Omámen │StudioMoonTV│

Propiska

Vešla jsem do školní budovy a mířila rovnou ke své skřínce. Vytáhla jsem si papuče, které jsem si nazula a dala jsem do skřínky mikinu, kterou jsem nesla v ruce.

Vešla jsem do třídy a v rychlosti jsem si sedla do své zadní lavice. Vyložila jsem si učení na stůl.

,,Sakra! Já jsem si zapoměla doma pouzdro!" sykla jsem. Budu si muset od někoho vyprosit propisku. Zvedla jsem se a šla za svým spolužákem Davidem.

,,Davidé? Půjčil bys mi prosím propisku?" zaškemrala jsem.

,,Jo- Počkat?! Ty chodíš s Moonem?!" otočil se ke mně s úsměvem.

,,No... ne? Já sama ani nevím." řekla jsem bez emocí.

,,Jak jako nevíš?! Co ta fotka měla znamenat?" chytl mě za ramena.

,,Nevím prostě." slzy se začaly drát na povrch.

,,Né, neplač. Co se děje?"

,,Pohádali jsme se ale... proč to vůbec řeším? Půjčíš mi tu propisku prosím?" setřela jsem si slzu.

,,Nebudu to teda řešit no. Jo, půjčim." otočil se zpátky s povzdechem a podal mi propisku.

,,Díky." poděkovala jsem a šla jsem si zpátky sednout.

Normálně bych asi nešla za Davidem pro propisku, ale důvod byl takový, že Peťa ještě není ve škole. S Davidem si taky celkem rozumím, takže plus.

Rozhlížela jsem se po spolužácích, co přicházeli do třídy. Nedocházím obvykle mezi prvníma, ale dneska jsem nestrpěla být dýl doma. Od včera jsem si s ním nepsala. Přehnala jsem to, uznávám. Jen mě to prostě zabolelo.

Chodila jsem s mým crushem. Komu se to vyplní? Já měla nečekaně to štěstí. Neuvědomovala jsem si, že to je vlastně realita. Že se to vlastně může pokazit. Chtěla bych to vrátit. A tím myslím jakože vrátit to o rok zpět. Před tím, než jsem držela žiletku.

Kdybych věděla, že se mi někdy toto vyplní, neudělala bych to.

Do třídy přišla Samantha. Rozhlížela se po třídě a když mě zmerčila, plnou rychlostí přišla ke mně.

,,Ahoj Val, moc se ti omlouvám za to, jak jsem ti říkala a tak. Budeme kámošky?" nuceně se usmála. Celé se mi to nezdálo.

,,Jo, jakože, klidně." pousmála jsem se.

,,Tak jo, zatím." pohodila svými rudými vlasy a odkráčela do lavice. Nevím, co si o jejím chování mám myslet.

Po chvilce ťukáním si s propiskou o stůl přišla Peťka. Tedy, nepřišla, dalo by se rovnou říct že přiletěla.

,,Ty Valeríjo, můžeš mi něco jako vysvětlit?!" křikla po mě a doběhla ke mě.

,,Ty s ním jakože už chodíš?" špitla.

,,Jako, nejspíš. Pohádali jsme se... počky. Jak to sakra víš?!"

,,Sestra prosimtě. A snad si projíždím i fotky, kde jsi označená, ne?" protočila očima.

,,A chodíte teda spolu? Tak rychle? Povídaj simtě!"

,,Pojď radši na lavičky..." zvedla jsem se a šla na chodbu si sednout na lavičky.

,,Ták, kecej." protáhla se.

,,No, jako, asi s ním nechodím. Sám řekl, že tomu chce dát čas, že to bylo prostě na nic jen tak rychle."

,,A spali jste spolu?"

,,Jebe ti? Ne!"

,,A líbá dobře?"

,,No... jakože jo." zrudla jsem jak vlasy Samanthy.

,,Takže naše Valinka se poprvý líbala. Potlesk všichni!" křikla.

,,Hrabe ti sakra? Drž hubu!" zacpala jsem jí pusu. Doufám, že to nikdo neslyšel, i když... ona má dost pronikavý hlas.

,,Jo, už budu zticha. Tak povídej mi o něm třeba ještě. Jak vypadá přesně? Kromě té jedné fotky jsem ho neviděla."

,,Má blond vlasy, modré oči... Dokonalý rty-"

,,Takže prostě ideálka pro tebe, co?" překřikla mě.

,,Jo." odsekla jsem.

,,A vy spolu teda nejste teď?"

,,Ne jako. Asi jsme si dali prostě pauzu. K tomu jsme se včera ještě pohádali, ale to řešit nebudu."

,,Ah, fajn no. A jaké to u něj bylo?"

,,Fajn. Sranda byla."

,,A spali jste spolu v posteli?" vyptávala se dál.

,,Jo, na té jednolůžkovce." zasmála jsem se vzpomínce na to.

Chtělo se mi brečet a smát zároveň.

,,Napiš mu. Wifi ve škole máš, tak toho využij."

,,Napíšu mu až doma... v klidu. Jo? Sám asi na mě náladu nemá." zavrtěla jsem hlavou.

,,A jak se vlastně jmenuje? Kolik že mu je? Kde bydlí?" začala s vlnou otázek dál.

,,Jmenuje se Sam. Samuel Miščík. Je mu šestnáct. Bydlí v Sabinově, na Slovensku..."

,,Tak to jste od sebe celkem daleko..."

,,Jo jsme..."

,,Ale sedělo by ti se jmenovat "Valerie Miščíková"." snažila se mě rozveselit.

,,Ale jo... celkem jo. Pojď už do třídy, bude zvonit." zvedly jsme se a šly zpět do třídy. Sedla jsem si do lavice a přišel za mnou Adam.

,,Tak ty se znáš se StudioMoonTV jo?" mrkl na mě.

,,No... Co s tim?"

,,Seznámíš mě s ním?" usmál se co nejvíc to šlo.

,,Možná časem. Teď absolutně ne. Promiň." dořekla jsem a on odešel. Ani ve snu by mě nenapadlo, že tolik lidí ho bude znát...

Co se divím, je dost známej.

Sedla jsem si do lavice a čekala, až zazvoní na první hodinu.

749 slovíček :33 Jsem se zas překonala no.

Sice mám na práci ještě se učit na dva předměty a dodělat referák, but fuck it. Tolik slovíček je věnováno pro dvě mé grills, se kterýma se poslední dobou celkem hádám :((

@_malaprinceznicka a @lonely_kitten14

Doufám, že už se nebudeme hádat... nikam to nevede..

c:

Bai♥