Omámen │StudioMoonTV│

Červenec

Bylo to tu.

3. července

Za tu dobu jsem se se Samem bohužel osobně neviděla, avšak dneškem jsem to chtěla napravit. A co se za tu dobu stalo? Má matka si našla přítele, začala doslovně chlastat a totálně se změnila. Vůbec ji nepoznávám. Chová se ke mě jako k poslednímu.

Taky proto jsem se rozhodla, že to skončím. Alespoň na celé prázdniny. Sam půjde se mnou, nemůžu jít sama.

,,Same, jedu k tobě. Napíšu, až budu před domem. Vem si nejake jidlo, neber si ani klíče, ani telefon." odeslala jsem zprávu a s penězmi jen na vlak tam jsem vyšla z domu. Bez klíčů, telefonu.

Rychle jsem šla na nádraží. Neohlížela jsem se zpět. Všechno jsem to nechala za sebou. 

Koupila jsem si lístek do Košic a potom mi zbyly ještě peníze na autobus do Sabinova. Dobrej plán, ne?

Nastoupila jsem do vlaku a stoupla si na volné místo. Radši stojím, než sedím. Jsem divná osoba, chápu.

.

Zazněla konečná zastávka a já vyrunovala z vlaku. Rozhlédla jsem se po nádraží a vyhledala východ. Doběhla jsem na autobusové nádraží a počkala na třetí zastávce. Autobus měl jet za pět minut. Sedla jsem si na blízkou lavičku a vydechla jsem.

Rozhlížela jsem se po okolí a dívala na lidi. Mají nudný život. Celý jejich život je vlastně jedno velké klišé. Nebavilo mě to, proto ro chci změnit.

.

Autobus přijel.

,,Jedno celé." řekla jsem s úsměvem řidičovi.

,,Jedno euro." odpověděl mi a já mu dala do ruky peníze a vzala jsem si lístek, který vyjel z té "pokladny".

Sedla jsem si na jednosedačku hned vepředu. Sabinov je poslední zastávka a opravdu nechci s někým celou tu dobu sedět.

Autobus se po chvilce rozjel a já jsem pozorovala Košice. Doufám, že už je Sam připravený. Nechci čekat už ani minutu. 

.

Stoupla jsem si před jeho dveře a vydechla jsem. Zaklepala jsem třemi ťuknutími. Zaslechla jsem za dveřmi šumot. Přesněji Sama jak něco řeší s mámou.

Dveře se otevřely a Sám vyšel i s klíčemi ven.

,,Samo, nech to doma. Nebudeš to potřebovat."

,,Dobre." rozhodil rukama. Klíčky dal na botník a vyšel znova z domu.

,,A prečo vôbec."

,,Chci utéct z domu. Jdeš do toho se mnou?"

,,To fakt?" usmál se. Kývla jsem na souhlas.

V hlavě jsem stále doufala, že řekne ano. Nedokázala bych to sama. Nemám kam jít. On jednou mluvil o nedalekém strýčkovi, který má farmu.

,,Tak dobre. Konečne niečo zažijem." dal mi pusu na čelo a usmál se.

,,A čo sa deje."

,,Moje matka se začala chovat jak štětka. Našla si zahleděnýho chlapa. Šukaj spolem od rána do noci snad. Nevěnuje se mi, nenávidí mě. I o tobě mlela pěkný hovna."

,,Čo presne?"

,,Že jsi mladej děvkař. Prostě, chce nás rozdělit. A to nemůžu za boha dopustit." chytla jsem ho za ruku.

,,A kam chceš ísť?"

,,No, říkal jsi že máš strýce..."

,,Dobre. Pamätáš si, ako som hovoril o tom, že by sme mohli ísť niekedy kempovať?"

,,No."

,,Niekedy si tam ľudia nechajú pres týždeň stan a vracajú sa o víkendu. Môžme sa tam ísť popozerať, možno tam prespíme a cez deň pôjdeme ďalej."

,,To je jinak dobrej plán."