21.

53 6 1
                                    

Jedeme po hodně dlouhé cestě, Andy mi neřekl kam má namířeno. Cesta už trvá zhruba asi půl hodiny a pár minut. Cesta je prázdná, nikde stopa po lidech. ''Řekneš mi už kam jedeme?'' Andy jen zavrtí hlavou a dál má oči přilepené k cestě. ''Andy, chtěla bych se... Dextrovi pomstít.''  ''To i já..'' Andy konečně vydá po té dlouhé době nějaká slova. Teď alespoň vím že dokáže furt mluvit.. Pousměji se když si tohle řeknu v hlavě, ale hned po tom mám zas vážnou tvář.. ''Prosím.. Řekni mi kam jedeme.'' ''Chtěl jsem se mu pomstít sám.. Nechci tě do toho tahat..'' ''Cože? Ale já ti chci pomoct..'' ''Klem, ty nemáš tu sílu kterou mám já a on.. Mohl by ti ublížit..'' ''Však mi ublížil, ublížil i tobě a tvé rodině. Půjdu s tebou a nezájem!'' ''Klem...'' ''Nezájem!'' ''Chtěl jsem jen říct že jestli to je pro tebe tak důležité tak pojď, ale věř že jestli se ti něco stane bude mě to užírat do konce života. Což bude ještě pěkně dlouho.. a jestliže tu zůstanu bez tebe já.. Nedokážu to sám ztratil jsem už příliš.. Popřemýšlím o tom jestli chci abys mi pomohla, já tě potřebuji už po zbytek mého života Klem..'' ''Andy.. Vím že je to těžké, neboj se.. Nepřijdeš o mě, zažila jsem toho mnoho myslím že to zvládneme.. Je po cestě někde obchod s nějakými zbraněmi nebo tak? Ráda bych se vybavila k boji. Je mi jedno jestli mi to zakážeš prostě ti pomůžu.'' Neodpovídá, mlčí a ignoruje mě.. Po chvilce zastavujeme u  nějakého krámu ''Andy prosím mluv na mě.'' Andy jen pokyne rukou ke krámu a já pochopím že mám jít dál. Když otevřu dveře leknu se zvonku o které dveře zavadí, páni jak dlouho jsem tenhle zvuk neslyšela.. Začnu se porozhlížet po krámku a zahlédnu mladého muže s časopisem v ruce za pultem.  Když zvedne hlavu aby  zjistil kdo vkročil do krámu zahlédne mě a zdvořile se usměje. Nevím jestli se usmál na mě nebo na Andyho ale nevadí. Každopádně mu úsměv opětuji a pak se vracím pohledem na Andyho. Andy vkročí do krámu a chytne mě za paži. Jdeme někam do zadní části krámu. Před námi je fialový závěs s náznaky zbraní. Počkat... ''Takže přece jen si mě poslouchal..'' Vzhlédnu k Andymu a usměji se na něj, on mi úsměv oplácí a kývne hlavou. Pomalu odtahuje závěs a když jdeme dovnitř zahlédnu mnoho tipů zbraní. ''Jen si vyber'' řekne trošku rozmrzele. Ihned se začnu rozhlížet po zbraních, když projdu asi kolem osmi různých tipů spatřím jednu která mi hned padne do oka. ''Hitlerova cirkulárka'' řekne Andy a usměje se. ''Hm?'' Nechápavě se na něj podívám a on se ihned začne smát. ''MG-42 neboli známá jako Hitlerova cirkulárka. Dokáže vystřílet 1 200 ran ráže 8mm za minutu, což dokáže rozpárat dospělého muže v pase.'' ''Uhh páni.. Tak asi mám vybráno. I když nevím jestli chci mít něco co měl i Hitler..'' ''Je to jen zbraň, buď v klidu. Jestliže se ti líbí klidně si jí vezmi, ještě ti musíme zařídit další věci.'' ''No dobře.'' Popadnu jí a jdu za Andym. ''Ty si nevybereš?'' ''Já už mám připraveno pár měsíců.'' ''Aha'' ''tak tady si vyber další.'' ''Další zbraň?'' ''Potřebuješ aspoň jednu menší kterou můžeš skrýt. To není ale stále vše.'' ''Uhh.. No dobře.'' Rozhlížím se a pak zavadím pohledem na.. ''Kahr'' ''Jo jak to víš?'' ''Měl jí můj otec, několikrát jsem si z ní taky vystřelila.'' ''Páni tak tě nemusím nic učit.'' ''Jojo ale s tou MG-42 moc nevím musíš mě přiučit.'' ''No nevadí, tebe budu rád učit.'' ''Ještě aby ne.''  Andy jde dál a já ho následuji. ''Jo než zapomenu tady máš.'' Andy si s kapsy vyndavá menší kožený balíček. Když mi ho podá zjistím že je to kudla. ''Na co?'' ''Věř mi bude se hodit.'' ''Dobře, děkuji.'' ''Za nic'' Andy mi potom podá ještě batoh. Když do něj nahlédnu zjistím že tam je lékárnička, náboje, baterka a nějaké další věci. ''Páni kde na tohle chceš vzít peníze?'' Podívám se na něj se zvednutým pravým obočím. ''Mám to zdarma.'' ''To jakože tohle všechno?? Jak? Však by to stálo milióny..''  ''Tenhle krám vlastnila moje rodina..'' ''Andy.. Promiň já nechtěla jsem..'' ''To je v pořádku, pojď vypadneme už jen si skočím pro věci.'' ''Dobře kde je máš?'' ''Ve skladu.'' Andy ihned mizí ve dveřích a já ho následuji. Má tam připravený batoh, nevím co v něm má ale hned ho popadá a jde za mnou. Přes záda si hází ještě jednu zbraň a další dává do batohu. Teď mi došlo že já mám pouze ukrytou kudlu na noze a za zády mám Kahr..  ''Tu máš'' Andy mi hodí zbraň bohužel nevím co to je ale vím že on jí má taky. ''AK-47'' Řekne s úsměvem. ''Jo děkuji..'' Cítím se trochu trapně ale po chvilce to přejde. Andy si ukrývá na svém těle zbraně a pak jde za mnou. ''Můžeme?'' ''Jo..'' ''Co pak?'' ''Mám z toho trošku strach..'' ''Nemusíš do toho jít.'' ''Já ale chci..'' ''Rozmysli si to než dojedeme do toho města, bude to trvat zhruba hodinu takže máš čas ano?'' ''Dobře..'' Andy se ještě rychle vrací a bere ze stolu černé rukavice, chybí jim prsty. Nedokážu uhodnout z jakého jsou materiálu ale jsou černé a určené pro zbraně. Andy mi je hází a já pochopím ihned že si je mám nasadit. Nasadím si je a pak už konečně jdeme zpět, ještě než vyjdeme úplně z krámu Andy pobere nějakou vodu a jídlo. Ukládá si půlku z toho do batohu a druhou půlku dává mě. Uložím si jí taky do batohu a pak už konečně jdeme pryč. 

He is backKde žijí příběhy. Začni objevovat