An Unexpected Help | VMIN ✓

16. Kapitola

Byla přesně půlnoc, když Jimin zcela zadýchaný, přiběhl do téhož lesa, na stejnou mýtinu, kde se naposledy viděl se svojí babičkou.

"Ráda tě znovu vidím Jimine." Usmála se na něj Aris, která stála za Šedivou Liškou. "Jak ses rozhodl Mang gae ddeok?"

"Chci abyste zachránili Taeho život, ale jen pokud na vinně budu jen já."

"Jimine to nemyslíš vážně?"

"Tae by to tak udělal!"

"Jimine-"

"Je to opravdu to co si přeješ?"

"Ano."

"Dobrá. Pojďte se mnou."

Společně se všichni tři vydali k polorozpadlému chrámu. Jimin se již chtěl zeptat, jak sem dostanou Taehyunga, ale než stačil vyřknout otázku zůstal stát jako opařený. Taehyung ležel na oltáři.

"J-jak..." Jimin se nechápavě otočil na Aris, která na něj jen pohlédla a popohnala ho k oltáři. Když k němu Jimin přišel, Taehyung spal. "Jimine, jakmile začneme, je možnost, že sem přijdou ostatní. První věc co budou chtít udělat, je přerušit nás, o nepřerušení se postará Aris. Já budu potřebovat, aby ses maximálně soustředil na jedinou věc kterou chceš a to na to, uzdravit Taeho. Budeš muset mít zavřené oči celou dobu, ať už uslyšíš cokoliv, nesmíš, opakuji nesmíš otevřít oči, ani přemýšlet nad něčím jiným.

Jedno jsem ti neřekla Jimine, tvůj otec byl z rodiny, která patřila k mágům. Máš v sobě část jeho moci, smíšenou s mocí tvojí matky. O to více uslyšíš různé hlasy a je také možnost, že uslyšíš svoje rodiče. Nesmíš jim naslouchat ano? Jsou to jenom démoni, kteří chtějí tvou duši. Nejsou to tvoji rodiče ani nikdo jiný. Jakmile všechno skončí, utečeš tímto oknem.

Budeš se muset dostat k tobě domů o Taehyunga se nestrachuj. Půjdou po tobě Jimine. A bude jen na tobě, aby ses dostal pryč. Vše jasné?" 

Jimin přikývnul, jeho ruce se klepaly, byl nervózní jako nikdy. Přímo před ním, ležel člověk na, kterém závisel jeho život a on se rozhodl ho zachránit, za obrovského rizika, že se to nepovede a za rizika ztráty 3 životů.

"Chytni mě za ruku a druhou ruku polož na jeho srdce." A tak Jimin udělal. Aris zatím celou dobu, přesouvala staré lavice a vše co mohlo fungovat jako zábrana do vchodu.

Celý chrám osvítila modrá záře. Šedá Liška mumlala jakási zaříkadla ve starém jazyce. Jimin měl pevně stisknutá víčka a v hlavě mi bzučely různé hlasy. Smích, šepot, nářky, výkřiky, to vše Jimin slyšel a ani za mák se mu to nelíbilo. Soustředil se na jednu jedinou věc, Taehyung bude žít, to bylo to jediné co si z hloubi duše přál.

Šedá Liška zírala dopředu na Aris, která stále hledala další způsoby jak zaklínit přístupové cesty, aby se sem nikdo nedostal. Ještě měly čas, ještě měly dost času než si toho rada a ostatní běžci všimnou.

Jiminovi po tváři sjela slza, ta na jeho líčku, ale v půli cesty zmrzla. Chlad se v celém chrámu ještě více prohloubil, Aris se musela oklepat.

Jimin je slyšel, slyšel všechny ty hlasy so mu říkaly, aby otevřel oči, aby se podíval, co dělá, jakou magickou mocí vládne, jak může uzdravit a zničit vše na co jen pohlédne.

Slyšel ty nejvíce povědomé hlasy, které mu nabízeli nesmrtelný život, bylo jich mnoho.

Najednou vše utichlo. Jimin se zalekl, ani neslyšel Šedou Lišku jak mrmlá zaklínadla, chtěl otevřít oči ale někdo mu přiložil ruku na oči.