Omámen │StudioMoonTV│

Srdíčko

.

Stojíme na nádraží a čekáme na vlak. Měl by nám jet za pár minut. Sam je radostí bez sebe a nemůže se dočkat, až se s něma uvidí.

Protože se celkem ochladilo před tím, než jsme odešli, rozhodla jsem se, že si dám pod jeho mikinu ještě tričko.

Jsem totiž hrozně zimomřivej člověk. Sam si dal jenom tričko a přes to má rozepnutou mikinu. Já bych na jeho místě už mrzla.

Moje máma mi dovolila u něj ještě jednu noc přespat. Sice nebyla úplně nadšená, protože vlastně neví, kdo to je, ale byla ráda, že mám kamarády. Teda, kluka. Teda pro ni kamarádku.

Musela jsem jí říct, že u kamarádky, jinak by řekla ne v plném rozsahu. Nejde mi jenom o to, že by mi to nedovolila, ale i o to, že je mi jasné, že by mě po příjezdu vláčela všema možnýma doktorama, zda nejsem těhotná.

Ona na toto klade důraz. Bojí se mě i pustit s klukem ven. Myslí si totiž, že jsem neopatrná kráva, co by s klukem skočila do postele hned... I když, víme, jak co bylo včera.

Profláklá romantika je na hovno. Ano, říká to holka, co chodí s platonickou láskou hned po tom, co se viděli.  Jenže, ono to není jen o mě. Jde o to, že Sam zakročil prvně. Bylo to na něm. 

,,Už ho vidím." podíval se na mě. Zakývala jsem hlavou a dál se spouštěla lanem do svých myšlenek. Je toho na mě moc. Vážně.

,,Choď prvá." usmál se na mě, když se nastupovalo do vlaku. Vyšla jsem malý schůdek a šla jsem si sednout do kupéčka.

Tentokrát jsme vlakem ale nejeli ze Sabinova, ale z Košic. Dojedeme do Brna a pak můžeme rovnou do Ostravy.

Sedl si naproti mě a vytáhl telefon. Udělala jsem totéž.

Ve vlaku byla Wi-Fi, takže jsem měla o zábavu postaráno, když se se mnou jistý pan Sam nehodlá bavit.

Dobře, ne že se se mnou nechce bavit slovně, on mi radši bude psát, že?

,,Cus cus" psal.

,,Umři prosím :)"

,,Preco? :D"

,,Fajn, neumírej :)"

,,Preco? D:"

,,Nežij. Dyk more." zakončila jsem psanou konverzaci.

,,Kápo, ty seš asi z jiné dimenze, že místo toho, aby sis užíval že spolu můžeme osobně mluvit, radši mi píšeš "Cus cus"." zasmála jsem se.

,,Viem viem, kľud, už sa budem rozprávať." zasmál se on a telefon schoval.

,,Kto ti píše?" zeptal se, když uslyšel upozornění. Avšak, nebylo to psaní na Messu, ale na Instagramu.

,,Jseš laciná ubohá kurvička. Pochop, že Sam je můj. Díky a zhebni... a srdíčko na konci." přečetla jsem zprávu nahlas.

,,Povedz mi, že to písal Dejzr." zasmál se.

,,Nup, nějaká desetiletá holka." chytla jsem záchvat smíchu, když jsem si rozklikla její profil.

,,To nene, daj mi ten telefón." natahoval ke mně ruku. Telefon jsem mu podala a dívala jsem se na něj, jak to dotyčné něco píše.

,,Tu, teraz vie svoje." podal mi telefon zpátky a podepřel si hlavu rukou. Je smutné, že takoví lidé existují.

To, co jí napsal jsem si nepřečetla a zamkla telefon. Podívám se pak.

.

Vlak hlásil konečnou zastávku, čímž bylo Brno. Jenom jsme vystoupili z vlaku, už se za Samem hrnulo jedno děvče. Šlo poznat, že mi asi moc závidělo, podle jejího nenávistného pohledu.

,,Ahoj Samí!"

Ano, znova krátké :D Ale dneska se pokusím ještě napsat Úsměv a udělám cover a něco málo napíšu na jednodílovku :) Budu ráda, když si později jednodílovku přečtete :)))

Bai♥