He is back

22.

Usedáme si na motorku, Andy si sundá ještě batoh a dává mi ho na klín. ''Myslím že to bude lepší takhle než aby ses neměla čeho chytit.'' ''Jo to máš pravdu.'' Andy si hned potom sedá přede mě a vyrážíme. Já přemýšlím stále o tom zda je to dobrý nápad.. Ale jo je, chtěla jsem se Dextrovi pomstít už delší dobu, celkem nechápu co se mu za tu dobu stalo.. Na začátku když jsem ho poznala, choval se tak mile a teď.. Sakra co se to stalo.. ''Jdu s tebou.'.' Řeknu tiše a ucítím jak Andy vzdychne smutně. ''Co se děje?'' ''Doufal jsem že řekneš ne.'' ''To jako proč?'' ''Moc dobře víš proč..'' ''Andy jsem dobře vyzbrojená nemáš se čeho bát.'' ''Má sílu kterou dokážu porazit jen já.. Je možnost abys jí měla taky ale to dělat nechci..'' ''Jaká?'' ''Neměl jsem ti o tom říkat..'' ''Prosím..'' ''Znáš upíry že?'' ''Jo to jsou ty bestie co tě kousnou do krku a vysají krev.'' Když tohle ze sebe vydám musím se začít smát. Andy se ihned začne smát také. ''Jo pravda, no tak nějak to je. Jen my to děláme tak že kousneme člověka do břicha ale nesajeme krev, pustíme do něj pomocí slin takovou tekutinu po které se během dvaceti až třiceti minut změníš. Rána se hned zahojí ale je to dost riskantní, né každý to může přežít..'' ''Chci abys mě kousl..'' Řeknu váhavě ''Cože? Ne. To je nepřijatelné!'' ''Andy, jestliže to máme vyhrát musíme mít přesilu, prosím.. Kousni mě.'' Andy začne brzdit, ani mi nedošlo že uběhla hodina. Zastavujeme u nějakého hotelu. Andy ihned ze sedne z motorky a popadne batoh. Bere si ho na záda a natáhne ruku. Jdeme do hotelu, nikdo nikde. Ani stopa nejspíše Dextrova práce, vcházíme do pokoje 645. ''Co tu děláme?'' Andy se na mě smutně podívá a pak rukou ukáže na postel. Jdu k ní blíž ''lehni si bude to bolet..'' ''C-Co se právě chystáš dělat?'' ''No kousnu tě, neboj na tamto ani není čas.'' ''Jo.. Promiň.'' ''V pořádku.'' Andy za sebou zamyká dveře, pokládá batoh na zem a vytahuje z něj obvaz s kusem hadru. Nejspíše na tu krev co z toho bude.. ''Jsi si tím jistá?'' ''Jo jsem, jestliže mám jít do toho s tebou. Tak ať jsem stejná jako ty. Ten parchant musí zemřít.'' ''Pořád můžeš couvnout Klem..'' ''Prostě to udělej.'' ''Ale.. Žádný ale chci abys to udělal prosím..'' ''Dobře..'' Andy ke mně přistupuje blíž ''sundej si tu bundu a mikinu'' ''dobře'' klekne si u postele a na stolek položí ten hadr s obvazem a ještě s nějakou vodou které jsem si předtím nevšimla. Když mám ty věci sundané Andy mi vyhrne tričko a uvidím jak se smutně podívá. Na ten kus hadru nalije trochu vody a potře tím část mého břicha. ''Hned jak tě kousnu tak po patnácti minutách to zmizí a po dvaceti až třiceti minutách se proměníš trošku. Dobře?'' ''Jo..'' ''Je ale možné že se to zvrtne a zemřeš mi tady..'' ''Andy, to se nestane a kdyby jo. Budu stále po tvém boku, sice jako duch ale budu tam.'' ''Klem já..'' ''Taky tě miluji Andy.'' ''Jo přesně..'' ''Už mě kousni.'' ''Dobře, chci aby nás to bolelo tak nějak stejně, proto si můžeš skousnout mou ruku mezitím co tě kousnu do břicha.'' ''Ale tobě se to nezahojí..'' ''Zahojí.'' Podává mi svou ruku a já jí jemně stisknu zuby. Andy se na mě smutně podívá a pak se ústy přibližuje k té potřené části břicha. ''Připravena?'' ''Jo.'' Dívám se na Andyho a vidím jak se mu mění oči, něco si šeptá a pak už jen přikládá ústa k mému břichu nejdřív mě tam políbí a pak ucítím jak se tam otře zuby. Zavřu oči a ucítím obrovskou bolest. Je to mnohem horší než když mě Dextr kousl do ruky. Neudržím se a skousnu Andyho ruku, ucítím jak sebou trošku cukne ale drží se. Brečím bolestí a cítím jak se ve mě něco začíná dít. Andy sundavá ústa z mého břicha a rychle tam přikládá hadr. Cítím jak mi z břicha proudí krev. Bolí to.. cítím se jako kdyby mě Dextr bodlu tou kudlou ve snu. Povolím stisk zubů a pouštím Andyho ruku. Páni mám tam pořádný kousanec.. Andy mi drží na tom kousanci hadr dokud to nepřestane hodně krvácet. Potom když to krvácí jen trošku přikládá mi tam nějaký kus látky s trochou té vody a obvazuje mi to obvazem. Potom mi stahuje tričko a mě začíná být děsná zima. Andy to na mě asi hned viděl, začal mě oblékat a potom mě chytl za ruku a políbil mě na ní. ''Prosím Klem.. nesmíš odejít.. Neopouštěj mě prosím..'' Nedokážu na jeho slova odpovědět jen je vnímám. Zavřu oči a vidím jak se mi před očima promítá dětství. Bylo to úžasné.. Když otevřu oči vidím jak Andy vedle mě sedí a po obličeji mu tečou slabé potůčky slz. ''Nebreč..'' Řeknu tiše a usměji se. Andy ke mně vzhlédne a jen se dívá. ''Kolik minut uběhlo?'' ''Bože, myslel jsem že jsem tě ztratil Klem!'' Andy se ke mně hned shýbá a svírá mě v silném obětí. ''Jo a uběhla hodina, měl jsem děsný strach Klem..'' ''Bože.. Promiň Andy moc mě to mrzí..'' ''Já málem jsem tě ztratil..'' ''Ale ne, jsem tady. Zdravá a živá. Popravdě cítím se silná a mnohem líp.'' ''Ukaž mi tu ránu.'' Odhrnuji si kusy oblečení a na konec stahuji obvaz. Páni vážně nekecal, ani stopa po kousnutí. ''Takže to zabralo.'' Bože teď mi došlo.. Andyho ruka! Hned hmátnu po Andyho ruce a zírám na ní. Nic tam nemá.. Uff! ''Nic tam není neboj se.'' ''Bolelo tě to hodně?'' ''To bych se spíše měl ptát já. Hele teď si odpočiň je jedna ráno a vyrážíme v osm. Tak se prospi ano?'' ''Dobře ale jen jestli si lehneš taky.'' ''Nepotřebuji spát ale budu ležet vedle tebe, budu tě hlídat.'' ''No dobře..'' Andy se hned po tom zvedá a jde si uklidit několik věcí. Pak pokládá batoh vedle mého k posteli. Sundavá si boty a bundu. Já se podívám na své nohy ale boty už jsou sundané.. Jak nečekané. Sundavám si také bundu a lehám si. Andy si hned lehá ke mně a sevře mě znovu v silném obětí. Políbí mě na vlasech a přikrývá mě. Já ho přikrývám pak též protože nechci aby mu byla zima i když asi není ale to je jedno. Přitulím se k němu a hluboce upadám do spánku...