He is back

18.

V tu chvilku když jsem ty tři hlasy slyšela tak mi došlo, Sam má tři sestry.. Třeba mi povědí o tom co se stalo. Šla jsem chodbou až do jejich pokoje a viděla jsem je jak tam sedí a češou si vlasy. Rodiče nikde, jen ony tři. Musí to mít těžké..  ''Lindo? Tiffany? Alex?'' Řekla jsem tiše abych je nevyděsila, ignorovali to. Zpívali si a česali si vlasy dál. Pozorovala jsem je a pomalu se k nim přibližovala. Měli na sobě krásné šaty které vždy nosili, Linda měla ještě vlasy v gumičce a zbytek rozpuštěný. Tiffany měla krásné učesané vlásky a Alex  měla trošku rozcuchané vlásky. Všechny tři seděli na koberci za sebou v jedné řadě. Čím blíž jsem se přibližovala tím tišeji zpívali. Když zpívali fakt tiše tak jsem se zastavila. ''Holky..?'' ''Běž pryč... Uteč..'' Řekla tiše Alex ''proč? Proč mám utíkat?'' ''Jde si pro tebe Klem..'' ''Kdo? Kdo si jde pro mě?'' ''On...'' ''Kdo?'' ''Uvidíš... Jestliže neutečeš...'' ''Prosím řekni mi to..'' ''Uvidíš... Jestliže neutečeš!!''  Řekly hlasitě všechny tři. Uskočila jsem kousek dozadu a radši je jen pozorovala. ''Uteč Klem.. Poslední šance..''  Řekla Tiffany a šla k oknu, za ní kráčeli i ostatní. ''Co... Co to děláte?'' ''Utíkáme..'' Dívky otevřely okna a postavili se na lavičku. Která před ním stála, pak stoupaly víš. Nevěděla jsem co dělat, jen jsem je pozorovala. ''Uteč!'' Zvolaly všechny a vyskočili z oken...

 ''Ne!!'' Běžela jsem k oknu abych některou z nich chytla, nepodařilo se.. Když padali zmizely v bazénu který stál na zahradě. ''Uff.. Aspoň dopadly do měkka..'' Posadila jsem se na lavičku která stála před oknem. Přemýšlela jsem co mám dělat, prakticky celý život se mi rozpad.. Možná bych se měla vrátit domů.. Ale počkat, co myslely tím že si pro mě jde? Dextr? Nebo An.. Andy...? Sakra z pomyšlení na něj se mi chce brečet.. Možná  jsem byla na Andyho moc přísná.. Přece jenom on si to nezasloužil, blbá moje žárlivost! Možná jsem já ta mrcha.. Měla bych jít domů  si to promyslet.. Jenže já už nevím, vše čeho se dotknu se pokazí.. Možná bych měla umřít, ale nevím..  Zvedla jsem se z lavičky a rozhlédla se po pokoji,  uviděla jsem krásnou panenku, hned jsem přistoupila blíž, vzala jí do ruky.. Ano, přesně  takovou jsem měla v dětství. Moje nevinná Lusy. Prohlížela jsem si jí a na konec přitiskla k hrudi. Vybavili se mi všechny krásný vzpomínky. Co se to se mnou stalo? Vždycky jsem byla veselá, hodná, milá... Ale teď? Je to fakt všechno jinak.. Proč nemůžu být zas to nevinné dítě, které si hrálo v pokojíčku s panenkami?  Všechno je v háji.. Nebudu už nad tím přemýšlet měla bych jít, popadla jsem hadrovou panenku a šla pomalu dolu. Když jsem stála na chodbě slyšela jsem divné zvuky co vycházeli ze zdola. Možná bych tam neměla chodit, nakoukla jsem ze schodů tam kde se ozývaly ty zvuky, šlo to z kuchyně. Tiše jsem nakoukla a stála tam nějaká  žena, měla ještě něco v ruce ale to jsem neviděla když byla otočená zády. Pak mi došlo že to je možná Samova máma ''paní Hillová?''  Zopakovala jsem to ještě třikrát a s každým slovem jsem sestupovala níž. Otočila se, ano! Byla to ona. Držela v náruči, dítě? ''Paní Hillová??'' Stála tam, nemluvila jen se na mě dívala.

''Paní Hillová, to jsem já, Klem.'' ''Klem....'' ''Jste v pořádku paní Hillová?'' ''Klem... Byla.. Byla to hrůza.. Sebrali mi Sama a moje holčičky...'' ''Ano já vím... Mrzí mě to paní Hillová..'' ''Proč mi vzali moje děti! Proč mi vzali moje děti!!'' ''To nevím paní Hillová, nebojte se dostaneme je zpátky..'' ''Chci svoje děti... Hned teď!''  ''Já to vím..'' ''Hned teď!!'' Viděla jsem jak se s ní něco začalo dít, radši jsem ustupovala ke dveřím ven. Ona se ke mně stále blížila a křičela furt to samé do kola. ''Chci svoje děti, chci svoje děti... Chci svoje děti!!''  Jak mile bylo až moc blízko otevřela jsem dveře a  začala utíkat. Běžela jsem k nám domu, nikdo tam nebyl, ani stopa po člověku. Odložila jsem mikinu a šla do obýváku, bylo tam prázdno, rodiče nikde... Sakra co se to děje.. Posadila jsem se na podlahu a smotala se od klubíčka, začala jsem přemýšlet kde všichni mohou být, pak mi hlavou proletělo.. Andy.. Co když je on moje jediná naděje? A já mu takhle ublížila... Závěsy se z ničeho nic začali hodně prudce a rychle hýbat.  Seděla jsem na podlaze a houpala se, spustila jsem pláč a nevnímala okolí...

Asi po patnácti minutách to přestalo, zvedla jsem se a rozhodla se jít k Andymu.. Jenže pak mi došlo, co když mě nebude chtít vidět? Moc dlouho jsem nad tím nepřemýšlela, vzala jsem si věci a běžela k Andymu. Venku bylo všechno jiný, jak kdyby celý svět, zemřel. Když jsem došla k Andymu nikdo tam nebyl, vešla jsem do domu, nikde ani stopa..  Šla jsem do jeho pokoje, on... Tam byl ležel tam, nehýbal se, nedýchal moc nahlas. Ležel tam jak zabitý.. Počkat, on má.. Nene... On má v hrudi nůž! ''Andy!! Ne... Bože Andy ne... Kdo ti to udělal... Bože Andy...'' ''Klem...'' Uslyšela jsem  chraptivý hlas. Podívala jsem se na Andyho a viděla jak lapá po dechu. ''Andy, omlouvám se, bože moc se omlouvám.. Promiň že jsem tu nebyla.. Kdo ti to udělal?'' ''Ne..Neomlouvej se a.... Uteč...'' ''Kdo ti to udělal? A proč mám utíkat....? Andy já, je mi to tak líto...'' ''Netrap se tím klem, uteč pryč, zachraň nás..'' ''Andy ne... Nesmíš zemřít.. Já.. miluji tě...'' ''Já tebe taky Klem.. Uteč prosím....'' ''Ne.. Utíkala jsem už dost, budu tu teď s tebou.. Kdo ti to udělal...'' ''Klem ne... Uteč...'' ''Kdo ti to udělal?!'' ''D...Dextr...'' ''Cože?! Ne.... Andy!!'' Klečela jsem u postele a brečela.. Dívala jsem se na mrtvého Andyho...