Srdeční záležitost

⚪ 21⚪

POHLED MIKEYHO

"Kam jdeš?" Zeptal jsem se dost naléhavě. "Nezajímali jste se včera co mi je. Tak se nezajímejte ani teď. Vrátím se brzo.. Ahoj." Sebrala se a odešla bez dalších slov.

Obrátil jsem se na Rye a Car.. "Včera jsem to asi přehnal co?..." Car mě chytla za ruku a poúsmála se... "Řekla bych, že nejen ty." Pustila mou ruku a šla vařit oběd.....

*************

POHLED ANN

Čekárna byla jak jinak než celá zaplněná. Tady ztrávím tak čtyři hodiny. Jedna malá holčička mě pustila sednout a sama si sedla na svou maminku. Byla krásná a začala mi vybprávět co se jí stalo, že je tady.

"Slečna Swanová." Zakřičela na čekárnu sestřička a já se zvedla. Rozloučila jsem se s holčičkou a vcházela jsem do ordinace.

**********

Hurá... Sundají mi sádru za necelý týden.
Super to znamená můj bližší návrat k tanci.

Cestou domu jsem se ještě stavěla na kávu v kavarně. Miluju tu vůni kavárny. Krásně se tam přemýšlí, když je tam lehce prázdno.
Tohle není zrovna nejnavštěvovanější kavárna, ale je to tu krásný a mají tu milou obsluhu.

Popíjela jsem si kávu, když jsem viděla jak kolem prochází Harvey. Rychle jsem vzala mobil do ruky a zavolala jsem mu. Zastavil se a já na něj měla krásný výhled. "No nazdárek Harvey. Copak děláš?" Zaptala jsem se schválně. "Ahoj Ann, právě jsem u jedný kavárny. Copak ty?" Musela jsem se zasmát. "Ale.. Jen tak si vysedávám v jedné kavárně. Napadlo mě, že ti zavolám a řeknu ti jednu dobrou zprávu, ale ráda bych ti to řekla osobně. Co ty na to?"

Zvedla jsem se a odcházela jsem z kavárny.. "Super tak kde se sejdeme?" Pro můj plán byl dobře otočený zády k východu takže jsem na něj mohla vybafnout ze zadu. neodpověděla jsem mu a jen mu poklepala na rameno. "Co třeba teď a tady."

Začala jsem se smát, protože jeho reakce mě natolik rozesmála, že mě začalo bolet břicho. "Ann, Tohle ti nedaruju. Proč mě sakra takhle lekáš? Však jsem ti nic..." Najednou se zasekl uprostřed věty a já se přestala smát a on taky. "Nic zlého neudělal...." Posmutněl, ale já ho jen objala. "Máš pravdu ty si nic neudělal. Jen si mě podržel, když jsem potřebovala a to pokud vím není trestné." Usmála jsem se a on trošku taky.

"Takže..." Rozešli jsme se směrem k parku. "Ta dobrá zpráva, kterou jsem ti chtěla říct je, že mi sádru sundají za necelý týden. Pak tedy budu muset být ještě týden v klidu, víš jak, kdyby náhodou, ale to znamená, že se za čtrnáct dní vracím k tanci."

"Ann to mám neskutečnou radost, alespoň se zabavíš a nebudeš na všechno myslet." Objal mě a já jeho. Asi se mi to jen zdá, ale nějak moc se poslední dobou objímáme. No co.. Je to moje podpora.

"Já se moc omlouvám, ale zase budu muset jít domů. Od včera se se mnou ani jeden z nich nebaví a já s nima taky ne. Teda Mikey se na mě ráno pokusil promluvit, ale trošku jsem mu odsekla. Tak co.. Včera vyjel až moc..." Vstala jsem a naposledy jsem se otočila k Harvymu.

"Tak ahoj. Zítra ve škole." Naposledy jsme se objali a každý jsme šli jiným směrem. Doufám, že až dojdu domů tak tam nikdo nebude a já budu mít zase byt pro sebe.

Po 10 minutách jsem došla domů a otevřela jsem dveře. "Je někdo doma?" Zařvala jsem, ale odpovědi se mi nedostalo. Odložila jsem berle o gauč a rozhodla jsem se jít napít do kuchyně. Vzala jsem si džus a napila jsem se. Konečně něco dobrého k pití. Potom jsem otevřela ledničku a nic v ní....

Po chvilce dumání zda mám vůbec hlad na to nic co je v ledničce jsem se rozhodla, že ne. Zavřela jsem ledničku a všimla jsem si vzkazu.

'Doufám, že od doktora dobré zprávy. Musíme si dneska všichni promluvit. Čekej mě s klukama okolo 6 u nás doma. Všechny. Cestou k nám s klukama vezmeme něco k jídlu. Pa CAR'

Jak milá... O čem chce sakra mluvit pokrytec jeden... Nechci s nikým z nich mluvit. Možná s Brookem, Jackem a Andym jsem schopná mluvit, ale s nikým jiným ne...

Vycházela jsem schody směrem do mého pokoje, když jsem uslyšela nějaký divný zvuk. Jako kdyby tu někdo chodil. DO PRDELE! Co teď je tu zloděj a já jsem tu sama a ještě jsem chorá na jednu nohu. Běh se tedy zamýtá. Neměla jsem ani nic po ruce, takže jsem šla jen já na své vlastní riziko umlátit ho sádrou.

Nádech.. Výdech... Otvírala jsem dveře do mého pokoje. Když jsem je otevřela nestačila jsem se divit...

**********************

Je tu další kapitola <3 Pořádně si to užijte!!! 

Ann