An Unexpected Help | VMIN ✓

6. Kapitola

Taehyung POV

Kolem té 5 hodiny se v zámku ozvalo štrachání, které probudilo i našeho nového člena rodiny. Ve dveřích které se následně otevřely se objevili všichni očekávaní lidé. Jin, Namjoon, Hoseok a nakonec Yoongi. Venku nádherně sněžilo, bylo poznat, že se vánoční svátky blíží. Všichni 4 byli celí od sněhu a rychle ze sebe sundavali všechno oblečení, jen aby pocítili teplo domova.

"No to mě poser, tam je taková kosa, že by tam jeden umrz." Začal Hoseok a Namjoon mu jen tiše přikývnul. "Nech těch nesmyslů a pojď dovnitř uděláme si čaj, vezmem sušenky, zabalíme se do dek a mrknem na nějakej biák." Pronesl Yoongi a už si to mířil k nám. "Ahoj kluci." Pozdravil nás a pokračoval v chůzi, směr kuchyně. Asi po 5 krocích se zastavil a podíval se znovu na nás, prstem ukázal na Kooka pak na mě a nakonec na nový přírustek. Zůstal na něj koukat jako z jara a já jen slyšel tiché zakňučení toho tvorečka. "Yoongi přestaň zírat, nelíbí se mu to." Yoogi párkrát zamrkal a pohled přesunul na mě. "Ráno tady ještě nebyl, kdes ho sebral?" Pronesl, na mé poměry až velmi klidně. "Dlouhá historie." Pokrčil jsem ledabyle rameny a on jen pokrčil obočí a pohledem sjel na Jungkooka. "Tys o tom věděl?" "Noooo, já..." Dloubnul jsem Jungkooka do žeber a věnoval mu pohled 'jestli něco cekneš, už nikdy nic neojedeš' "zjistil jsem to před nějakou dobou..." pokračoval. Yoongi se podrbal na zátylku a podíval se na ostatní tři, kteří zůstali stát před chodbou a všechny nás pozorovali. "Vy o tom taky nevíte co?" Všichni tři zavrtěli hlavama. Yoongi se pohledem vrátil na to stvoření a pak ihned sjel na mě. Než však stačil něco říct ozval se Hoseok. "Nechme to teďka být, mám hlad, žízeň je mi neskutečná zima a až si všichni sesedáme kolem, můžeme si o tomhle novým přírůstku popovídat." Tímto konverzace skončila do té doby, než se kluci vrátili s jídlem a čajem zpět do obýváku.

Všichni usedli a pohledy směřovali na nás tři. "Tak kdo začne?" Ozval se Jin a upil svého čaje ze kterého ještě šel obláček páry, kroutící se ve vzduchu jako had. Na to se ihned ozval Jungkook. "Já bych navrhnul, abychom se všichni představili a řekli pár vět o sobě. My přece jenom nejsme mezi cizími." Mírně jsem usmál a já uznale kývnul. "Tak já začnu." Řekl jsem. "Moje jméno je Kim Taehyung, ale můžeš mi říkat Tae. Chodím na střední jako tajti kolem. Rád zpívám a mám rád umění." "Jo a taky chlast." Ozval se Namjoon. "Mám svou vlastní pusu Joone." Usmál jsem se na něj takovým tím velmi nepříjemným úsměvem a poté se otočil na Jungkooka aby pokračoval. "Tak fajn, jmenuju se Jeon Jungkook, jsem zde nejmladší, všichni chodíme na stejnou střední, ale do jiných ročníků. Mám rád sporty a někdy i kreslím." Hybrid z něj nespouštěl oči, mezitím co se trochu křenil. "Tak fajn, jmenuju se Min Yoongi a jsem jeden z nejstarších, teda hned po Jinovi. Skládám písničky pro zábavu, hraju na klavír a rád spím." "Já jsem Kim Seokjin a chci jen upozornit, že nikdo tady z nás není nijak příbuzný. Rád studuju jazyky a zpívám. A jsem nejstarší z týhle skupiny pošuků." Automaticky si vysloužil nenávistné pohledy snad ode všech, jen ten hybridík se pousmál. "Já jsem Jung Hoseok. Miluju tanec a taky rád vařím." "No a já se jmenuju Kim Namjoon, taky skládám písničky, rád studuju a učím se jazyky." "Jo a taky velmi rád všechno rozbíjíš." Ozval se Jungkook. Celou místností se rozezněl smích.

Když utichl všechna pozornost se stočila na toho hybrida. Ten sklopil pohled a začal si hrát s rukama. "Já j-jmenuju s-se J-jimin... A-a n-nevím c-co bych mohl m-mít r-rád..." Nadešla delší pomlka, kde nikdo ani nedutal, už jsem chtěl říct, že nemusí říkat úplně vše, ale on začal znovu mluvit. "T-tady T-Tae m-mě naš-šel a-a-a vzal s-sem..." Vydal ze sebe téměř šeptem. Jemně jsem ho začal drbat za ouškama a několikrát mu je i prohmátnul. Netrvalo dlouho a začal vrnět.

"Tak jo, abych uvedl věci na pravou míru, našel jsem ho včera, nevím co se mu stalo, ale nemohl jsem ho prostě nechat někde ležet na ulici umrznout a zemřít. Takovej bezcita nejsem. Proto jsem ho vzal k nám domů, nechal ho v mé posteli a šel spát na gauč. Ne nikde v baru jsem nebyl Yoongi. Zdržel jsem se kvůli němu. Umyl jsem ho, ošetřil a ne rozhodně ho nikam nedám. To jedině přes mou mrtvolu, takže jestli se vám to nelíbí prosim, hledejte si nové bydlení, protože ani já, ani Jiminnie nikam nejdem." Ukončil jsem svůj monolog. Všichni zůstali zticha, i Jimin přestal kvůli tomu tichu vrnět a přesunul na mě pohled. "Nikdo neříkal, že ho tu nechceme..." Pronesl Hoseok tiše a usmál se. "Naopak jsme rádi, že je tu někdo nový." Řekl uznale Jin a mrknul na mě. "Myslím, že jsi udělal správnou věc Tae. Ne každý by riskoval svůj život na záchranu takového stvoření." Pokračoval. "No tak dobře! Myslím, že toho už bylo dost, pojďme sledovat nějakej ten film nebo něco, povídat si můžeme i jindy." Pronesl Namjoon a všichni začali sledovat televizi. Jiminnie se mi začal otírat o ruku a když jsem ji zvednul lehnul si mi zpět do klína, ihned jsem ho začal drbat a on potichu vrnět.

|

Jimin POV

Poté co se mi všichni představili a já se jim představil, jsme se začali dívat na televizi. Já jsem si však místo toho našel jinou zábavu. Taeho, ten mi prohrabával vlásky a škrábal na ouškách, za ouškama. No prostě jsem si nemohl nijak stěžovat, dokonce jsem nečekal, že to jeho kamarádi vezmou tak dobře... To, že jsem se jim doslova nasral do baráku. Jsou opravdu hodně milý a to je co říct. Hodně si toho vážím, nikdo z lidí na mě takhle milý nebyl...

Uběhla další hodina nebo dvě a dva z Taeho kamarádů se zvedli a odešli do kuchyně. Nejspíš začali připravovat večeři. Venku se už setmělo a tak byl obývák osvětlen lampou z každé strany pohovky. Tae mě nepřestal škrábat ani na minutu. Nechápu, že ho ještě nepřestala bolet ruka, přece jsem nežádal o nepřetržité drbání, nebo snad ano?

Po nějaké době se z kuchyně ozvalo volání ke stolu. Tae se zvednul a společně s ostatními odešel do kuchyně. Já jsem zůstal sedět na sedačce a pozoroval jak se tam všichni motali u jednoho pultu a brali si jídlo. Tae všechno skládal na tác a když už jsem si myslel, že jde ke stolu, to otošil a šel ke mě. Sednul si vedle mě a jídlo položil na stoleček, přesně jako dříve. "V kuchyni je jen 6 židlí, tak doufám, že ti nebude vadit, že budeme jíst tady, přinesl jsem ti lžíci, tou ti to půjde lépe." Pousmál jsem se a začal jsem pomalu jíst. Moc se to nezdálo, ale ta porce co mi Tae dal byla dostatečná. Bez výjimky toho, že bylo opravdu moc dobré.

||

Bylo asi půl jedenácté a já pomalu, ale jistě začal usínat. "Chimmie? Jiminnie..." Zkoušel na mě potichu mluvit Tae. "Hm~..." "Pojď si lehnout. Vidím jak tu usínáš." "Ale já nechci Tae..." Zamumlal jsem. Tae si jen povzdechl a něco zašeptal Jungkookovi vedle nás. Vzal si mě do náruče a já kolem něj obmotal ruce i nohy. Hlavu jsem si položil na jeho rameno a on mě chytnul pod zadkem.

Bylo mi to hodně příjemné, takže jsem začal potichu vrnět. "Ty vrníš?" Zašeptal Tae se smíchem když vycházel schody. "J-já pro-m-miň..." Odpovědí mi byl pouze tichý smích Taeho. "Nevadí mi to Chimmie." Pomalým tempem došel až k jeho pokoji a otevřel dveře. "Chimmie? Tys mi řekl... Chimmie?" "Ah. Vadí ti to? Um... Můžu. Můžu ti říkat i jinak, jestli chceš já jen..." "Ne, ne v pořádku. Jen... Nikdo mi takle neřekl... Nikdy..." Smutně jsem se usmál. On mě položil na postel a přikryl mě. "Dobrou noc Chimmie..." Pošeptal Tae a pohladil mě po hlavě. Rozešel se pryč. "Počkej! Kde budeš spát ty?" S úsměvem na rtech se na mě podíval. "Buď u Jina, nebo na gauči. Neboj se o mě. A teď už spi. Kdyby cokoliv, budu ještě chvíli dole. Jinak Jinův pokoj je druhý nalevo." Přikývnul jsem na souhlas. "Dobrou noc Chimmie..." "Dobrou noc Tae..." Zamumlal jsem a oddal se bezesnému spánku.