Poslední část téhle knížky. Epilog vyjde snad ještě dneska večer. Doufám, že se bude líbit....

Konečně jsem zase doma a ležím na posteli.

Najednou se otevřou dveře. Prudce se otočím na druhou stranu.

"M-Matty!!??"

"Wiki prosím. Neboj se. Nic ti neudělám. Já.. chci se ti omluvit."

Mlčím. Nevím co mám říct...

"Vím, že jsem to všechno posral. Taky vím, že mi to už nikdy neodpustíš, ale jen ti chci něco vysvětlit."

"Já... nesnáším tě." řeknu najednou. "Nesnáším tě, protože tě miluju." sklopím hlavu.

Přijde blíž a sedne si ke mě na postel.

Chtěla bych vrátit čas. Vrátit se do doby, kdy jsme byli spolu. Jak moc bych chtěla, aby si mě zase hodil přes rameno a odnesl k sobě do ložnice. Chci se s ním zase dívat na filmy. Chci ho držet za ruku a vědět, že je jen můj. Chci zase vařit ty pitomý palačinky. Chci zase jezdit na skejtu. Zjednodušeně řečeno. Chci být zase s ním...

"Není to jen tvoje vina. I já to všechno zkazila." řeknu a do očí se mi valí slzy.

"Víš, jak jsem ti v létě řekl, že jsem se s ní rozešel, protože mám rád jinou holku. Myslel jsem tebe a pořád to platí."

"A ty holky...."

"Emili ti asi řekla, že jsem byl opilej. To poprvé si vůbec nevybavuju a podruhý to bylo proto, protože jsem se už nemohl dál dívat na tebe s Jacobem."

"Já.. já....nevím...potřebuju čas."

"Chápu..... asi půjdu. Měla by sis odpočinout." zvedne se a přejde ke dveřím.

"Ne Matty prosím.... Můžeš tu ještě prosím zůstat?" lehce se usměje.

Přijde mi to jako kdysi, když si spolu povídáme a smějeme se. Vždycky jsem ho milovala a nechápu, jak jsem o tom mohla pochybovat.

"Myslíš, že by si mi mohla dát ještě jednu šanci?" najednou si vybavím tu facku. Opravdu bych nechtěla dostat další. Stojí mi to za to?? Vážně chci chodit s alkoholikem?? Nebo je schopný se změnit??

Je to jako by mi něco, mozek to asi nebude, jelikož ho nemám, říkalo, že to nemám dělat, ale srdce říká pravý opak.

"Já......" začnu, ale nevím jak mu na jeho otázku odpovědět.

"Chápu." zvedne se jako by chtěl odejít.

"Matty ne prosím neodcházej!!"

"Pochopím když mi už nebudeš věřit. Jsem prostě kretén a můžu si za to sám."

"Víš. Jedna část mě chce být s tebou, ale ta druhá ne. Je to těžký nevím co mám dělat. Hrozně si mi chyběl, ale já......" nestihnu doříct svoji dlouhou divnou cosi, protože přitiskne svoje rty na ty moje.

"Promiň. Nemohl jsem se udržet. Já....." Ok. Teď zase já přeruším jeho. Trochu ho to zaskočilo, ale po chvíli začal spolupracovat. Zase si mu na to skočila Wiki....

"Mělo tohle něco znamenat?" zeptá se mě po poměrně dlouhém polibku.

"Možná.." ušklíbnu se. Najednou mám ve všem jasno. Jakoby ten strach a úzkost ve mě se z balvanu zmenšili na malinkatý kamínek, který pomalu úplně mizí.

"Nechtěla by si zajít na rampy? Mám tu s sebou skateboard."

"Jo. Půjdu ráda. Už jsem tam dlouho nebyla."

Když vyjdeme před dům, Matty si se mnou proplete prsty. Tenhle příjemný pocit už jsem dlouho necítila. Snad je to láska.. Nevím. Ale, jsem ráda, že je tady a jenom můj... teda asi.

"Vážně to nechceš zkusit?" zeptá se mě.

"Dnes ne... snad příště. Tu motorku jsem sice zvládla, ale tohle už bych přežít nemusela."

"Jasně." zasměje se.

"Já vím, že by si byl radši, kdybych chcípla, ale takovou radost ti neudělám."

"No jo no. Už jsem si zvykl na to, jaká jsi mrcha."

"Cože?" odrazí se a radši rychle jede pryč. Dojede k několika dalším klukům, kteří jezdí na U-rampě.

Stojím raději dole a pozoruju je. Jde jim to. Tohle se nikdy nenaučím.

Nedokážu ty triky pojmenovat, ale Matty udělá jeden při kterém vyhodí skate na vrcholu U-rampy a pak na něj zase skočí. Nikdy nepochopím, jak to dokáže.

Seskočí dolů za mnou.

"Někdy se docela divím, že ještě žiješ, když děláš tohle..."

"Já vím. Jsem prostě úžasnej." řekne hrdě.

"To ani ne spíš hroznej egoista." zazubím se.

"Fakt vtipný.."

"To nebyl vtip."

"Já zapomněl. Ty si vlastně hrozně upřímná."

"Jo. Upřímnost nade vše."

Tenhle rozhovor o ničem by ještě pokračoval asi hodně dlouho, kdyby mě nepolíbil.

Jemně mě kousne do rtu a vyhodí si mě do náruče.

Donese mě až ke stěně jakéhosi posprejovaného domu, na kterou mě přitiskne.

"Proč si mě sem donesl?"

"Abychom měli klid.." začne mě líbat a ruce má na mých bocích.

"Klid na co?"

"Abysme si to vynahradili?"

"Cože?"

"Všechno o co jsme přišli za tu dobu co jsme nebyli spolu."

"To znělo trochu jako báseň.." zasměju se, když mě líbá na krku.

"Klidně ti nějakou složím jestli chceš."

"Tak jo." ruce přesune na můj zadek, za který mě pevně chytí. Automaticky si obmotám nohy kolem jeho pasu.

"Už nikdy mi to nedělej."

"A co??"

"Že tě bude líbat jinej, a nebo že se budeš chtít zabít na motorce.."

"Ale já se nechtěla..." vracíme se ke starým zvykům, kdy mě umlčí svými rty.

"Miluju tě" zašeptá mi na rtech......

Lucy 😘❤