Srdeční záležitost

*30*

On odešel? To mě tu nechal samotnou?! No pěkný fakt, že ano. Psala mi Car zda je všechno v pořádku tak jsem jí odepsala, že ano a že za půl hodinky budu doma. Seděla jsem jen tak na lavičce a přemýšlela jsem jaký to bude až kluci přijedou.

Nějak moc jsem se zamyslela, protože jsem rozsvítila mobil a zjistila jsem, že už tady sedím přes hodinu. Navíc jsem si všimla, že mi Car psala zda jsem v pořádku. Odepsalal jsem jí, že už jdu, že jsem se zdržela a poté jí to vysvětlím.

Odepsala mi ještě poslední zprávu, že dobře a že má pro mě překvapení. Tak jsem se hned zvedla a šla jsem domů. Tou uličkou jak jsme šli sem jsem se zase bála, protože jsem šla sama a začalo se stmívat...

Došla jsem domů za 15 minut. Otevřela jsem dveře a zacítila jsem štrůdl. "Car jsem doma. Ty si pekla?" Zakřičela jsem aby mě slyšela. "Jo a jsem v obýváku a čekám na tebe." Zakřičela na mě a já se vydala za ní.

"To je to překvapení?" Kývla na náznak, že ano a já se usmála a hned si vzala jeden kousek. Koukaly jsme na ledové království, když mi přišla sms od Mikeyho. -Už se na tebe neskutečně těším beruško. Za chvilku budeme zase spolu.- Musela jsem se usmát, protože jsem se i přesto všechno opravdu neskutečně těšila. -Taky se těším. Co je pár hodin? Chvilinka... Ráno.-

Položila jsem telefon a znovu jsem koukala na tu krásnou pohádku. "Tak co Harvey? Vyřešila jsi si to nějak?" Zeptala se z ničeho nic Car a já se zamyslela. Vyřešila jsem to vůbec? "Asi ano..." Řekla jsem jí, co všechno se stalo a ona mi na to nic neřekla. Po chvilce prolomila opět to ticho mezi námi. "Ten kluk se tě fakt nechce vzdát. Bude to těžké, ale ty to zvládneš. Máš mě, partu a Mikeyho."

Podívala jsem se na ní a usmála jsem se. Na nic víc jsem se momentálně nezmohla. "Co ty a Rye?" "Napsala jsem mu, že se moc a omlouvám a že se na něj těšíme. Napsal mi, že se na nás taky těší." Vyznělo to dvojsmyslně. Buď na mě a Car, nebo na Car a to malý... "Takže si to necháš?" "Myslím, že ano. Pokud nebude on proti a i kdyby byl nechám si to. Nějak bych to zvládla." Chytla jsem jí za ruku. "Já bych ti pomohla. Budu ta nejvíc super teta."

Než jsme se nadály byl večer. "Půjdu si lehnout ať brzy vstanu a jsem ready na Mikeyho. Dobrou." Objala jsem ji a šla jsem spát. Zalehla jsem do postele a hned jsem usnula....

***

 Ráno mě začlo něco suveréně otravovat. Snažila jsem se to odstrčit, ale nešlo to. "Harvey.. Nech toho..." Najednou to přestalo a já se otočila. Najednou jsem otevřela oči a otočila jsem se. Stál tam... V celé své kráse, naštvaný Mikey. "A to mi vysvětlíš jak?"

Jak je možné, že jsem si to neuvědomila. "Já ti to vysvětlím. Posaď se. Chtěla jsem to řešit až potom, ale vidím, že začneme už asi teď..."

Sedl si kousek ode mě a já ho chytla za ruku... On s tou svojí cukl a tak se vyvlekl. "Slib mi, že mě necháš ti to vysvětlit celé..." "Uvidíme." Jediné, co odpověděl. "Prostě jak si odjel a já byla smutná tak mě můj kamarád Harvey vzal ven a povídali jsme si. Pak jsme nějak jeli k němu a on mě políbil... Já se nechala... " Všimla jsem si jak zaťal pěsti a zrudl... "Prosím... Uklidni se... Řekli jsme si, že to prostě byl jen zkrat, protože jsem byla smutná a zničená z tvého odjezdu. Nechci o tebe přijít. Miluju tě Mikey." Při poslední větě jsme si koukali do očí a už to vypadalo nadějně, ale stal se opak.

"Pojedu ke klukům. Chci být chvilku sám a vztřebat to. Napíšu ti." Zvedl se a zase odešel... Žádné miluju tě. Mám tě rád... Nic... Odešel jen tak... Slyšela jsem jak cvakli domovní dveře a mě se spustily slzy.

Tohle se nemělo stát. Proč jsem to jen udělala.... "Ann..." Vešla ke mě Car s Ryenem. "Ano?" Nenápadně jsem setřela slzy, podívala se na ně a usmála jsem se. "Kde máš Mikeyho?" Zeptal se Rye a můj úsměv zase zmizel. "Odjel ke klukům." Car se na mě usmála podpořivě, ale věděla, že to dopadlo špatně. "Co vy? Všechno dobrý?" Zeptala jsem se naopátku já a oni se na sebe podívali. Rye chytil Car zezadu za bříško, "Budeme mít malého zpěváka, nebo malou zpěvačku.".

"Jsem tak ráda, že jste to vzali tak hezky. Já už půjdu ven. Nečekejte mě. Ano?" Tohle bylo spíše směřováno na Car a ta hned pochopila. Máme něco mezi sebou jako telepatii. "Dobře, ale dávej na sebe pozor."

Oblékla jsem se do černých džín, bílého trička a vzala jsem si na sebe černou adidas mikinu. Vzala jsem si mobil a vyšla jsem ven. Nevěděla jsem kam jít tak jsem si vzpomněla na včerejší vyhlídku. Šla jsem aniž bych se ohlížela. Došla jsem tam a na lavičce seděl Harvey. Tohle ne.. Nesmí si mě všimnout.. Chtěla jsem odejít, ale pozdě. "Ann?..." Otočila jsem se zpět a zamávala jsem. Chtěla jsem jít pryč, ale rozeběhl se za mnou.

"Pojď si ke mě sednout. Prosím... Popovídáme si a slibuju, že ti nic neudělám." Sedli jsme si tedy na lavičku a začal se ptát zda už jsem mluvila s Mikeym. "Mluvila dneska ráno. Sebral se a odešel ke klukům. I když jsem mu to vysvětlila, že to nic neznamenalo, že to byl omyl. Stalo se to, protože jsem byla smutná kvůlu jeho odjezdu."

Harvey byl smutný, ale chápal mě. To na něm bylo to pozitivní. "Mám si s ním promluvit?" "Ne to radši ne." Seděli jsme tam tak v tichosti a koukali jsme na přírodu. "Můžu tě obejmout?" Zeptal se a tím přerušil to krásné ticho mezi námi. "Můžeš, ale nic víc." Objal mě a bylo z toho obejmutí cítit, že ho všechno mrzí. "Mrzí mě všechno, co jsem ti způsobil tím, že jsem tě políbil. Nechtěl jsem."

Pípl mi mobil... Vzala jsem ho do ruky a zvedla ho. "Ano?" Řekla jsem lehce rozklepaným hlasem. "Dobře budu tam. Ahoj..."

"To byl Mikey... Máme sraz a chce si o všem promluvit... Tak já už půjdu. Promiň a ahoj." Zvedla jsem se a šla jsem za Mikeym.

*********

Další kapitola je tu :) Snad se líbí :)

-Ann