Omámen │StudioMoonTV│

Služebka

Můžu se zabít prosím? Proč už je ráno?

,,Vali, vstávej už." houkla na mě mamka z kuchyně. Už asi deset minut nehybně ležím na posteli.

,,Jo, už jdu." odpověděla jsem a sklouzla jsem nohama z postele. Stoupla jsem si a šla ke skříni. Vytáhla jsem si černé legíny s trojúhelníčkama. Jsou tenké, tak mi zase takové horko nebude. obyčejné červené tričko a vlasy jsem si dala do drdolu. Moc drdoly nenosím, ale když je takové horko, tak mi ty vlasy přímo zavazí. Přiběhla jsem do kuchyně a sedla jsem si ke stolu.

,,Valuško, jdu už do práce. Měj se hezky ve škole a nelumpač!" křikla po mě a zabouchla dveře. Potom se znova dveře otevřely.

,,Ježiš, já kráva jsem ti zapoměla říct jednu důležitou věc! Od středy do pátku tu nebudu, protože máme nyní v práci hrozný zmatek a nabídlo se mi že dostanu připlaceno, když pojedu na pohovory a přednášky na Slovensko, takže pojedu jakoby na služebku." usmála se.

,,Kam na Slovensko?!" vyprskla jsem.

,,Zase jako klídek. Košice."

,,Mamí? Nemohla bych jet s tebou?"

,,Ale Val, vždyť ti teď končí škola, nemůžeš zameškávat."

,,Mami prosím... vymluvíme to na to, že mi bylo prostě zle. Vždyť mám dobrou docházku!"

,,O to zas tak nejde. Kdo by tě hlídal?"

,,Mám poblíž Košic kamarádku. Mohla bych u ní strávit odpoledne."

,,Val, já už opravdu musím jít. Popřemýšlím o tom, večer se o tom pobavíme."

,,Dobře..."

Mamka odešla. Musím s mámou za každou cenu jet. Musím prostě. Ať mě to stojí cokoliv.

Dojedla jsem chleba a druhý krajíc jsem si zabalila a hodila do batohu. Telefon mi ukazoval že je čtvrť na osm. Dneska bych mohla jet na prknu, ne?

Vzala jsem si sluneční brýle, pennyboard, batoh a vyšla z domu. Miluju ten pocit, když mi fouká vítr do obličeje. Miluju ten pocit, když se soustředím jen na cestu.

,,Jak se to mohlo kurva stát za tři dny?" zasmála jsem se. Doufám, že mě nikdo neslyšel, jinak jsem mu musela připadat sakra divná.

.

Byla jsem asi tak sto metrů od školy. Mohla bych jezdit na pennyboardu častěji. Mám to celkem blízko ke škole, ale vždycky chodím později, tak beru autobus. Je to pohodlnější, co si budem.

Hned u školy mě přivítala Samantha.

,,Ahoj Val! Jak ses nám včera měla?" přišla za mnou, když jsem sestoupila z prkna.

,,No, dobrý. Ty?"

,,Jo, taky fajn. A co jsi včera dělala?"

,,Nic zajímavého. Jen jsem ležela, učila se, kreslila a pak si volala s jedním dementem." zasmála jsem se nad myšlenkou včerejšího hovoru.

,,A kdo je ten "dement" můžu se zeptat?"

,,No, jeden kluk prostě. Někdy ti o něm řeknu víc."

,,Dobře, a jinak Val, strašně krásně kreslíš. Moc se ti omlouvám za ty nadávky. Dostala ses na tu školu?"

,,Jo, vzali mě. Tebe vzali na chemičku?"

,,Jo, vzali. Čekala jsem, že tě tam vemou, popravdě." pousmála se.

,,Hej, tak, já už frčim do třídy. Zatím." odsekla jsem a rychlým krokem šla do školy. Proč jsem to tak retardovaně odsekla? Protože jsem uviděla Peťku.

,,Cauky Petko." pozdravila jsem ji a šla vedle ní.

,,Ahoj, Val." řekla tišše.

,,Děje se něco?"

,,Ne." odsekla a krok zrychlila.

,,Má krámy, zajisté." řekla jsem si pro sebe. Nechala jsem ji být. Ať si vylévá zlost na někoho jiného.

Otevřela jsem skřínku, zaměnila boty, dala dovnitř prkno, zamkla. Dnes mám asi nejvíc vyhovující hodiny. Začínám informatikou, pokračuji občankou, matika, čeština, tělocvik, němčina. Potom mám odpoledku, což jsou dvě hodiny výtvarky. Lepší to být nemohlo. I s batohem jsem šla k počítačové učebně. Už tam čekali někteří mí spolužáci.

.

Učitel otevřel učebnu a pustil nás dovnitř. Nyní pracujeme na jakémsi projektu, kde máme udělat stručnou prezentaci s hezkým grafickým vyvedením o škole, na kterou se chystáme a čím chceme po škole být. Jenomže já jsem jinak vychcaná a udělala jsem to doma. Minulý týden.

Takže mám vlastně hodinu volna. Můžu poslouchat písničky, psát si s lidmi, hrát hry... Zapla jsem hpd.cz a našla jsem si tam Papa's Freezeria. Určitě všichni znáte. Na této hře fetuju, upřímně. Do sluchátek jsem si zapla nějaké letní songy.

Celkem mě štve na "novinka" Despacito. Všude to hraje, všude to cpou, všude to je. Bojím se, že se budou mé děti potom ve škole v hudebce učit o dějinách této písničky. Asi bych ty děcka radši potom přihlásila na gympl, protože tam se řeší lepší sračky, než nějaké Despacito, které má překlad typu "pomalu pomalu".

.

Ach, tělocvik. Na dnešek máme připravené hry, což je plus pro mě. Doufám, že budeme hrát vybíjenou, protože si troufnu říct, že jsem ze třídy na tuto hru nejlepší. Baví mě bít lidi, víte co. Nenávidím přesvlékání. Všechny holky se po vás divně dívají a když náhodou nemáte oholený nohy, což se u mě, že si oholím nohy včas, než je mám jak Yeti stává nevšedně, stává normálně.

.

,,Trechová! Dneska jedeš s tím míčem!" křikl po mě náš tělocvikář. Je pravda, že jsem už vybila čtvrtého člověka. Baví mě to, tak to dělám naplno. Chtěla bych si zahrát se Samem vybišku... Hmm, další puntík na "crush wish listu".

Měla jsem znova míč. Stála přede mnou Samantha.

,,Soráč." šibalsky jsem se usmála a trefila ji do nohy.

,,V pohodě, nebavilo mě to." zasmála se a šla si sednout na lavičku. Já jsem se zatím snažila vydržet ten nátlak v plících a snažila jsem se odehrát zbytek.

.

,,Dneska z holek perlila Valerie, ale třeba i Veronika. Holky, dobré jste. Běžte se přesvléct." pokynul nám učitel a já celá rudá a udýchaná šla do šatny. Praštila jsem sebou o lavičku, napila jsem se a pak se normálně přesvlékla.

.

Šla jsem společně s Peťou na něminu. Nějak jsme se zase uklidnily, takže dobrý. Avšak, před kabinetem nebyl nikdo jiný kromě nás. Prošel kolem nás pan učitel Kurtin, který je velký jak skála a furt si všude nosí ten jeho hrnek.

,,Holčajzny,  vám nikdo neřekl, že dneska němina padá?"

,,Ne?" řekly jsme zároveň, přičemž jsme se tomu trošku zasmály.

,,Tak už to víte. Máte volno." oznámil a odešel. Tento učitel se mi zaryl dost hluboko do paměti, takže na něj asi nikdy nezapomenu.

Furt po mě čumí, chválí mě. Chová se ke mě jak k milence. Proč to dělá? Ať si radši hraje na svoje bubínky a zpívá s kapelou a mě nechá na pokoji. Já chcu jenom jednoho.

Blonďavou špinu s modrýma očima a veverčíma zubama. Ne balvan s černým drdolem a šedými zakalenými kolečky v očích.

Zdá se mi, že jsem vás trošku moc seznámila touto kapčou s mým životem a školou obecně.

1100 slovicek.

Co říkáte na nový cover? :3

Bai♥