An Unexpected Help | VMIN ✓

15. Kapitola

"Aris?"

"Hm?"

"Pojď ke mě pod deku, venku je zima."

"Ale kvůli tomu jsi mě určitě nevolal Jimine." Zasmála se potichu Aris, když zavírala okno a sedla se vedle Jimina, který ji přikryl dekou.

"To ne, ale nechci abys byla nemocná."

"Jimine, hybridi, kteří vyrůstali v divočině neonemocní rýmou nebo kašlem jako lidé a domácí hybridi." Vlídně se usmála a ztlumila lampičku.

"Jak moc je závažná situace s uzdravením Taeho?"

"Jde o to z jakého pohledu se na to podíváš."

"Chci znát všechny pohledy a jak závažně se ta situace zdá."

Aris si povzdechla a opřela si hlavu za o zeď za ní. "Sam, ten se kterým jsem tě sledovala... Vyrůstal v osadě. Všichni v ní mluví o různých, až všemožných plánech, jak zachránit hybridy, kteří byli uneseni. Avšak... Nikdy je nevezmou zpět mezi ně. Až moc se jich bojí, že by se mohli spojit s lidmi... Proto přicházíme my, osvobodíme je, ale nemůžeme je vzít k nám. Proto jako například ty, jsi zůstal na ulici, než si tě domů vzal Tae... Nemůžeme nijak ovlnivnit to, jestli se hybridi, znovu dostanou k překupníkům a k lidem, kteří... Jsou zvrhlí a využívají nás, ti kteří si myslí že jsou podřadní. Nemůžeme vám obstarat žádné jídlo... Nic. Proto mnoho hybridů umírá jakmile jsou na ulici více než čtyři dny."

Jimin pečlivě poslouchal vše co mu Aris řekla. Tušil, že to tak nějak bude, že to tak nějak bude fungovat, přece... Kdyby ho Aris osvobodila a mohla ho vzít sebou promluvila by na něj, utekla by s ním. Ale ona nemohla... "Já jsem s nimi nevyrůstala, byla jsem na podobném místě jako ty. Sloužila jsem jako... Vrhačka koťat. Chirurgickými zákroky mě oploďňovaly a jakmile jsem vrhla určitý počet koťat ihned mi je vzaly."

"Jak, ale-"

"Jak jsem to přežila? Sama nevím. Jediné co vím je, že když jsem jim vrhla třicáté kotě, znovu se jim nepodařilo mě otěhotnět. Poté si na mě vybíjeli vztek a používali mě jako šukací panu. Tsk, osvobodil mě... nějaký hybrid, starší než já, ale než utekl zabili ho... Proto jsem zabila i já je. Ani nevíš jak skvělý to byl pocit." Na Arisině obličeji se usídlil vítězný škleb.

"Co se stalo poté?"

"Potom? Osvobodila jsem další hybridy, toho mrtvého jsem v noci vzala do lesa, přesně toho kde jsi byl ty. Pod zatmění měsíce jsem mu přísahala, že pomůžu každému hybridovi, který kdy byl zajat. A najdu mu lepší domov. Že zabiji každého kdo jim ublíží stejně jako ublížili mě. V tu noc mě našla tvoje babička. Vrčela jsem na ni a nechtěla se od těla mého zachránce ani hnout. Až po té co přišla blíže jsem zjistila, že je z vesnice odkud ten kluk pocházel. Vzali jsme ho tam... A pohřbili... Tvé babičce se nějakým způsobem podařilo přesvědčit radu, aby mě nechali v jejich vesnici, za výměnu že budu dělat to co dělám teď."

"Aris... Co se stane, když pomůžeš mně a Taemu."

"Nejspíš, mě zabijí."

"Co se stane s mojí babičkou?"

Aris se na Jimina podívala a smutně se usmála. "Jimine máš už jen dva dny... Rozhodni se správně." S tím se zvedla a znovu otevřela okno, než však stačila vyskočit Jimin ji stáhnul zpět. "Co se stane, když se to nepovede."

"Jimine lidští lékaři Taehyungovi nepomůžou. I pro nás je to velmi riskantní. Tvoje babička má svá léta a její přání je a vždy bylo zemřít pro dobrou věc." Aris opatrně sundala Jiminovy ruce z těch jejích a vylezla do okna, naposledy se podívala na Jimina a usmála se. "Rozhodni se správně Jimine." S tím seskočila na trávu tak neslyšně jako kdyby spadlo suché listí. A zmizela stejně rychle jako meluzína, která začala zpívat její žalostnou píseň mezi dveřmi Jiminova pokoje.