Omámen │StudioMoonTV│

Tričko

,,Tak jdeme na to tábořiště." pronesla jsem.
Věděla jsem, že to je daleko, tak jsme šli rychlejším krokem.

,,Kukaj čo mám za tričko." řekl znenadání.

,,Odkud je?" zeptala jsem se. Zezadu měl napsané jeho jméno a nějakou hudební skupinu. Vím že hraje na housle a kytaru, ale nikdy mi neřekl, že by někam chodil.

,,Je z tábora. Hudobného tábora." usmál se.

,,A ty jsi byl jakože instruktor?"

,,Ano, bol. Tento rok tiež pojedem. Pokiaľ chceš, môžem ťa tam vziať. Bola bys tam tiež inštruktorka."

,,A kdy to je?"

,,V augustu."

,,Tak to je ještě čas."

,,To áno. A povieš mi, aké to sú problémy?"

,,Prostě moje matka se začala chovat jako děvka. Našla si nějakého bohatého chlapa. Chodí s ním skoro každej večer někam do klubů. O tom, že každou noc slyším jejich pojebané vzdychy už nemluvím. Prostě se změnila."

,,Chápem. A ty si hovorila niečo o tom, ze hovorila aj o mě."

,,Jo, taky. Prej si namyšlenej děvkař. Taky to, že mám otřesnej vkus. A nejvíc mě dostalo, že řekla, že tě viděla chodit venku s nějakou jinou."

,,A láska?" řekl tím snad nejroztomilejším hlasem.

,,No?"

,,Bije ťa niekto?" řekl se strachem v hlase.

,,Ne, jen má matka to předevčírem přehnala s pitím-"

,,Nie, že nie?"

,,Zlato, byla to jen facka." snažila jsem se ho přesvedčit.

,,Jasné, na ruku. Val, čo sa deje."

,,Jen mě prostě silně chytla za ruku, protože jsem chtěla jít pozdě ven."

,,Nechám to tak, až sa budeš cítiť, povedz." odsekl. Toto nezačíná úplně nejlíp.

.

,,Bolí tě nohy?" zeptala jsem se ho. Chodíme takto už asi tři hodiny. Nevím přesně, nemám telefon ani hodinky.

,,Jo a moc." odpověděl hned.

,,A nevíš za jak dlouho tam budeme?"

,,Iba jeden kilometer."

,,To máme za chvilku, no." povzdechla jsem si. V tom případě jsme šli určitě dýl jak tři hodiny. Taky se už trošku stmívalo.

.

,,Sme tu. Už iba musíme nájsť prázdny staň."

,,Tam to vypadá opuštěně!"