Srdeční záležitost

27

Políbil mě....

Polibek byl krátký, protože jsme se od sebe odtrhli, ale i přesto to byl krásný polibek. "Já se moc omlouvám Ann... Neměl jsem."  Odtáhl se teď na větší vzdálenost a já stále jen seděla a vstřebávala jsem co se stalo.

"Ne... To je v pořádku... Chtěla jsem to. Nevim proč, ale je to tak... I přesto, že mám Mikeyho a miluju ho a to že mě požádal o ruku.... Jsem to chtěla."

Harvey se na mě nevěřícně podíval a zahleděl se mi do očí. "Opravdu?"
"Ano."
Harvey se usmál, ale po chvíli zase posmutněl. "Tohle, ale není správné. Ty máš Mikeyho a já jsem to všechno pokazil." Viděla jsem na něm, že jo to opravdu trápí.

Vstala jsem a přešla jsem přímo před něj. Objala jsem ho a chvilku jsem mlčela. "Nějak to vymyslíme. Nic si nepokazil. Stalo se to, protože se to stát mělo. Možná mi není přáno s Mikeym. Jedno vím jistě. Musím si s ním později promluvit." "To by jsi asi měla, ale co mu chceš říct?" Zeptal se mě a já jsem si až teď uvědomila, že vlastně nevím co mu říct. Když mu řeknu o tom polibku tak se naštve a bude konec. Musím mu to nějak vysvětlit, ale momentálně opravdu nevím jak.

"To sama ještě nevím, ale já si nějak poradím. Ty si z toho nic nedělej." Usmála jsem se na něj a dala jsem mu pusu do vlasů. 

Chvilku jsme tam jen tak ještě leželi dokud jsme si nějak neuvědomili, že se začíná stmívat. "Už bych měla jít domů. Car by měla starosti." Řekla jsem a on se na mě smutně usmál. "Já tě odvezu. V téhle tmě tě nenechám jít samotnou.

"Děkuju." Usmála jsem se na něj a vzala ho za ruku. On vstal a já tak měla možnost nás konečně porovnat výškou. Byl o něco větší než já, ale to mi nevadilo. Líbilo se mi zabalit se do jeho objetí.

Koukali jsme si do očí a čekali jsme kdo udělá první krok. Ani jeden jsme se k ničemu neměli a tak jsem ho udělala já. Rozešla jsem se směrem ke dveřím a Harvey hned za mnou.

Dole jsem se rozloučila s jeho mámou a poté jsem odcházela vchodovými dveřmi ven k autu.

----

Cesta autem utekla rychle, protože to Harvey ode mě nemá takový kus. Přijeli jsme před můj barák a já jsem stále seděla v autě. Sledovala jsem jeho jak si mě prohlíží.
"Děkuju, že jsi mě odvezl. Uvidíme se zítra?"
Zeptala jsem se, i přestože jsem věděla, že odpověď je ano.

Sice byla sobota, ale já věděla, že se uvidíme, protože budu konečně začínat s tancováním a on chtěl chodit na ně hodiny.

"Ano, na tancování." Usmál se na mě a chytil mě za ruku a hladil mě. "Dobře, tak já už půjdu." Objala jsem ho a chtěla jsem už vystoupit, ale Harvey .e zatáhl zpět do auta.

"Já si nemůžu pomoct..." Byla poslední slova, co jsem slyšela, předtím než mě znovu políbil.

Polibek tentokrát netrval moc dlouho, ale i tak byl krásný. "Dobrou Ann." Řekl, když se naše rty odpojily. "Dobrou."

Teď už jsem opravdu odcházela domů. Doufám, že to Car neviděla. Dneska by mi měl ještě volám Mikey tak snad se mi povede mu to nějak říct.

Vycházím do dveří a to, že klíčem otočím jen jednou mě utvrzuje v tom, že je Car doma a že je tu možnost, že to viděla.

"Car? Jsem doma." Zahulákám, ale nikdo se mi neozve. Rozhodnu se nahlédnout do obýváku, kde vidím Car jak sedí na gauči. Přijdu k ní blíž a obejmu ji ze zadu. "Nazdar sestřičko, jak ses dneska měla?"

"Jak jsem se měla? Do teď dobře... Od teď? Jsou to smíšené pocity." A sakra... Ona to viděla... To je v háji... 
"Jakto? Co se stalo?"
Zeptala jsem se, i když jsem na 50% věděla, že je to blbá otázka.

"Rye měl přijet za 14 dnů i s klukama, protože tu měli mít neplánovaný koncert, ale oni ho zrušili a my už se teď nemáme kdy vídat. Uvidím ho až za 2 - 3 měsíce. To nezvládnu."
Car se mi tu zase rozbrečela.... Chudák holka moje. "Car... To zvládneme. Ty to zvládneš i já. Spolu to zvládneme jak nic. Mi řekni co jsou 3 měsíce? To je jak nic."

Snažila jsem se jí nějak uklidnit, ale moc mi to nešlo. "Půjdu si lehnout. Je toho na mě dneska moc."
Řekla mi a zvedala se z gauče. "Jo, já půjdu taky. Jen se skočím ještě něčeho napít. Tak dobrou Car."
"Dobrou Ann."

Tímto nás večerní hovor skončil. Piju si v klidu vodu v kuchyni, když mi zabrní telefon.

'Zitra po tancování ty, já, kino ... Co ty na to? -H'

Ach jo... Moc mi to neulehčuje. ...
Nestihla jsem mu odepsat, protože zavolal Mikey.

******
"Dobře Mikey, neboj vše bude tajný. Pa..."

"Miluju tě princezno." Ta slova, která mi od něj tak neskutečně moc chyběla, ale momentálně jsem nevěděla co na to říct.

"Já tebe taky Mikey." Na nic jiného jsem se nezmohla....

Myslím, že tohle všechno pro dnešek stačilo. Řekla jsem si sama pro sebe a odebrala jsem se do postele spát.

*****

Další kapitola. Omlouvám se, že teď skoro žádné nevychází, ale nějak není čas.

Ann