An Unexpected Help | VMIN ✓

13. Kapitola

"Jiminnie..." Zašeptala Aris, tak aby se Jiminovi zdálo, že se její hlas rozléhá. On se jen zavrtěl a spal dál. "Jiminnie..." Zopakovala líbezným hlasem. Chtěla její plán uskutečnit. Přesně jak řekla Samovi tohoto dne. Udělá to sama společně s Šedivou Liškou. Nikoho jiného do toho zatahovat nebude, zachrání Taehyunga a pomůže Jiminovi. Ani jeden nezemře, ne dokud ona bude žít.

"Jiminie, vzbuď se." Jemně se dotkla jeho líce. Jimin sebou trhnul a jeho oči byly v tu ránu dvakrát větší než normálně. Když si všimnul, že před ním stojí nějaká neznámá osoba okamžitě se přisunul až ke zdi. Okno bylo dokořán otevřeno a dovnitř pronikal chladný vzduch. Jimin se ošil nad náhlým pocitem zimy.

"Co jsi zač?" Zašeptal na oplátku Jimin. Aris se usmála a stáhla si kapuci z hlavy. Na odiv se jí na hlavě objevily dvě bílá ouška s hnědými flíčky. "Jsem Aris." Mile se usmála a rychle pohlédla ven, její zorničky se zúžily a nyní se jejím očím vyjímala jasně zelená duhovka.

Jimin byl v šoku, nikdy by neočekával, že uvidí ženu, tedy ženského hybrida. A navíc tak nádherného.

"Jimine chci abys šel se mnou." Jiminovi nějakou dobu trvalo, než si uvědomil co vlastně Aris řekla.

"To nepůjde, jsem tu doma."

"Věř, že ne."

"Nikdy jsem nebyl na lepším místě Aris. Tady je můj domov, mezi těmi, kteří mě mají rádi."

"Jimine, potřebuješ vědět hodně důležitých věcí. Protože ti to pomůže zachránit Taehyunga. Jimine, moc dobře vím jak nechceš aby zemřel, ale když mu nepomůžeme on opravdu zemře."

"J-jak-"

"Jimine, byla jsem to já kdo tě osvobodil. Prosím věř mi. I já jsem si prožila co ty. I já přišla o rodiče, i mě zajmuli."

Jimin zůstal němý, nevěděl jestli ženě, která se před ním z ničeho nic objevila a říkala mu tyto věci, měl věřit. Nic nechápal, ale srdce mu říkalo, aby šel, protože tím pomůže někomu, komu dluží svůj život. Taehyungovi.

"Jimine, nemáme moc času. Pravděpodobně ostatní už něco tuší a jestli na mě přijdou a hlavně na tebe, rozhodně z toho ani jeden nevyjdeme živí. Prosím..." Aris nastavila Jiminovi ruku a ten se k ní pomalu přiblížil a začal čichat.

Aris se na něj usmála když zvednul pohled, který říkal víc než potřebovala. Z tašky na zádech vytáhla černé oblečení a hodila ho po Jiminovi. "Rychle se oblékni. Počkám venku." S tím vyskočila z okna stejně ladně, jak si Jimin představoval. Jen s údivem vykoukl z okna a sledoval Aris jak se schovala ze kmen stromu.

Nezahálel a okamžitě se začal oblékat. Postel neustlával, prostě okamžitě vyskočil z okna. I přes to, že dopadl dobře zaskuhral kvůli nárazu, na který nebyl zvyklý.

"Dej si kapucu a následuj mě. Zkus se mnou držet tempo." S tím se Aris rozutekla pryč, rychle jako stín projíždějícího auta. A Jimin měl co dělat aby ji nestratil z dohledu.

×××

J

imin doběhl k lesu, který ohraničoval konec města. Aris nebyla nikde v dohledu a on začínal být velmi nesvůj. "Aris?" Zašeptal, v domnění, že zaslechne to co chtěl. Nikdo se však neozýval, otočil se několikrát dokola, všude byla tma.

Zastavil se když někde v hloubi lesa zahlédl světlo, bylo slabé asi tak jako bludičky. Možná je to šílené, ale rozhodně méně, než hybridí žena, která se vloupala do jeho pokoje.

Čím víc se blížil ke světýlku tím více se vzdalovalo, až došel na malinký palouček. Tam pod největším listnatým stromem byly dva kopečky hlíny, zarostlé trávou a v jejich čele dvě zabodnutá prkna.

"To je hrob tvých rodičů Mang gae ddeok."

Jimin se prudce otočil za hlasem, který se ozval za jeho zády.

"Nepoznáváš mě?"

Jimin zavrtěl hlavou a prohlížel si Šedivou Lišku.

"To nevadí, byly ti tři, když jsem ti takhle říkala."

Než stačil Jimin cokoli říct, Šedá Liška ho přerušila. "Jsem tvoje babička Jimine, ale nikdo se to nesmí dozvědět."

"Ale proč?"

"Jimine, zajali tě když ti byly čtyři. Tvoji rodiče se tě pokusili zachránit a zemřeli. Nestihla jsem tě schovat."

Jimin zůstal zticha. Nechápal ani jednu z událostí co za těch pár hodin zažil.

"Omlouvám se za to, že jsem nebyla schopná ti pomoct dříve. Nebýt Aris, nejspíš by jsi tu už nebyl... Moc mě to mrzí Mang gae ddeok. Tvoji rodiče zemřeli dvacátéhopátého května. Narodil ses třináctého října. Tvé jméno je Park Jimin. Měl jsi dvanáct přátel. Byl jsi hodné kotě, usměvavé, šťastné a nevinné." Šedá Liška se usmála.

"Řekni mi něco o rodičích. Prosím."

"Tvůj obličej je celá tvoje matka. Tvoje oči máš po tvém tátovi. Oba dva se milovali už od školky a ještě více milovali tebe. Tvoje matka milovala zpěv, tvůj otec jí hrál na piáno. Společně dělali nádherné duo. Vždy hráli při úplňku. Milovala slunečnice, modré hrozny, kimchi, světle modrou barvu. Tvá rasa je z její strany, to po ní jsi Nebelung. Tvůj otec byl Himalájský kocour, jeho rodina ho zatratila. Byl na vyšší úrovni než tvá matka, ale i přes to si ji vzal a měli tebe." Jimin se usmíval nad představami jeho rodičů. "Měla nádherné dlouhé, bílé vlasy po pas a nosila vždy nádherné šaty ve kterých ses schovával, když jsi byl unavený a chtěl jsi spát. Sedávala v houpacím křesle a pila citrónovou limonádu. Měla nádherně bouřkové oči. Její úsměv... Její úsměv byl stvořením z jiného světa."

Odmlčela se a pak vzhlédla k Jiminovi, byla o hlavu nižší než on. "Ale kvůli tomu zde nejsi Mang gae ddeok... Potřebuju se tě zeptat na jednu důležitou otázku."

"Jiminnie, vím že pro tebe život Taehyunga hodně znamená... Ptám se tě tedy... Chceš obětovat životy mě, Aris a sebe, abys zachránil Taehyunga?"