Můj sexy šéf

14.Kapitola

Mlčela jsem. Bála jsem se něco říct. Nakonec promluvil on. ,,Jak dlouho to víš?'' zeptal se a upřeně zíral na fotku. ,,Dozvěděla jsem se to dnes, hned jsem ti volala'' řekla jsem tichým hlasem. Nevím jak to popsat, ale on, on se mi v tu chvíli zdál jiný. Když viděl jak mu nesu tu obálku, v očích mu tančili plamínky, ale jak hned jak ji otevřel zmizeli. Teď v jeho očích bylo něco jiného, nevím jak to popsat, nikdy jsem v jeho očích tohle neviděla. 

,,Chrisi, nechci po tobě peníze nebo tak něco. Jestli se k tomu nechceš hlásit, nemusíš, nikdo tě nutit nebude, do papírů tě nenapíšu, nic. Jen mě prosím nenuť jít na potrat, prosím.." řekla jsem a stoupla jsem si před něj. 

Koukl se na mě a pak zpátky na tu fotku. Mlčel, položil fotku a stoupl si, přešel po místnosti a pak se ke mě rozeběhl ,,Jáááá budu táááááááááátaaaaaaaaaaaaaa!!!'' Chytl mě pod zadkem a já mu obmotala nohy kolem pasu, ječel tohle pořád dokola a točil s námi, a já se smála. 

Už vím co jsem viděla v jeho očích, byla to radost, taková jakou jsem u něj ještě nikdy v životě neviděla. A že ho znám dlouho. Byla to čistá radost. Já jsem měla taky radost, jenže.. 

,,Chceš nás?'' Zeptala jsem se ho a stoupla si znovu k oknu, bylo ticho. ,,Chceš jeho/jí?'' zeptala jsem se znovu. Zase bylo ticho. Přišel ke mě zezadu a objal mě, hladil mi bříško. ,,Chci vás oba'' zašeptal. Měla jsem opravdu velkou radost. 

O 3 Měsíce později:

Jooo, celkem mi to těhotenství dává zabrat. Kdo by čekal že budu tlustá jako bečka a budu vážit tak o 10kg víc? Ale podle Chrise jsem pořád stejně krásná i když vypadám jako prasátko. Podle Chrise by jsem se k němu měla nastěhovat, ale já to odmítám, můžeme předci bydlet u mě. Stejně tam každý den spí, a k sobě domu si jezdí jen pro věci, a pak je zase u mě, takže proč by se neměl on nastěhovat ke mě? 

,,Ahoj moje krásný prasátko" zaznělo na druhém konci telefonu hned poté co to 6x vyzvánělo. ,,Vtipnéééé no, co ta večeře dnes?'' zeptala jsem se Chrise, protože ráno mlel něco o tom že mě zve na večeři. ,,No zlatíčko, dneska to nevyjde, ani nevím v kolik přijedu domu, omlouvám se, vynahradím ti to prdelko" řekl zklesle. ,,Dobře, hele já už musím jít, mám schůzku, tak ahoj, miluju tě" řekla jsem a zavěsila. Jo,, mrzí mě že na sebe poslední dobou nemáme čas, a že se vídáme jen když si jdeme lehnout nebo na obědě, ale prostě. 

Večer:

,,Mio, musíme už jít, vážně mi je už zima a bolí mě nohy v těch botech" žvanila jsem ji do telefonu, a čekala u auta. ,,Už nastupuju do výtahu, ano" smála se. ,,Já tě jednou zabiju, fakt že jo" zasmála jsem se a típla hovor. 

,,No konečně, fakt ti to trvalo" nasadila jsem vážný výraz na Miu která vystupovala z výtahu. ,,Promiň potkala jsem se s Filipem" začervenala se. ,,Ale ale ale!!" zasmála jsem se. 

,,Tak jo hodím vás dva domu, vezmu ti odpadky a pojedu." řekla a nastartovala. ,,Odpadky nejsou nutné" zamračila jsem se na ni. ,,Je tam bordel jako v tanku, radši tam ani nechoď" řekla jsem ji. ,,Nekecej a lez z toho auta"povídali jsme si tak dlouho že jsem si ani nevšimla že jsme dojeli už ke mě. ,,No dobře" řekla jsem a přivolala výtah. 

,,Tak ahoj" řekla Mia a odešla. Je to opravdu nejlepší kamarádka jakou si kdo mohl přát, když jsem se dozvěděla o našem malém prckovi, ona šílela, měla takovou radost, že prý skákala do vzduchu, že si málem zlomila nohu, prý to bylo vtipné se na ní takhle koukat. Pomáhá mi se vším, vždy když přijde tak mi donese nějaké věcičky pro malou. 

Krásné Velikonoce, moje milovaný čtenářky!