Omámen │StudioMoonTV│

Deep thoughts

,,Vieš, chovam sa inak. Nie som vo vzťahoch taký, aký je napríklad Rado. Nehovorím ti stále dokola aká si dokonalá a dalšie veci. A vieš prečo?"

,,No?" hlesla jsem.

,,Pretože viem, že to vieš."

,,Nechceš se bavit o něčem jiném?"

,,A o čom?"

,,Třeba škola, nebo něco o tvém životě, hezky se posloucháš." usmála jsem se.

,,Neviem čo by som ti povedal, vieš o mne všetko." zasmál se.

,,Si roztomilý, když se směješ." vychrlila jsem znenadání. Šlo poznat, že nevěděl, co na to říct. Lehce mu zrůžověly tváře.

To trapné ticho mě užíralo. Ani jeden jsme nevěděli co říct.

,,Nechceš ísť ku mne?" řekl znenadání.

,,V osm mám být ale na nádraží."

,,Všaj áno, do ôsmej je veľa času." zvedl se a nastavil mi ruku, aby mi pomohl se zvednout. Vyhoupla jsem se na nohy a oprášila se.

Pomalu jsme se rozešli zpáteční cestou. Vytáhl ruku z kapsy a chytl do ní mou. Podíval se na mě, tázajíc se, jestli může.

Někdy mi Sam připadá jako hrozný egoista, co se týče vztahů, jindy mi připadá, že ani vůbec neví, co má dělat.

Kývla jsem na souhlas, i když mi to připadalo zbytečné.

Upřímně, občas přemýšlím nad tím, jestli by vážně nebylo lepší být jen v takovém tom "friendzonu" který si avšak určuji pro sebe já. Připadá mi, že ve vztazích se cítím taková utlačována. Cítím se zle, když se podívám po jiném klukovi, než je ten... ehh... můj.

To je další věc. Přivlastňování.

Kluci si myslí, že jejich holka je prostě jejich a že si s ní můžou dělat cokoliv. Tak to není, překvapivě. Občas mě tyto řeči kluků serou.

,,Same?"

,,Hm?"

,,Bereš mě jako tvůj majetek?" ano prostě, musela jsem se zeptat. Nejčastěji, když nad něčím přemýšlím, mám nutkání se zeptat.

,,By som bol šibnutý ak by som to hovoril." řekl trošku naštvaněji.

,,Prečo sa pýtaš?" otočil se na mě.

,,Prostě mě to jen tak napadlo."

,,Aj keď nie si môj majetok, mám ťa tak rád." usmál se.

,,A Same?"

,,Noo?"

,,Co na mě říkají tví rodiče?"

,,No... moja mama ťa nemá tak veľmi rada. Tatko ťa nepozná a Klara hovorí, že si fajn."

,,Oka... Doufám že mě tvoje máma neukamenuje, až k vám dojdu." zasmála jsem se.

,,Moja mama nebude doma."

,,Aha." chytli jsme záchvat smíchu.

,,Hej a Val? Môžem ťa ísť odprevadiť potom na nadražie?"

,,No, když řeknu že jsi brácha kamarádky, ke které jsem řekla, že půjdu, tak jo." zasmála jsem se.

,,Tvoja mama nevie, že sme spolem?"

,,Ne, jen jsem jí o tobě vyprávěla, jak se mi líbíš a tak."

,,Keď mojej mame poviem niečo o babách, hneď na mňa vychrlí, či som s nejakú spal a... vieš to sama."

,,To musí být celkem na hovno."

,,Mám rád baby, čo sú sprosté." řekl hned.

,,Si první a asi poslední." zasmála jsem se.

.

,,Tak, už sme tu..."

440 slov ha. moc ja vim hele. snad libilo a custe buste napiste mi co si myslite co se bude dit atd cau.

bai♥