Omámen │StudioMoonTV│

Zmrzlina

,,No, a o čem jsi chtěla mluvit vlastně?" zeptala jsem se jí po cestě na zmrzlinu.

,,No prostě... moje sestra chce jít na jednu akci a mamka ji tam nepustí bez doprovodu. Já mám zrovna ten den vystoupení, které nemůžu zmeškat. Takže se tě ptám, jestli bys náhodou nemohla s ní jít."

,,A co to je za akci?" zeptala jsem se otráveně.

,,Craftcon." Spadla mi brada. Neznamená to náhodou, že tam bude Moon?

,,Tak, vzala bys to za mě?" usmála se.

,,Samozřejmě! Ale celkem mě zaráží, že ji tvá mamka ve třinácti nepustí," zavrtěla jsem hlavou.

,,Taky se divím, ale myslím, že bude ráda, když s ní pojedeš."

,,Taky budu ráda, řeknu mámě, ať napíše té tvojí a ať se domluví." řekla jsem a přitom jsem si trošku poskočila. Byla jsem radostí bez sebe.

,,Proč jsi tak šťastná?" podivila se.

,,Ale nic," odsekla jsem.

,,Hele, že ten tvůj Moon nebo jak, tam jde?" přihmouřila oči. Prokoukla mě.

,,Možná?" zaculila jsem se.

,,Takže, mám to chápat tak, že když je ta akce v neděli, že máš od neděle kluka?" zasmála se.

,,Ha ha, vtipné," protočila jsem očima. Byla jsem totálně rudá. Jak a proč? Vážně se mi splní sen? Teda, pokud tam vážně bude a pokud se k němu dostanu. A taky, jestli budu mít odvahu.

Myslím si, že tam budu jen tupě stát a zírat na něj.

,,Vanilkovou," ozvala se Petra při stánku se zmrzlinou.

,,Oříškovou," řekla jsem ihned po tom, co Peťa zmrzlinu dostala.

,,Deset korun," řekla mi mile prodavačka. Dala jsem jí peníze, rozloučila se a šly jsme spolu cestou domů. Bydlíme od sebe kousek.

.

,,Ahoj Peti!" křikla jsem po ní těsně před tím, než jsem zalezla domů. Nikdo nebyl doma, překvapivě. Vběhla jsem do mého pokoje. Shodila jsem ze sebe  tašku a padla do postele. Znova jsem brečela. Znova.

Ta platonická láska k němu bylo něco, co chcete, ale je to nesprávné. Nejspíš by jste se na mém místě radovali, že ho uvidíte a tak... ale já z  toho mám depky. Jsem ze sebe nešťastná.

Obyčejné blond vlasy, tmavě hnědé oči, nadváha, která není zas tak kritická, ale je. Takto bych se popsala. Nenávidím se za to, jak vypadám. Proč musí všichni kluci být tak hezcí.

Zdá se mi, že pro tuto generaci platí pravidlo ,,hezká holka patří k hezkému klukovi". Což v mém případě  znamená, že si můžu o Moonovi snít dál.

Uslyšela jsem cvaknutí dveří. Máma. Bydlím jen s mámou. Rozvod.

,,Vali? Jsi tady?" zakřičela po domě.

,,Ano mami!" zakřičela jsem nazpět. Zvedla jsem se z postele a otřela jsem si slzy.

,,Co ti je? Proč plačeš?" přiběhla ke mě.

,,Nic mami, jen jsem si četla smutný příběh," usmála jsem se na znamení, že jsem v pořádku, i když to ani nebyla pravda.

,,Aha, no Petřina mamka mi volala, že by jsi mohla jet Martince za doprovod na jednu akci. Chceš?"

,,Samozřejmě!" usmála jsem se.

,,Tak  dobře, v neděli máš čekat v sedm před jejím domem," podívala se do telefonu a následně mě obejmula. Jsem fakt ráda, že takovou mámu mám.

.

Blížil  se večer a já jen ležela v posteli a přemýšlela. Co mu říct, jak se zachovat a další podrobnosti. Bojím se, že něco poseru. Mám ho obejmout?  Ano, obejmu ho. To budu potřebovat.

,,Vali, večeře!" zaslechla jsem mamku. Seběhla jsem malé schody a pádila do kuchyně.

,,Hele, proč jsi tak strašně vysmátá poslední dobou?" Ach mami, jeden rok je poslední doba?

,,Že ty ses nám zamilovala?"

,,Možná trošku," špitla jsem.

,,Povídej, přeháněj."

,,Nic z toho nebude," odbyla jsem ji a doufala, že se nebude vyptávat dál.

,,Vím,  že je to pro tebe osobní téma, tak kdyby sis o tom chtěla popovídat,  mám otevřené dveře." usmála se a dala mi jednu porci kuřete s rýží na talíř. Zlatá máma toto.

,,Dobrou chuť," řekly jsme zároveň. Zasmály jsme se tomu a daly se do jídla.

.

,,I was wasting all the time lookin' at you. I was happier till' my love to you come true..." pozpěvovala jsem si.

,,To si zpíváš o tom klukovi?" přerušila mne máma.

,,Uhm,  ne... To je písnička jedné holky." usmála jsem se. Lhala jsem.  Samozřejmě že to je o něm. Prostě jsem jen randomně slepila slova.

Nemyslíte si, že to moc urychluju?

Bai♥