Srdeční záležitost

⚪18⚪

A je to tady...

Den, kdy jsou kluci připraveni na natáčení videoklipu.

Oficiální návrat k hudbě...

Kluci už sedí v kuchyni u snídaně a já a přihlížím z obýváku. Celý ráno tu mluví o tom jak moc super to bude. Jsem ráda, že se vrací k tomu co je baví.

Co jsem tak ráno slyšela tak klukům už byla navržena tour po Evropě....

Doufám, že to vezmou, protože to se jen tak neodmítá. Byli by blbý kdyby to nevzali.

"Ann..." Z mého přemýšlení mě vytrhl hlas Mickeyho, který měl teď namířeno ke mě. "Ano zlato?" Usmála jsem se na něj a čekala až se usadí.

Omyl neusadil se, ale lehl si na mě. Začala jsem ho hladit ve vlasech a pak jsem mu dala i píšu do vlasů.

"Miluju tě." Podíval se na mě a políbil mě.

Přiznávám zda pojedou na turné tak mi bude tohle hrozně moc chybět.

"Já miluju tebe Mikey."

Leželi jsme tam spolu takhle dost dlouho. Dost dlouho na to aby kluci nezačali ječet, že přijdou pozdě.

"Hned jdu Jacku." Ještě mě políbil a odcházel s klukama na natáčení.

*******

"Car? Můžu s tebou na chvilku mluvit?" Otevřela jsem dveře k Ryanovi, kde se nacházela Car. Má dokonalá a zamilovaná sestřička.

"Jasně. Pojď dál a posaď se u nás." Zasmály jsme se obě a já poté dobelhala k posteli a posadila jsem se vedle Car.

"Tak povídej co tě trápí." Podívala se na mě.... Jak to dělá vždy to pozná a taky to vždy pozná jako jediná. Mikey si taky ničeho nevšiml.

"No jedno to turné... Nevíš zda to kluci už vzali?"

"Co mi tak Rye povídal tak ano. Taková šance se neodmítá, ale to ty určitě víš."

Usmála se na mě. "Ale to kluky neuvidíme skoro 2 měsíce. Bude to hrozný, ale my to zvládneme. Uvidíš nebude to tak hrozný. Máš tu mě a budeš zase učit tanec. Přijde škola, to budou další povinnosti. Neboj se. To uteče jako nic."

Potom co tohle řekla mi ukápla jedná slza... Dva měsíce... Dva měsíce bez Mickeyho... Bude to těžký.

Objala mě a pak jsme si ještě hodinu povídali...

****

"Nemáš náhodou hlad?" Zeptala se Car a já jen přikývla a zvedala jsem se z lehu do sedu a brala jsem berle. Tohle když jsme si vždy řekly doma tak jsme šli ukuchtit něco hrozně dobrýho...

"Jdeme na to sestřičko..." Zasmála se a utíkala do kuchyně. "To není fér. Neběhej.. Ty víš, že já teď nemůžu."

"Zatím něco připravím..."

Než jsem došla do kuchyně uslyšela jsem hlasitou hudbu. No jasně, bez toho by to nebylo ono....

"Tak a teď mi řekni co budeme kuchtit?!" Vzhlédla jsem k ní když jsem dosedla na židli a odložila jsem berle. Fakt děs ty berle...

"Tak vidím to na steak. Co by sis dala ty?"

"To zní fajn. Dlouho jsem ho neměla."

Když jsem to dořekla začala hledat věci na steak.

*****

"Hotovo. Řekla bych..." Podala mi talíř a příbor. Usedla ke stolu a už jsme si jen popřáli dobrou chuť.

To bylo tak dobrý. Pane jo... Lepší steak jsem nejedla.

----

Dojedli jsme a akorát přišli kluci. Všichni se usmívali a bylo to hrozně hezký. Všichni byli šťastni...

NAjednou jsem slyšela jejich pokřik, ale místo 'RoadTrip' jak měli ve zvyku jsem slyšela ještě jedno slovo navíc.. 'Road Trip Tour'.... Oni fakt jedou.... Tak.. Snad jim to vyjde.

Odbelhala jsem se do koupelny a zamkla jsem se. Nechci být rušena. Opláchla jsem si obličej a rozhodla jsem se, že pojedu domů.

Odemkla jsem dveře a vyšla jsem.. "Pozor." Napařil to do mě Brooklyn, když běžel ze schodů. Naštěstí mě chytil včas a já tím pádem nespadla na zem.

"Brooku... Ty mě jednou zabiješ." Bouchla jsem ho lehce a zasmála jsem se aby pochopil, že jsem to myslela ze srandy.

"Já chci jet domů. Doprovodíš mě na bus?" Brook se na mě nechápavě koukl. "Proč ne Mikey? Klidně půjdu rád."

"Protože potřebuju chvilku klidu. Děkuju." Usmála jsem se na něj a my se rozešli směrem dolů ke dveřím.

"Hele.. Jedu domů potřebuju si něco udělat v klidu do školy a tak.. Brook mě jde doprovodit na bus. Tak pa." Mikey se zvedl z gauče a šel k nám. "Jdu taky.." Hned jsem ho zastavila. "Chci jít s Brookem. Musíme si o něčem promluvit. Já ti pak napíšu. Miluju tě." Políbila jsem ho a zamávala jsem všem.

"Tak o čem chceš mluvit?" Zeptal se při chůzi. "O tom vašem turné. Jak dlouho tam budete?" Podíval se na mě a hned pochopil.... "Mám pocit, že 2 možná 3 měsíce. Víc to rozhodně nebude..."

COŽE.... Tak tohle nebylo v plánu...

"To asi nezvládnu Brooku.." Odpověděla jsem mu, až když jsem se posadila na lavičce na zastávce. Objal mě kolem ramen a začal mě hladit po zádech. Začala jsem brečet. "Ann... Jsi silná holka. Jestli ho opravdu miluješ zvládneš to. Přesto všechno to zvládneš. Musíš být silná. Hodně silná. Jak tě znám ty silná jsi a nikdy jsem tě neviděl na dně. Takže doufám, že to nebude ani teď. Mimochodem.... Už ti to jede. Takže buď silná a nezapomeň všichni tě máme rádi. Pa..."

Ještě mě objal a já nastoupila do autobusu. Sedla jsem si a už jsem jen viděla jak v dalce mizí Brook, který mi mával....

*****************

Další kapitola je na světě. :)

Ann <3