He is back

25.

  Vidím světlo, oslňující světlo. Najednou ucítím, že ležím na měkké posteli. Kde to jsem.. zvedám se a začnu se rozhlížet. Zjišťuji že jsem ve svém pokoji.. Vše je tak jak má být. Venku je krásně, děti si tam hrají. Co to sakra... Tohle vše... TOHLE VŠECHNO BYL JEN PODĚLANÝ SEN?! Štípám se do ruky abych zjistila že jsem v realitě.. Počkat ale já to nepoznám, ve snu mě taky vše bolelo.. Slézám z postele a dívám se do zrcadla. Jsem to já, jen já.. Andy tu není.. Co to sakra.. Zírám do zrcadla a spouštím slzy. Jdu si pro oblečení do skříně a zjišťuji že tam také nic není. Oblékám se a znovu se podívám do zrcadla.. ''Byl to jen sen.. Jen podělanej a zároveň pěknej sen..'' Jdu od zrcadla, jdu pomalu ke dveřím. Otvírám je celkem rychle. Spatřím muže před mými dveřmi. Zaječím.. Ale je příliš pozdě.. Tohle nebyla realita, tohle všechno nebyla realita.. Znovu se probírám ve své posteli. První co udělám, že tu vše prolezu, když vycházím z pokoje, nic tam není. Jdu dolů, cítím vůni maminčiných lívanců. Běžím rychle dolů po schodech. Dole sedí máma s tátou. Táta si čte noviny a popíjí kafe, zatím co máma na něj něco povídá a on jako obvykle, nevnímá.. ''Jsem doma..'' řeknu tiše a usměji se.. Rozebíhám se k tátovi a hned ho obejmu. Potom hned běžím k mámě a tu držím fakt dlouho. ''Broučku co se děje?'' ''Měla jsem asi zlý sen..'' ''Broučku, nemáš se čeho bát už jsi doma v pořádku vše je dobré.'' ''Byl tam Andy..'' ''Myslíš tvého přítele broučku?'' ''Cože?! Takže to... NEBYL SEN?!'' Andy na tebe čeká v obýváku zlatíčko.'' Ihned běžím do obýváku a spatřím tam zdravého a živého Andyho. Co to sakra.. Andy se postavil a jde směrem ke mně. ''Věděl jsem že to dokážeš.. Stačilo se vrátit domů do své postele.. Dokázala si to Klem.'' ''Proč si mi to neřekl hned?'' ''Věděl jsem, že na to přijdeš.. Všechno zlo je nyní pryč. Dokázala si ho zabít Klem si vážně šikula.'' ''Já.. Myslela jsem že už tě nikdy neuvidím!'' Rozebíhám se k němu a silně si ho stisknu v náručí. On mi to opětuje. ''Slíbil jsem že vše bude zas dobré..'' ''Jo já vím.. Ale i tak jsem se bála..'' ''Už je vše dobré zapomeň na to ano?'' ''Pokusím se... Bude to ale hodně těžký..'' ''Já vím, pojď jdeme se nasnídat s tvými rodiči za půl hodiny musíme do školy.'' Nevěřila bych že to řeknu ale bože jak já se tam těším po takové době..! Chytám Andyho za ruku a kráčíme do kuchyně kde si vychutnáváme lahodnou snídani, po půl hodině vyrážíme do školy. Zapomněla jsem, jaká je v té škole nuda! Ale je to ohromná změna a úleva od toho všeho.. Když se vracíme domů ještě jednou vše prohlédneme a zjišťujeme že je se vším konec... Už žádné příšery a nadpřirozené bytosti.. Všemu je konečně konec a můžeme žít normální život. Všichni zdraví a živí..

                                                                         A to je vše.... Prozatím!

Doufám že jste si čtení této knihy užili. Já si psaní této knihy teda opravdu hodně užila jelikož jste mě v tom podporovali. Nebude problém kdyby jste chtěli další podobný příběh nebo i nějaký jiný! Nápady určitě piště do komentářů na další příběhy. Pokusím se vyplnit přání všech. ^^  Ráda bych znala i všech názor na tuto knihu.  Nic si nebudu brát osobně! Jen abych věděla jestli mám něco zlepšovat nebo tak.. Těším se na vás u další knížky! ^^  Mějte se hezky a přeji hezký den/ráno/večer  (nevím kdy toto zrovna čtete. :D) No jak je napsané o pár řádku víš. ''To je vše.. Prozatím!''