He is back

15.

''Promiň promiň promiň....'' ''Za co? Prosím Klem, stůj už nikam nechoď..'' ''Za všechno.. A teď utíkej!'' Ihned jsem Andyho uchopila za ruku a běžela směrem ke dveřím ven, byly zamčený a na horu jsem vyběhnout nemohla, zbývala jediná varianta, sklep.. Běžela jsem ke dveřím ke sklepu. Rychle jsem odemkla a běžela dolů do sklepa. Dole stál, Dextr.. Stál tam s růží v ruce? Asi ano díval se do země a tiše řekl ''Ale ale koho nám to sem čerti nesou, Klementýnku a Andyho. No nečekal bych že přijdete oba.'' ''Proč by ne Dextre?'' Řekl naštvaně Andy ''Toužíš po tom abys jí viděl jak zemře že?'' ''No nevím kdo tu dnes umře.'' ''Hah řekl bych že všichni. Klem pojď ke mně'' řekl Dextr. Podívala jsem se na Andyho, ten se ke mně napřáhl a dotkl se mého ucha. Netušila jsem co udělal ale hned po tom jsem začala sestupovat po schodech. Šla jsem pomalu k němu, viděla jsem jak se Dextr začíná usmívat a mrkat na Andyho. Andy ale nejspíš nic nedělal, neviděla jsem na něj a nechtěla jsem se otáčet. Když jsem byla u Dextra šla jsem ještě o malý krok dozadu. ''Neutíkej o de mně'' řekl tiše Dextr. ''Já nejsem jako on.'' ''Vím že ne, ty jsi něco horšího Dextre..'' ''Ale, ale Klementýnko. Ještě před hodinou si mluvila jinak.'' ''No a co! Měla jsem slabou chvilku..'' ''Hah, tak se rozhodni co konečně chceš.'' ''Co chci? Co já chci? Co já vím.. Jsem pro všechny jen přítěž..'' Řekla jsem smutně a po tváři mi začala stékat slza. ''To teda nejsi Klem!'' Dodal Andy, ignorovala jsem to a koukala do země. Dextr napřáhl ruku a utřel mi slzu, palcem mi pohladil tvář a zašeptal ''Klem, pro mě přítěž nejsi, chci ti to jen ulehčit tím polibkem.'' ''Jak mi to chceš ulehčit?!'' Zakřičela jsem a strhla jeho ruku z mé tváře. ''A nedotýkej se mě!'' ''Klem no tak, uklidni se.'' ''Ne, nebudu v klidu kvůli tobě. Ty mi za to nestojíš.'' ''Aha? A kdo ti za to stojí?'' ''Možná Andy...'' ''Možná? Sakra ženská rozhodni se.'' ''Nebudu se rozhodovat.'' ''Fajn jak myslíš, pojď ke mně blíž ať to máme za sebou.'' ''Fajn..'' Podívala jsem se na Andyho a viděla jsem jak se začal usmívat.. Asi měl radost z toho že zemřu. Vrátila jsem hned po tom pohled na Dextra a dívala jsem se do jeho mrtvého pohledu. Dextr ke mně přistoupil a chytil mě kolem pasu, tiše jsem vzdychla a pak jsem se podívala na něj. ''Chci to udělat zajímavější, chyť mě kolem krku.'' Nechápala jsem co tím myslel ale poslechla jsem, chytla jsem ho kolem krku a ucítila jsem jak se začíná pomalu pohybovat. Luskl prsty a z ničeho nic začala hrát ta muzika kterou jsem poslouchala chvíli před tím než přišel Andy.. Přitiskla jsem se k Dextrovi a nic neříkala. Cítila jsem jeho mrtvý pach. ''Stoupni si na mé nohy.'' Řekl tiše Dextr, poslechla jsem a postavila jsem se na ně. Potom jsem jen ucítila jak je pomalu zvedá a chodí do předu a dozadu. Začala jsem přemýšlet co tohle má znamenat, asi je přece jen hodný člo... mrtvola. Po chvilce toho nechal a podíval se na mě, díval se mi do očí ale já nemohla dělat nic jiného než jen brečet. Nechápu to, nikdy jsem tolik nebrečela, ale teď? Brečím každou chvíli, co to se mnou sakra je.. ''Klem nebreč, prosím.'' ''Nejde přestat..'' ''Proč?'' ''Polib mě ať konečně zemřu.'' ''Jak si přeješ.'' Dextr se ke mně natáhl a když byl ústy u těch mých něco se stalo. Dextr z ničeho nic zmizel a zůstala tam po něm pouze mikina z které čoudil kouř. 

Ihned jsem se otočila na Andyho a stála na místě. Nevěděla jsem co dělat, došel mi dech. Andy se zvedl a hned ke mně běžel. ''C... Co to mělo znamenat Andy?'' ''To pochopíš časem.'' ''To ten dotyk?'' ''Ano'' ''cos to udělal?'' ''To co jsem musel zlato.'' ''Kde je?'' ''Vrátí se, ale na chvilku nám dá klid.'' ''Andy já..'' ''Co?'' ''Promiň za to vše..'' ''Neomlouvej se furt.'' ''Zlobíš se na mě?'' ''Jistě že ne.'' ''Zníš naštvaně..'' ''Možná tak zním ale opravdu se na tebe nezlobím Klem.'' ''No dobře..'' ''Pojď už, nechci tu být už ani minutu.'' ''Dobře..'' Andy mě chytl za ruku a vedl mě pryč ze sklepa. Vedl mě pak ke dveřím ven, jenže já nemohla jít ven stále jsem měla triko od krve. ''Počkej.'' ''Proč?'' ''Počkej chvilku.'' ''Dobře.'' Vyběhla jsem na horu a běžela jsem se převléct. Ale nejdřív jsem si dala ještě sprchu. Po dvaceti minutách jsem přišla dolů. ''Páni, ty ses teda vyfikla.'' ''Heh..'' Vzala jsem si z věšáku ještě bundu a šla jsem. Jelikož byl už večer tak byla trošku tma. Andy mě chytl za ruku a šli jsme asi třicet minut, dovedl mě pak na nádherné místo. Byl tam krásný výhled na naše město. ''Páni..'' ''Líbí?'' Zeptal se Andy a zasmál se. ''Ty se ještě ptáš? Proč si mi tohle neukázal dřív!'' ''Nevím, myslel jsem žes to tu už viděla.'' Právě že ne, páni tohle je, úžasný!'' Kráčeli jsme stále dál po střeše, ten výhled byl stále hezčí a hezčí. Ale stejně jsem nemohla dát pryč pohled z Andyho, nikdy jsem ho neviděla že by chodil takhle v černém oblečení. Měl černé kalhoty, conversky, bundu a kšiltovku.  Nikdy jsem ho takhle neviděla, něco se muselo stát..

Chvilku jsem o tom přemýšlela a pak mi došlo, to já jsem ho vyděsila, to já jsem utekla.. Za všechno můžu jen já, vždycky jsem byla nevinná holka. Ale teď? Teď je to všechno jinak, změnila jsem se. A všechno ostatní se také změnilo. Co když to je mnou? Co když mohu za všechno? Kdybych tu nebyla určitě by se tohle vše nestalo.. Já už opravdu nemůžu, proč to nemohl Dextr skončit. Proč to Andy nedopustil. Je mi to všechno hrozně líto... Já už nevím jak dál, ukončím to? Bude to tak nejlepší? Asi ano....