Srdeční záležitost

⏺️1⏺️

Sešli jsme se zde proto abych Vám převyprávěla můj příběh. Tak žádné zdržování a začneme.

Jako v každém příběhu se nejprve představím. Jmenuji se Angee Swan a je mi 16 let. Bydlím v Londýně v malém bytě. Bydlím zde s mou starší 18 letou sestrou Carol (Car). Naše rodiče netřeba zmiňovat. Kdo by chtěl rodiče, který se na vás vyserou, když onemocníte rakovinou...

'Člověk ráno vstane a hned ví, že dnešek nebude obyčejný den...'

Všechny ta rána jsou stejná.. Snídaně, hygiena, oblečení a směr škola. Nebudu vám tu popisovat co jsem si dala k snídani nebo co jsem si vzala na sebe, protože na tomhle teď nejméně záleží. Momentálně záleží na tom, že cesta do školy je dlouhá a nudná.

Vtipné je, že si vždy v autobuse sednu, ale dnes? Dnes tomu bylo jinak... Už od teď tohle není normální den... Stála jsem hodně vepředu v uličce a slyšela i přes má sluchátka jak se tam smějí nějací kluci. Nač to řešit, když namyšlené a egoistické blbce potkávám každý den.

Jediné co jsem zahlédla bylo to, že jich bylo pět.

*ŠKOLA*

'Vítejte v blázinci' prolétlo mi hlavou, když vidím ty prváky jak se nadšeně cpou do dveří s pocitem, že se do nich nějaký čtvrťák nebo čtvrťačka zamiluje. Takové iluze a nic z toho...

Všichni si dnes na chodbách, ve třídách, v šatnách no prostě všude něco ukazovali na mobilech. Nějak mě nezajímalo co, proto že nesdílím jejich nudný a nezajímavý život. Žiju si ráda dle toho co mám ráda já a ne podle toho co po mě ostatní chtějí. Vzala jsem do ruky mobil abych napsala Car ať mi sjede koupit bílý jogurt a müsli. Když v tom mi přišlo pozvání na párty u nějakých kluků blízko od mého bydliště.

Pořádně jsem si to přečetla a zasmála se, když jsem četla komentáře k jejich pozvání od těch vlhkých prvaček od nás ze školy.

* C E S T A - DOMŮ*

Dneska to uteklo docela rychle. Ani jsem se nestačila rozkoukat a zase sedím v autobuse na cestě domů. Konečně jsem si sedla a hned si ke mě někdo sedl. Kluk s blond vlasy.... Jakože nic proti, ale blonďáci se mi nelíbí. Usmál se na mě a vypadalo to tak, že se chystá něco říct, ale já jsem se bez jakékoliv mimiky v obličeji otočila a koukala jsem z okna.

Vystupovala jsem dřív než on. Tudíž jsem ho musela poprosit aby byl tak laskav a pustil mě. "S dovolením.. Já vystupuji." nahodila jsem takový ten výraz alá 'Vypadni už chci ven'. Evidentně zabral, protože kluk se zvedl tak rychle, že jsem nestačila ani mrknout a já zase měla volnou cestu na výstup z autobusu.

Za dvě minuty jsem stála konečně před mým barákem. "Ahoj, jsem doma. Je tu někdo?" ...

Nikde nikdo... Žádný ohlas, takže je Car asi ještě v práci nebo už na nákupu. Vešla jsem do pokoje a hodila tašku do rohu a utíkala si lehnout do postele za Bethany. (Abych vysvětlila, Bethany je pes.) Po 5 minutách mazlení s Bethany jsem se zvedla a šla jsem se převléct. Teď už vám řeknu co jsem si vzala, protože teď už je čas a nic mě nehoní. Vzala jsem si obyčejné volné tepláky a volné tričko. Vzala jsem vodítko, které bylo pověšené u mě na dveřích a přicvakla jsem ho Bethany na obojek.

Zašla jsem s Bethany do parku a pustila jsem ji. "Volnost..." Hned jak jsem to vyslovila utíkala se vyčůrat ke stromu a pak si našla nějaký míček a přiběhla s ním za mnou. "No Bethany, Kde jsi to vzala proboha. Ten není náš." Bethany to očividně neřešila a seděla u mě dokud jsem se nechystala ho hodit. Už jsem měla napřaženo, že míček hodím, ale někdo mi ho vzal z ruky.

"Díky, ty jsi našla můj míček." Sehl se a začal hladit Bethany.... "Ehm... Jo ona ho přinesla, ale neviděla jsem tu někoho ještě se psem. Takže promiň. Jen si s ním chtěla hrát." Otočila jsem se na neznámého a viděla jsem před sebou kluka vyššího snad o hlavu a půl. "Jo v pořádku. Nic se neděje. Jinak já jsem Rye... A ty jsi?" usmál se a natáhl ke mně ruku. "Já jsem Angee. Těší mě."....

Chvilku jsme si pokecali a zjistila jsem, že tu bydlí stejně dlouho jako já a asi 2 ulice ode mě. Přišlo mi to hrozně zvláštní, protože jsem ho tu nikdy neviděla. Hrozně moc mi připomínal mojí sestru Car a tak mě napadlo, že když sestra nikoho nemá tak bych ho mohla pozvat a oni by se mohli seznámit. Jak jsem myslela tak jsem i konala. "Hele. Ráda bych tě pozvala někdy ke mě domů. Moc mi připomínáš mojí sestru a ráda bych vás seznámila. Kdyby jsi tedy chtěl..." nestačila jsem se ani nijak hnout a hned na mě chrlil odpověď. "Jasně moc rád. Snad je tak super jako ty. Jinak... Když jsme u těch pozvánek. Já bych tě rád pozval dnes ke mě domů. Bydlím s pár kamarády a myslím, že by bylo fajn mít tu kamarádku." "Jasně moc ráda..." usmála jsem se a hned jsme si dali telefonní čísla abychom si dali vědět co a jak.

*****

První kapitola nové knihy. Hned mi pište názory do komentáře. Budu ráda za jakékoliv ohlasy.

Ann <3