Srdeční záležitost

→Konec

→Tak tady máte poslední kapitolu. Doufám, že se vám bude líbit a že jste si celkově příběh užili. :) Dole budete mít ještě něco napsáno. 

-------------------

  Dala jsem mu pusu na tvář a zkusila jsem usnout taky....  

"Tak ahoj a mějte se tam pěkně. Brzy se nám ozvěte..." Slyšela jsem Car jak říká klukům mezitím, co já jsem seděla v pozadí a čekala jsem až se Car rozloučí. Já se rozloučila jen s Andym, Brookem, Jackem a Ryenam... Mikey totiž stále seděl vedle mě a já mu brečela na rameno... "Neplač zlato... Všechno bude v pořádku... Uvidíme se přeci za chvilku... Však za pár týdnů jsem zpátky a pak půjde všechno ještě lépe než šlo do teď... Navíc jsem zařídil aby mi tady na tebe někdo dal pozor." 

Nechápala jsem a zvedla jsem hlavu z jeho ramene. Otřel mi slzu, která mi stékala po tváři a ukázal ať se otočím. Stál tam Zach... Rozešel se směrem k nám a já se zvedla abych ho objala. Objal mě taky a pevně. Neviděli jsme se tak dlouho... Nepamatuji si ani naše poslední setkání... 

Odtrhla jsem se od něj a znovu se přitulila více k Mikeymu... "Díky kámo, že mi tu na ní dáš pozor. Je to můj poklad, takže mi na ní dávej pozor ať jí nikdo neukradne!" Udělal si z toho Mikey srandu a Zach se začal smát. "Neboj budu ti ji střežit 24/7. Nebudu jí spouštět z očí. Jakoby to byl můj poklad." 

Udělali nějaký pozdrav a Zach na chvilku ještě odešel, že si ještě něco rychle vyřídí a hned se vrátí. Stále jsem tam stála v objetí Mikeyho a ostatní na nás jen koukali až na Car a Ryena... Ty byli ve stejné pozici jako my... 

"Skupinové objetí na rozloučenou." Zakřičel Brooklyn a my se rozešli jejich směrem abychom se k nim přidali. Všichni jsme se začali objímat jako největší blázni, ale mě to nevadilo, ani nikomu jinému. Tohle jsou lidé, pro které bych vraždila. 

"Taková moje rodinka... Pohromadě... Budete mi chybět holky." Řekl Jack a já se oddělila a šla ho pořádně obejmout. "Však ty mi taky budeš chybět trdlo." Ostatní na nás koukali a usmívali se... Andy si naštvaně stoupl dal si ruce na hruď. "A já jako nic? Tvůj nejlepší přítel a nic? To si pohnojila..." 

"Promiň Jacku, ale musím jít obejmout jednoho pučmelouna." Pustila jsem Jacka a on kývl, že chápe. "Pojď sem ty šmudlo aby si nebyl smutný celou dobu, co mě neuvidíš." Skočila jsem na něj tak moc, že jsme skoro spadli, ale vychytali jsme. 

"Mám tě rád Ann.. Opatruj se nám tu." Podíval se mi do očí a já jemu taky. "To by asi stačilo. Je to má přítelkyně a snoubenka a já potřebuji se taky rozloučit na hodně dlouhou dobu." 

"Takže zlato... Zach už jde a já už půjdu taky.. Ani nevíš jak moc se mi nechce a nejradši bych si s tebou lehl do postele a koukal na film nebo se mazlil, ale bohužel to nejde. Budu na tebe myslet každý den, každou minutku, každou vteřinu. Si moje zlato a to si pamatuj, kdykoliv ti bude smutno. Až se vrátím tak se vezmeme a budeme navždy svoji i přes všechno co nám bude stát v cestě. My to spolu zvládneme. Vždycky jsme spolu všechno zvládli a zvládneme i dál. Vždycky to tak bude. Miluju tě!" "Já tebe taky zlato." Brečela jsem, ale věděla jsem, že to musím ještě chvilku potlačit....

"Mikey..." Podíval se na mě a usmál se.. "Si moje srdeční záležitost!" Nic neřekl a naposledy mě políbil než nastoupil do letadla. Chytla jsem Car za ruku, Zach si stoupl za nás a objal nás kolem ramen. Společně jsme sledovali jak letadlo odlétá...... Zatím kluci.... 

--------------

Je to tady... Poslední kapitola. Doufám, že se vám to líbilo a po menší pauze začneme propagovat další nový příběh "WHICH OF THEM?" Doufáme, že ten vás zaujme stejně jako tyto příběhy, které jsme psaly odděleně. 

Někdy bych chtěla napsat pokračování, ale nevím zda by jste o to měli zájem. Doufám, že někdy bych se k tomu dostala. Tak děkuji moc za všechny vaše hlasy, hvězdičky a komentáře. 

→Ann