Z postele zvednu šaty na maturitní ples, který je už za pár hodin. Těšila jsem se na něj hodně dlouho a teď je to tady. Shodím ze sebe tričko a kraťasy a vyzkouším si šaty.
Mám asi tři hodiny na to, abych se připravila. Docela mě zajímá, jak to stihnu. Z poličky vyndám kulmu na vlasy a trochu je navlním. Každou chvíli by měla přijít Emma a pomoct mi se připravit. Ty vlasy vypadají fakt hrozně musí s nima něco udělat.
***
"Připravená?" zeptá se mě Lili, když stojíme před dveřmi místnosti, ve které na nás čekají ostatní.
"Jo." zhluboka se nadechnu a vejdeme dovnitř.
Přivítáme se s ostatními a přijde ke mě Matty.
"Moc ti to sluší lásko."
"Tobě taky." políbíme se.
"Nervózní??"
"Jo" odpovím upřímně. Já jsem antitalent na všechno natož na tancování. Už vidím, jak to celý zkazím.
"To bude v pohodě." obejme mě. Před týdnem jsme měli výročí. Matty mi dal stříbrný řetízek se srdíčkem, který mám teď na krku. Už dva roky spolu. Přijde mi to spíš jako dva dny.
Ty čtyři roky na střední utekly tak rychle jako kdyby to byl snad jen týden. Pamatuju si, jak jsem do téhle školy nastoupila. Bála jsem se a zároveň jsem se těšila na všechno co mě tu čeká. Ta škola mi přišla tak velká a teď.... Jakoby se zmenšila. Ty čtyři roky utekly tak rychle a to už nejde vrátit zpět.
Už se nebudeme vídat tak často. Každý půjdeme vlastní cestou, ale navždy nám zůstanou naše vzpomínky.
Učitelka nás volá k sobě a začíná náš velký a dlouhý večer.
Matty mě drží kolem pasu a já mám ruce obmotané kolem jeho krku. Tančíme ploužák ne jen naše třída, ale i rodiče a učitelé. Celý sál je přeplněný.
"Říkal jsem ti už, že tě miluju." zeptá se mě.
"Za dnešek už asi čtyřikrát." směju se.
Najednou mě políbí a než se ode mě odlepí písnička skončí. Všichni tleskáme. Najednou mě chytne za ruku a vede mě někam mimo dohled ostatních.
"Nechtěla bys odsud vypadnout?"
"Vlastně i docela jo." řeknu. Rychle na sebe něco hodíme a vyjdeme z budovy.
"A kam teda půjdeme?"
"Někam kde nás nikdo nebude rušit. Kde budeme mít chvíli klid jen sami pro sebe."
"A to je kde?"
"Uvidíš." řekne. "Nech se překvapit."
Vede mě za ruku někam za školu. Mockrát jsem tu nebyla, ale teď o půl dvanáctý v noci je to tu celkem děsivý.
"Co tu chceš dělat?" místo odpovědi mě políbí.
"Pojď za mnou." přejde k žebříku na střechu školy.
"Chceš vylézt nahoru?"
"Jo. Jdi první." sundám si lodičky a raději bosá lezu nahoru.
"V pohodě?" křikne na mě zespoda.
"Jo!" leze za mnou.
"Wow!" vydechnu, když vylezu na střechu a rozhlížím se kolem.
"Je tu krásný výhled." řekne, sedne si a nohy má spuštěné dolů.
Sednu si za ním. Za pas si mě k sobě přitáhne.
"Jsem rád, že jdeme na školy, které nejsou moc daleko od sebe."
"Já taky. Tohle byly nejlepší čtyři roky v mém životě. Poznala jsem tu úžasný lidi a nikdy na ně nezapomenu."
"Nejlepší co se mi mohlo v životě stát, že jsem poznal tebe." políbí mě.
"Nechci vás nikdy ztratit. Tebe, holky, nikoho!" políbíme se znovu.
"Je ti zima?"
"Trochu jo." odpovím. Až teď si uvědomím, že mám na sobě jen ty šaty.
"Vezmi si ji." podá mi svoji červeno černou kostkovanou košili.
"Děkuju."
"Stejně ti sluší víc než mě." zasmějeme se.
Díváme se do dálky a Matty mě pořád drží ve svém objetí.
Najednou vytáhne z kapsy mobil a pustí písničku "Thousand years"
"Moje oblíbená. Jak si to věděl?"
"Pamatuju si co říká moje holka."
"Smím prosit" stoupne si a ukloní se. Začnu se smát.
"Jistě." odpovím. Vezme mě za ruku.
Položí mi ruce na moje boky a já mu je obmotám kolem krku. Vede mě různě do stran a já se mu dívám do jeho tmavě modrých očí.
Vzpomínám na to, jak jsme se poznali. Od našeho prvního rande, prvního polibku, na všechno, co jsme spolu prožili až sem na střechu školy, ve které jsem zažila ty nejlepší čtyři roky mého života. Zamilovala jsem se do něj na první pohled a potom víc a víc. Je jen můj a já jen jeho a tohle už se nikdy nezmění.....
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tohle už je opravdu konec téhle knížky. Je moje první, tak se prosím nedivte, že to bylo takové....no asi jste to občas úplně nepochopili, ale já doufám, že se vám líbila.
Teď se budu věnovat více knížce "Friends or love" protože si myslím, že jsem ji hodně zanedbávala a až ji dopíšu vyjde možná další, podle toho, jestli budu mít ještě nápady.
Nerada se s touhle knížkou loučím, protože, je to moje první dopsaná, a když jsem ji psala tak jsem zapomněla na všechny svoje problémy a bavilo mě to. Tak doufám, že vás taky.
Děkuju všem kdo jste tuhle knížku četli, protože jen díky vám jsem ji vůbec napsala. Ať už jste psali komentáře, dávali votes nebo jste ji jen četli tak děkuju.
