Srdeční záležitost

⏺️2⏺️

'Dneska v 6 u nás. Rye'

Nic jsem mu na to nenapsala, protože zpráva o jednom slově je kravina.

Vzala jsem si na sebe černé legíny a obyčejné tričko. Nač si brát nějakou sukni nebo šaty... Nechci si je zničit.

Je mi vcelku jedno co si o mě kdo myslí... Člověk by se neměl soudit dle oblečení, ale dle jeho chování. No, ale to je zase mimo věc. Vzala jsem si mobil, klíče a malou kabelku, do které jsem si dala ještě kapesníčky. Zkontrolovala jsem zda mám všechno, když jsem zjistila, že mám vše mohla jsem vyrazit.

Po 5 minutách jsem stála před barákem, kde to slušně žilo. Otevřela jsem dveře a viděla jsem pár lidí ze školy, nějaké ty malé prvačky, které byly oblečené jako lehké slečny... Divím se, že se za sebe nestydí. Prošla jsem kolem mě neznámých lidí a našla jsem kuchyň. Sedla jsem si na barovou židli a napsala jsem Ryanovi. 'Jsem v kuchyni. Kde jsi?'

Čekala jsem dalších 5 minut než ke mě Rye došel. "No kde vězíš. Myslela jsem, že tu umřu nudou." zasmála jsem se aby pochopil, že to byl vtip. Byl moc hezký. Hned jsem si ho představila jak by zářil vedle mé sestry. Zda to vyjde, budou skvělý pár. "Už jsem tu. Tak se nečerti." taky se zasmál a já si všimla, že za ním někdo stojí. "Jo. Ehm Angee tohle je Andy." hned jak jmenovaný vylezl uvědomila jsem si, že je to ten blonďák z autobusu. "Jsem Angee." natáhla jsem k němu ruku, ale on ji nepřijal.

"S namyšlenýma tupkama se nebavím." bez jakékoliv emoce odešel. To u mě zanechalo udivený výraz a nejen u mě, ale i u Rye. "Co to jako bylo? Vy dva se znáte?" podíval se na mě nechápavým pohledem a ja na něj jen kývla na náznak, že jo. "Dneska jsme se potkali v autobuse, když jsem jela ze školy. Koukal na mě jak na nějakou kořist. Tak jsem se otočila a nevnímala ho, i když to vypadalo, že se mnou chce navázat kontakt. Neměla jsem jednoduše zájem." Nic jiného než pouhé 'Aha' mi na to neřekl. Docela to chápu.

Na nic nečekal, když začla hrát jeho oblíbená písnička, vzal mě za ruku a šli jsme tančit. Netančili jsme jako ostatní, že jsme se o sebe otírají zadkama a tak, ale tak, že jsme si tancovali jak se nám chtělo. Různě jsme do sebe šťouchali a poskakovali jak nějací retardi.

Písnička skončila a já si šla sednout na prázdný gauč. "To byla sranda." usmívala jsem se od ucha k uchu..... "Rye. Došel led. Skočíš pro něj do sklepa? Však víš, že se bojím pavouků." Rye se zvedl a já se začala smát.... "Něco vtipného slečinko...?" pousmál se a já poprvé pohlédla do jeho očí a aniž bych chtěla na mé tváři přistál malý úsměv. Žádný falešný, ale upřímný. "Ne. Všechno v pohodě." na konci jsem se lehce zakoktala, ale to jsem hned zamaskovala dalším úsměvem.

Nikdy jsem neviděla tak krásné oči, ten úsměv při kterém se vám podlamují kolena. Je to něco krásného. Tohle jsem v životě nezažila. Posadila jsem se zpět, protože mi přišlo divné jen tak tam naproti sobě stát a zírat na sebe. Sedl si ke mě a my začali navazovat konverzaci. Povídali jsme si o všem možném. Co máme rádi, apod... Všechno bylo tak krásné .... Dokud se nezeptal na choulostivou otázku.... 'RODINA' ....

"Bydlíš s rodičema?" "Ne...." můj úsměv ze sekundy na sekundu zmizel... Tohle nedopadne dobře...

"Aha... Co bys řekla, kdybychom vypadli ven?" tak tohle mě dostalo.... Tohle jsem opravdu nečekala... Myslela jsem si, že to jako všichni ostatní bude rozebírat dál, ale on to nechal být.... "Klidně. Kam půjdeme...?" Zvedla jsem se na náznak, že jsem připravená vyrazit kamkoliv. "To je překvapení...." Zvedl se taky a chytil mě za ruku... OMG .... Ta energie, jak se mě dotkl.... Nestačila jsem se divit.

"Pojď ať se mi neztratíš mezi těmy prvačky..."

"Jdu..." držela jsem ho za ruku a jen tak jsem za ním proplouvala lidmi z párty....

Najednou jsme se objevili na jejich zahradě kde kupodivu nikdo nebyl. "Je to tu krásný...." pochválila jsem jim zahradu. Nacházel se zde velký bazén a malé jezírko které spojovalo druhé jezírko malým vodopádem. U toho byla lavička ze dřeva. Byla to prostě nádhera.

Sedli jsme si na lavičku a zase si povídali... Začala jsem se malinko klepat zimou, protože v Anglii přece jen není nikdy moc teplo. Zahleděla jsem se do jezírka a přemýšlela jsem. On udělal to samé... Nic jsme neříkali jen jsme tak koukali do jezírka. Najednou jsem na ramenou pocítila teplo. On mi dal jeho mikinu. "To nemusíš bude ti zima.." koukla jsem zase do těch jeho nádherných očí a on sledoval ty mé. "Počkej tu chvilku. Hned jsem zpátky." Odešel aniž jsem mu stačila odpovědět. Vrátil se hodně rychle s další mikinou na sobě a dvěma skleničkama a lahví vína.

"Nevím zda piješ víno, ale vzal jsem to nejlepší co doma máme." usmál se a začal otevírat láhev vína... "Dám si. Děkuju." Nalil nám oboum skleničku a my si připili na nové přátelství.

Po hodině sezení venku jsem lehce pod náporem alkoholu začala usínat. Zavírali se mi oči a pak už jsem jen cítila jak jsem položila hlavu na jeho ramenou a já prostě usnula.

* R Á N O *

Probudila jsem se jinde než doma. Ležela jsem v krásném modře vymalovaném pokoji, v ještě hezčí posteli. Ležela jsem tu sama a všimla jsem si Mickeyho jak leží na zemi. Zvedla jsem se, oblékla jsem se a napsala jsem mu vzkaz... 'Děkuju za včerejšek. Bylo to hezké a děkuji za to, že jsi mě nechal spát ve své posteli. Zase někdy... Angee'

Odešla jsem domů...

******

Ahoj, druhá kapitola je tu... Názory??

Ann <3