Srdeční záležitost

⚪ 24⚪

"Co se děje?"
"Harvey mě zítra veze do školy."
Odpověděla jsem a šla si dojíst snídani...

***

Kluci si jeli před hodinou domů zabalit věci na cestu a my s Car jsme jen odpočívaly. "Tak co jaký to je být zasnoubená?" Usmála se a prohlížela  si můj zásnubní prsten. "Je to úžasný pocit, když je to s tím koho doopravdy miluješ.  Věř mi, že to taky určitě poznáš. Stejně si nemyslím, že Rye a ty spolu nebudete randit dlouho taky jen tak.."

"To máš asi pravdu, ale zatím nic." Pousmála se trošku smutně. Objala jsem jí a pořádně zmáčkla. "Dočkáš se... Věř mi prdelíno.." Tak jsem jí říkala vždy, když jsem jí chtěla trošku rozesmát.

Každá jsme odešli do svého pokoje abychom se stihli převléct než kluci napíšou a my pojedeme je odvést na letiště.

Vzala jsem si na sebe lehký svetřík a kraťasy.  Ještě jsem si na chvilku sedla na postel a koukala jsem do mobilu. Zítra zajdu po škole k doktorovi aby mi mohli sundat tu sádru. Radši si to napíšu do mobilu. Moje hlava ráda na vše zapomíná.

Koukám na instagram a kluci přidávali jak mají zabaleno. Ach jo ten Mikey a ostatní kluci.. Budou nám tak chybět.

"Ann už pojedeme ke klukům. Tam se najíme, chvilku tam ještě budeme a pak pojedeme na letiště. Tak se připrav za 5 minut dole." Vychrlila na mě Car hned potom co mi vtrhla do pokoje. 

Hned jsem se vydala sejít schody dolů, protože co mám sádru mi netrvá chvilku. Co si budeme povídat, že?..

"Jsem zde." Oznámím Car a tak se na mě jen usměje. "Můžeme?" Kývnu na náznak, že ano a obě vyrážíme k jejímu autu.

Cesta ke klukům proběhla v tichosti. Ani jedna jsme nic neřekli, ani nebylo puštěné rádio. Nebylo to zase takové utrpení, protože to ke klukům byl jen kousek.

Když jsme dorazili, tak jsem vystoupila a čekala jsem na Car. Car zamkla auto a přidala se ke mě. Rozešli jsme se hned potom co jsme se hluboce nadechli. "To zvládneme." Řekla jsem ještě než nám kluci otevřeli.

"Vítejte." Otevřel nám Jack a uklonil se. Bylo to jako v nějakým starým filmu. Jen nebyl oblečen v obleku a nebyl to sluha. "Děkujeme vzácný pane." Odpověděla mu Car, ale na to jsem vzápětí slyšela Ryena. "To mluvíš o mě jako o vzácném pánovi?" Přeměřil si ji pohledem, ale ona jen zakroutila hlavou.

"Myslela jsem tady vzácného pána Duffa, za to že nám jako správný gentleman otevřel dveře." Mrknula na Jacka a Jack na oko zrudl. "Děkuji má lady." Odpověděl ji Jack, ale hned zdrhal, protože se za ním chtěl Rye rozeběhnout.

"Zlatooooo..." Uslyšela jsem ten nádherný chraplavý hlas. "Lásko.." oplatila jsem mu to a hned jsem se mu vrhala do objetí.

"Už jsem myslel, že nedorazíte. Bylo to jako věčnost." Smál se. "Pako..." Usmála jsem se taky a pak jsem pokračovala. "Přemýšleli jsme, že nedorazíme. Nějak se nám nechtělo." Odfrkla jsem si a začala jsem dělat otravený obličej.

"Tak teď ti to opravdu nevěřím. Nejsi moc dobrá lhářka." Vzal mě a pevně mě objal. "Budeš mi moc chybět. Musíme si volat, psát a všechno prostě. Doufám, že to nějak půjde. Hlavně budeme v jiných časových možnostech. Doufám, že to uteče rychle. Miluju tě." Pošeptal mi to do ucha. Tak abych to slyšela jen já.

"My to zvládneme. Pamatuj, že my dva, spolu zvládneme všechno. I to nemožné. Miluju tě." Políbila jsem ho a on náš polibek prohloubil.

******

K obědu jsme měli špagety s omáčkou. Normální, obyčejné a jednoduché jídlo, které chutná všem. Po obědě jsme si šli ještě chvilku odpočinout do obýváku a pustili jsme si film.

Opřela jsem si hlavu o Mikeyho rameno a pomalu jsem usínala. Cítila jsem jak mě Mikey hladí po zádech.

*****

"Ann.. Zlato vstávej. Už pojedeme." Super.  Čas, který jsme měli ztrávit spolu abych si to ještě užili, než na dva měsíce odjedou a já to prospím. Ach jo.. Jsem to zase posrala.

"Už vstávám zlato. Jsem to zase pohnojila co?" Smutně jsem se usmála, ale onzavrtěl hlavou. "Vůbec ne. Chápu, že si byla utahaná. Jsem taky docela ospalý, ale já to doženu v letadle." Usmál se. Chytl mě za bradu a políbil mě.

"Tohle mi bude chybět nejvíc. To jak mě vždycky políbíš a všechno je najednou hned lepší." Políbila jsem ho pro tentokrát já.

"Jedeme vy zaláskovaný." Přiběhl k nám Andy a zase odběhl. "Tak jdeme na to."
Nakonec se rozhodlo, že s Car pojede Rye a Jack. Já pojedu s Mikym, Andym a Brookem. Nás oveze jejich řidič. Nechápu. Ještě nejsou zpátky dlouho a už mají svého řidiče.

Cesta v autě proběhla tak, že Mě Andy a Mikey drželi za ruku a já byla položená na Mikyho rameni. Znova... Brook seděl ve předu, ale nikdo z nás neřekl ani slovo. Jen jsme na sebe všichni koukali jako kdybychom se viděli naposledy.

Bylo to celé smutné. Chtělo se mi brečet a já jsem si jistá, že dnes brečet budu. Netrvalo to dlouho a byli jsme na letišti. Brook, Andy a poté i já s Mikeym jsme vystoupili z auta a kluci si vzali své kufry z auta.

Šli jsme s Car s nima až k letadlu. Mikey mě držel pevně za ruku a já držela pevně jeho. Nechce se mi ho pouštět na tak dlouho. Vzali jim zavazadla a já věděla, že už to nastává. Objala jsem Jacka, Andyho a Brooka a popřála jsem jim štěstí. "Doufám, že se mi taky ozvete kluci." Usmála jsem se na ně a oni jen sborově odpověděli, že ano. Musela jsem se usmát, protože to bylo vtipné.

Teď bylo na řadě loučení s Mikeym. "Miluju tě zlato. Už teď mi chybíš. Uděláš pro mě něco. Uděláme si ještě jednu fotku."

Vyfotila jsem nás jak mi drží ruku a je tam krásně vidět ten prstýnek. "Miluju tě." To už jsem nevydržela a rozbrečela jsem se. Mikey mě naposledy vzal do obětí a poté už musel jít. Ještě jsem objala Rye a Car Mikeyho a odcházeli.

S Car jsme se chytli za ruce a pomalu jsme šli k autu...

Je to tu... Dva měsíce bez nich...

************

Je to tu.. :) Další kapitolka... :)

Ann