Srdeční záležitost

⏺️7⏺️

Další hnusné ráno. Další ráno, kdy musím do té prodělané školy. Zítra naštěstí jedeme do toho Disneylandu. Takže snad přijdu na jiné myšlenky.

Oblékla jsem si hnědé džíny a černý crop. Vzala jsem si tašku a vyrazila na bus.

Na zastávce jsem čekala dlouho, takže jsem si vzala sluchátka a zkoušela na nic nemyslet. Když autobus přijel sedla jsem si ke dveřím, abych se pak nemusela prodírat mezi hordami lidí.

*****

Před školou jsem si vyndala klíčky od skříňky abych je pak nemusela hledat na místě a šla jsem. Ve skříňce jsem si vzala věci na zdravotní nauku a hned jsem si šla sednout do třídy abych měla klid. Znovu jsem si zaplatit písničky a položila si hlavu na lavici a nevím jak, ale usla jsem.

Probudil mě až zvonek na znamení končící hodiny a začínající přestávky. Zvedla jsem hlavu abych se koukla po třídě a viděla jsem, že je nás tu dneska 5.

Já, Amy, Thomas, Daniel a Zach. Divím se, že je tu i Zach. Aby jste se nedivili tak tohle se děje furt. Pořádají se párty a druhý den na to lidi prostě kašlou.

Na stole jsem si všimla růžového papíru. "Angee Swan je dnes po škole.' pod tím byl podpis učitelky na zdravotní nauku. Skvělý nic víc jsem si nepřála v pátek odpoledne. Být po škole, tohle je fakt skvělý.

Zach na mě neustále koukal. Docela mě to naštvalo.

Po 5 minutách za mnou zase přišel... "Včera jsi mi něco zapomněl říct, protože mě přišlo, že jsi mi řekl snad všechno co šlo." Položila jsem si znovu hlavu na lavici, ale tak abych na něj neviděla.

"Ne, přišel jsem, protože jsem to včera přehnal. Já nevěděl, že jsi měla rakovinu. Chtěl bych se ti omluvit. Já vím, opakuje se to, ale tentokrát to myslím smrtelně vážně. Mrzí mě to a věř mi, že mě nemrzí jen tak něco, ale to ty víš."

"Super."

"Víc mi na to neřekneš? To jen tohle? Dobře. Nedivím se ti, ale fakt mě to mrzí. Chtěl bych ti to nějak vynahradit, že jsem to takhle posral." "Nemusíš dělat nic. Udělal jsi toho už dost. Jen jednu věc by jsi mohl. Nechat mě napokoji." "Dobře, když to tak chceš." Se smutným výrazem odešel.

**** P O * Š K O L E****

Seděla jsem v lavici a čekala jsem co se bude dít. Učitelka stále nešla a já neměla na to tu sedět tak v tichu. Vzala jsem si sluchátka a pustila jsem si 'One Kiss'. Přemýšlela jsem nad tím jaký to bude zítra v tom Disneylandu. Položila jsem si hlavu na stůl a usínala jsem znovu.

Uběhlo asi dalších 5 písniček, když mi někdo sundal sluchátka. "Ale.. Ale.. Kohopak to máme po škole. Snad né mojí princeznu." Hned jsem si uvědomila, že je to Mikey. Zvedla jsem hlavu a objala jsem ho.

"Co tu děláš?" Zeptala jsem se ho, protože mě to vážně zajímalo. "Jdu tě unést z tvého trestu." začal se usmívat a mě tu něco nesedělo. "Za chvilku přijde učitelka a já tu nebudu. To mi dá ještě pěkně sežrat." Teď chytl záchvat smíchu. Bouchla jsem do něj a hned mu pokládala otázky typu 'Proč se směješ? , vysvětlíš mi to? apod..'

"Mám takový pocit. Nebo spíš to vím, že tu učitelka není dobrý 2 hodiny. Od doby co jsi si sem přišla." "Jak to víš jako?"

"Čekal jsem na tebe před školou a jen tak si sedím v autě, když kolem mě prošla a po chvilce okolo mě jela autem domů." "To si dělá srandu? To už jsem dobrý 2 hodiny mohla být doma..."

Zase se začal smát, ale to už jsme vyrazili ven ze školy. "Kam to bude teď madam?" "Ke mně?" "Dobře..." Cesta byla klidná. Dojeli jsme během 10 minut ke mně a ja už hladala klíčky v tašce, když mě tak napadlo zda není Car doma. "Nevíš jestli je Car u vás?" "No měla by. Když jsem odjížděl akorát tam přijela."

Odemkla jsem a šla jsem nahoru, protože jsem slyšela nějaký tlumený zvuky. Otevřela jsem dveře do Car pokoje a zase je rychle zavřela. "Omlouvám se." Utekla jsem za Mikeym dolů a odjeli jsme k nim.

"Tak tohle byl trapas. Měli být u vás, ale to chápu jestli jsou kluci doma tak Car využije toho, že jsem doma ještě nebyla."

"Nechutný...." Řekl s takovým divným úšklebkem a my zalezli do jeho pokoje.

Leželi jsme a koukali jsme na film 'S láskou, Rosie'. Opřela jsem se o něj a on mi dal ruku kolem ramen a přikryl nás dekou. Bylo to tak romantické a hrozně příjemné. Být celé odpoledne s člověkem, který vám tak rychle přirostl k srdci.

Co si budeme povídat Mikey je hrozně hodnej a milej. Umí podržet v každé situaci a nebojí se říct svůj vlastní názor na cokoliv. To se mi na něm líbí nejvíc. Je sám sebou. Nemá potřebu hrát si na někoho kdo není. Je prostě úžasný. V jeho přítomnosti zapomenu na všechny problémy, které se staly nedávno nebo v minulosti celkově.

Celou dobu co jsem o něm teď přemýšlela jsem na něj koukala. Jak se usmívá a pozoruje film.

Najednou se na mě podíval a zeptal se "Děje se něco princezno?" usmál se a pohladil mě po vlasech. Já se jen usmála a políbila jsem ho. "Nic se neděje." taky jsem se na něj usmála, protože ten jeho vyjukaný pohled stál za to.

Znovu jsem se o něj opřela a zavřela jsem oči a pořádně se k němu přitulila. On si mě namáčkl na sebe co nejvíc to šlo a já pomalu usínala.

O tomhle se mi vždy zdálo....

*****************

Takže lidičky je tu nová kapitola. Omlouvám se, že neustále v příběhu někam přeskakuje, ale musím trošku popohnat děj :) !

Snad se Vám to líbí :)

Ann