Srdeční záležitost

⚪19⚪

Přijela jsem domů a začla jsem pracovat na domácím úkolu, který se týkal tří dnů s Harvym a jeho poznání.  Když už jsem byla u toho psaní tak jsem se rozhodla, že napíšu samotnému Harvymu.

'Ahoj, tak jak ti jde pracování na našem domácím úkolu? - Ann'

Odeslala jsem tuhle zprávu a šla jsem dál psát. Už jsem měla napsáno okolo 1200 slov, když mi zabrněl telefon. To bych nebyla já abych se hned nekoukla.

'Ahoj, zatím docela pohodka. Co ty? - Harvey'

Usmála jsem se nad tím a zamyslela jsem se.... Napadlo mě, že by mohl přijet a kdyžtak bychom to dovymysleli u mě doma.

'Něco mě tak jako napadlo. Co kdyby si přijel ke mě a společně jsme to nějak dali dohromady. Myslím ten úkol. -Ann'

Nemusela jsem čekat a za chvilku mi přišla odpověď, že souhlasí a ať mu tedy napíšu adresu. Adresu jsem mu poslala a napsala jsem mu ještě k tomu ať si vezme svůj ntb (notebook)....

*****

"Ahoj Harvy." Zajásala jsem a objala jsem ho. "Nazdárek Ann." Usmál se na mě a já hned měla lepší náladu.
Nemusela jsem totiž přemýšlet nad Mikeym a jeho tour s klukama, kterou mají na 2-3 měsíce.
"Tak jdeme do obýváku. Pojď za mnou a buď tu jako doma. Kdyby si chtěl tak tamhle naproti je kuchyň, tady je koupelna a vedle ty dveře tak tam je záchod." Ukázala jsem na všechny tři místnosti a pak jsem belhala do obýváku.

Usadila jsem se na gauč a Harvey se usadil vedle mě. Vyndal si svůj notebook a rozklikl svou práci co zatím udělal.
 Abych pravdu řekla měl toho mnohem víc než já. "Jak dlouho na tom pracuješ?" Zaptala jsem se udiveně, když v tom se on jen zasmál a odpoveděl mi. "Asi tak půl hodinky a pak jsi mi napsala. Od té doby jsem s tím nic nedělal. Ty?"

Koukla jsem se na svou práci kam směřoval jeho pohled a na suco jsem polkla... "Asi necelou hodinku.. Nějak mi to psaní dneska nejde. Mám toho v hlavě nějak moc teď, ale vzhledem k tomu, že to má být do zítřka hotové tak musím máknout a zbytek nedořešených věcí musím odložit na později."

"Jestli chceš tak až to dopíšeš tak si můžeme důvěrně pokecat, ale jen zda budeš chtít." Pohladil mě po ruce. Bylo to divný... Takový zvláštní moment, ale nic jsem si z toho nedělala. Jen mi chtěl pomoct. Moc dobře ví, že mám přítele.

"Harvey... Jsi tak moc hodný a já jsem moc ráda, že si přijel a zachránil si mě, protože bez tvé přítomnosti tady bych se teď utápěla v té práci sama a pak i v depresích. Jsem ráda, že tu jsi." Nahla jsem se k němu abych ho objala. Objal mě taky a pak jsme se vrátili k pracím. "Jsem rád, že tu můžu být pro tebe, ale mám jednu otázku. Proč si nenapsala svému přítelovi?"

"Od něj jsem právě přijela domů a napsala jsem ti. O tom bych chtěla mlucit právě až doděláme tohle, protože tohle je téma na dlouhé povídání. Takže teď do práce, potom můžeme mluvit jak dlouho budeš chtít.."

Jen se na mě usmál a dál to neřešil. Jak moc je hodný... Takových kamarádů víc prosím.

Čas uběhl docela rychle, protože během hodiny a půl jsme to oba měli dokončené a konečně jsme si mohli popovídat.

"Dáš si kávu ještě?" Zaptala jsem se ho, když jsem viděla, že má dopito. "Rád. Děkuju." Odpověděl a já se zvedala. Vzala jsem jeho hrníček i můj a dobelhala jsem se do kuchyně. Zapla jsem vodu na kávu a opřela jsem se o linku.

Pozorovala jsem Harvyho jak tam tak sedí a přemýšlela jsem nad tím, že bych ho ráda seznámila s klukama ještě než odjedou na tour aby Mikey viděl, že tu bude o mě postaráno a taky aby viděl, že mě tu má kdo ochránit.

Z přemýšlení mě vyrušilo cvaknutí z konvice na náznak, že je voda připravená k nalévání.  Nalila jsem jí do hrnečku a belhala jsem zpátky do obývacího pokoje. "Tady máš." Usmála jsem se a podala jsem hrnek Harvymu. Harvey ho přijal a úsměv mi opětoval. "Tak spusť co tě trápí má milá kamarádko..." Podpořivě se na mě usmál a já začla přemýšlet kde začnu.

"Tak začalo to před tím školním výletem. Můj přítel Mikey a jeho čtyři nejlěpší kamarádi Jack, Andy, Brooklyn a Rye měli kdysi takovou menší kapelu a zpívali dost dobře. Pak si, ale dali pauzu a do teď se k tomu nevrátili. Nedávno začli přemýšlet, že se k tomu vrátí, ale Mikey nechtěl. Prý by to vůči mě nešlo. Nevídali by jsme se a všechno by skončilo rozchodem. Tak to tedy alespoň tvrdil on. Tak jsem mu říkala, že to prostě půjde, že to spolu zvládneme a on furt, že ne. Nechtěl se vzdát své myšlenky o tom, že to nepůjde. Tak jsem se rozhodla jet na ten výlet a napsala jsem mu dopis o tom, že má tři dny na to aby si to pořádně rozmyslel... Doufala jsem, že si to rozmyslí a bude s klukama dál pokračovat a tak se taky stalo. Rozmyslel si to a chce do toho jít. Teď, ale nastal jiný problém. Hned co se všude začlo říkat, že jejich skupina se vrací zpět tak jim navrhli turné. Je to skvělá příležitost, ale bude to na  dva až tři měsíce. Ty dva až tři měsíce jsou pro mě problém. Já to tu bez něj nevydržím... Chápu budeme si psát a volat si, ale bude mi tu chybět jeho přítomnost...."

Nakonci mé poslední věty jsem to už nevydržela a rozbrečela jsem se... Harvey mě hned vzal do obětí a hladil mě po vlasech a zádech.

"Tohle zvládneš. Jsi silná holka, která nic nevzdá bez boje. Holka, kterou nic nesrazí k zemi... Ty dva až tři měsíce utečou jako nic. Bude škola a ty se vracíš k tancování. Všechno to uteče tak rychle, že si toho ani nevšimneš. Veř mi..."

Vypadalo to, že Harvey chce ještě něco říct, ale zastavil se a najednou se zastavili i jeho ruce. Vzdálila jsem se od něj a koukla jsem na něj... Koukal směrem ke dveřím... Stali tam Car, Rye a Mikey...

Upsss... Tak tohle už je moc...

**************

Další kapitola je tu! Poslední dvě kapitoly se mi zdály takový bez akce tak snad to tahle vynahradila. :)

Ann