Srdeční záležitost

*29*

"Jsem... Těhotná..."

Koukala jsem na ní s otevřenou pusou... "Cože? Jak? Kdy?.. Teda jak vím, ale ... Cože?" Viděla jsem, že se jí chce brečet tak jsem ji hned objala. "Spolu to zvládneme. Co na to říkal Rye?"

"To je právě to... On to neví... Já nevím zda si to nechat nebo jít na potrat." "Opravdu zvažuješ, že půjdeš na potrat? Já si myslím, že jsi na malýho Ryena nebo malou Ann.." Zavtipkovala jsem abych ulehčila situaci.."Připravená.. Hlavně mu to musíš říct, když to nebude vědět tak se nedozvíš jak by jste to zvládali a tak."

"Já tohle všechno vím, ale on bude jezdit na turné a teď jim celkově začla nová kapitola života... On si bude jezdit na turné a já budu s tím malým doma sama." "Nebudeš sama, máš tu mě a spolu to všechno zvládneme... Sama na to nebudeš."

****

Po dlouhém rozhovoru, kdy jsme si řekli, která má co jak udělat jsem se odebrala do pokoje a byla jsem připravená na telefonát. Jen jsem dosedla na postel nadechla se tak Mikey volal...

(M-Mikey, A-Ann)

M- Ahoj zlato, jsem rád, že si konečně voláme. Musím s tebou něco důležitého probrat.

A- Ahoj Mikey, to musíme oba něco probrat. Tak začni.

M- Mám takovou možnost vrátit se na dva týdny i s klukama domů, protože Andy onemocněl a nám se turné odsouvá. Chtěl jsem ti to říct, protože bych to jako překvapení nemohl vydržet. Budeme spolu zase čtrnáct dní. Těším se na tebe. Miluju tě... Copa jsi chtěla pořešit ty?

A- Opravdu? Tak to mám obrovskou radost. Těším se na tebe. Miluju tě. To je teď jedno bude lepší, když to vyřešíme až se uvidíme. Opravdu moc mi tady chybíš. Kdy tedy přijedete?

M- Zítra brzy ráno jsme hned u vás, ale neboj jen já a Rye. Jinak jak se daří Car? Rye jí chtěl zavolat, ale ona mu to nějak nebrala.

A- No ona toho teď měla hodně tak si šla lehnout a prospat se, ale já se na ní za chvilku jdu kouknout, protože jí ráno bylo zle od žaludku. Zlato budu končit. Miluju tě a opravdu se těším na zítřek.

M- Miluju tě ještě víc. Já se těším na tebe. Pa...

Po jeho slovech jsem hovor ukončila a hned jsem vyrazila za Car do jejího pokoje. "Ty jsi s ním nemluvila?" Vyhrkla jsem na ní, když seděla na posteli a koukala do mobilu... "Nemohla jsem. Já nevím prostě jak na to.. Jaká bude asi jeho reakce.. Co když mě nechá. Jsme oba mladý a ani jeden z nás si pořádně nic neužil. Přemýšlím, že zítra zajdu k doktoru a nechám si to vzít a ani mu nic neřeknu."

"To zní jako plán, ale mám pocit, že ti nevyjde... Zítra brzy ráno jsou u nás kuci. Kdyby jsi mu zvedla telefon tak to víš, ale já s Mikeym mluvila tak ti to jako hodná sestra řeknu. Mají čtrnáct dní odložené turné, protože Andy je nemocný. Takže nevím jak to chceš udělat, ale já s Mikeym o Harvym taky nemluvila, když řekl, že zítra přijedou a budou tu déle než den rozhodla jsem se, že to s ním porberu osobně a bude to mnohem lepší. To samé by si mohla udělat i ty."

"Oni fakt přijedou? Skvělé.. Musím to nějak vymyslet..." Car chtěla vzít mobil do ruky, ale najendou jí zase volal Rye. Podala mi ho ať to vezmu já, že má jakoby spát... "Ryene? Tady Ann. Car zrovna spí tak ona ti potom zavolá. Zatím Ahoj." Típla jsem to a podala jí telefon zpět.

Najednou se ozval i můj mobil.. Psal mi Harvey..

-Můžeš jít na chvilku ven? Chci si promluvit. Jsem před tvým barákem..-

Rozhodla jsem se, že jo, a že mu všechno objasním. -Za 3 miuty jsem před barákem.-

"Car.. Jdu ven s Harveym. Chci mu objasnit jak to teď celkově bude. Neříkej nic Mikeymu. Zatím pa. Drž se... Za 30 min budu doma." Dala jsem jí pusu do vlasů a odcházela jsem.

U dveří jsem si vzala lehkou bundu a boty. Vzala jsem si klíčky zvěšáku a otvírala jsem dveře. "Bude to rychlé. " Objasnila jsem mu hned aby nečekal nic velkého a nic na hodně hodin. "Dobře."

Šli jsme ani nevím kam, když najednou jsme šli po temné ulici obklopené podivnými baráky a na konci bylo světlo. Co si budeme povídat.. Docela jsem se bála. "Kam to jdeme?" Zaptala jsem se, protože mě opravdu zajímá kam jdeme. Jestli mě chce někam zatáhnout a tam mi něco udělat tak utíkám.

"Na vyhlídku." Odpověděl tak chabě jako kdybych mu nějak ublížila... "Změň tón hlasu. Nic jsem ti neudělala pokud vím." Najednou se zastavil a chytl me za ruku... "Ublížila jsi mi..." Poté se koukl na mou ruku pustil jí a šel stále nahoru. Já tam stála jako opařená. Prosím? Neměl mě jako první líbat... Pak by se nic z tohohle nestalo. Koukla jsem se kolem sebe a najednou jsem tu byla sama. Harvey nikde. To mě tu opravdu nechal?

Šla jsem za ním. Tedy směrem kam jsem ho viděla jít naposledy... Vyšla jsem na vrchol kopce a rozhlédla jsem se. Tady jsem opravdu nikdy nebyla a byla to asi chyba. Bylu tu vidět na půlku města.

Všimla jsem si jak Harvey sedí na lavičce kousek ode mě. Rozešla jsem se za ním hned poté co jsme se dokoukala na ten krásný výhled.  Usedla jsem kousek od něj a připravila se na proslov.

"Harvey... " Podíval se mým směrem, ale nic neříkal... Dobře je to na mě. "Chtěla jsem ti jen říct, že mezi námi nic nebude. Miluji Mikeyho a nechci ho ztratit. Je to součást mě. Neříkám tím, že ty nejsi, ale on je můj přítel a vlastně snoubenec, ale tebe beru jen jako nejlepšího kamaráda. Teď už asi ani to ne, protože vím, že se naštveš nebo se pohádáme.
Je to hrozný já to chápu. Není to to, co jsi si představoval. Harvey.. Musíš mě pochopit. Já ho prostě miluju a to se nezmění.."

Koukal na mě a vypadalo to, že chce něco říct, ale má pusa se znovu rozjela. "Ten polibek byl omyl. Nemělo se to stát." Teď ten kdo se koukal do země jsem byla já. "Podle tebe to byl omyl, ale pro mě to bylo něco úžasného. Já si počkám na tebe počkám. I kdyby to mělo trvat roky... Miluju tě."

Najendou se zvedl.. Stoupl si přede mě. Koukla jsem se na něj a on mi dal pusu do vlasů. Poté jsem si všimla, že odchází. ....

-------------------------------------

Další díl. :) Užijte si to.

-Ann