An Unexpected Help | VMIN ✓

9. Kapitola

Následující dny se odvíjely v pohodě a klidu. Všichni se o Jimina starali jako o člena rodiny a Jimin se konečně cítil jako doma.

Stále se však bál, že něco pokazí a oni ho vyhodí na ulici, nebo ještě něco hůř. V některých momentech byl velmi, velmi plachý, ale jakmile došlo na Taeho, všechna plachost byla ta-tam.

Jimin se po 3 měsících naučil takový, zlozvyk. Vždy když děkoval dal dotyčnému pusu na tvář a pak se smíchem utekl do jiné místnosti kde se schoval. Tohle se odehrávalo pořád dokola. Ostatní se jen smáli nad Jiminovým dětským chováním, ale nebrali mu to. Byl šťastný a to jediné pro ně záleželo.

Podivná stvoření neznámého původu stále z povzdálí sledovala Jimina. A Jimin nikdy nic neřekl, myslel si, že jen vidí přeludy a ještě by dostal vynadáno, kdyby to někomu z kluků řekl. Proto jakmile něco slyšel začal si hmkat jednu písničku, kterou se učil asi 5 týdnů s Jungkookem, také ho učil na kytaru.

×××

"Jimine? Můžeš mi jít pomoct prosím?" Zavolal na Jimina Namjoon z kuchyně, kde umýval nádobí. Jimin se okamžitě vyhrabal z deky a během milisekundy byl u Namjoona a velkýma očima sledoval co jeho hyung dělá. "Hmmm?" Joon se pousmál a podal Jiminovi utěrku. "Budeš utírat nádobí, které ti podám a pak ho uklidíš do skříňky, ok?" Jimin zběsile zakýval hlavou.

Takhle to pokračovalo nějakou dobu, až bylo všechno nádobí utřené a uklizené na svých místech. Jimin jako odměnu dostal sušenku, kterou dostával pokaždé když se mu něco povedlo, nebo udělal něco dobře.

Jimin poděkoval a pomalu se rozešel zpět do obýváku s úmyslem se zachumlat zpět do deky. Zatímco spokojeně chrumkal svoji sušenku do obýváku zavítal Tae s úsměvem na tváři a zasednul na místo vedle Jiminovy deky.

Jimin přihopkal k pohovce a zavrtal se po deku, s polovinou sušenky u pusy. Hned se namáčknul na Taeho a ten nemohl jinak než Jimina obejmout okolo ramen.

V obýváku se nakonec sešli úplně všichni a posedali si kolem. Každý však dělal něco jiného a nikdo si proto nevšimnul, že Jiminova ouška měla úplně jinou barvu, než normálně. Tedy až na Hoseoka.

"Jimine?" Promluvil na něj a Jimin vzhlédl od Taeho mobilu, kde něco hrál. Hoseok jen ukázal nad jeho hlavu, tam kde má Jimin ouška, ten si na ně sáhl a svraštil obočí. Nechápal co tím Hoseok myslí.

"Podívej se do zrcadla..." Řekl potichu Hoseok nervózním tónem hlasu. Jimin se vyprostil s Taeho sevření, za což si vysloužil zmatený pohled od Taeho, který se nakonec změnil ve velmi překvapený.

Jimin cítil, že se nálada těch dvou změnila a to hodně, připlácl si ouška k hlavě a běžel do koupelny podívat se do zrcadla.

Když se viděl podlomila se mu nad tím kolena. Do očí se mu začaly hrnout slzy a on si kolena přisunul k hrudi. Začalo se mu špatně dýchat  a on cítil velkou tíhu na prsou. V ouškách mu začalo nepříjemně pískat a ani zakrytí jich nepomáhalo.

Do koupelny přiběhl Tae a okamžitě si kleknul k Jiminovi. Zkoušel na něj mluvit, jenže Jimin mu nijak neodpovídal, neslyšel nic než pískání a hučení. Z jeho očí se již začaly hrnout slzy a on je nemohl zastavit.

Tae si ho přitáhnul do objetí a nechal ho plakat, nevěděl co se děje, proč jsou Jiminova ouška i ocásek jiné barvy. Kluci se nakonec všichni shromáždili v koupelně a pozorně sledovali co se děje. Nikdo nechápal.

Jiminovi už přestávalo houkat a pískat v uších, Taehyungova typická vůně ho unášela pryč od bolesti a jediné co mohl vnímat byly jeho vzlyky, to že stále brečel, Tae jak ho hladí po vláscích a šeptá konejšivá slova.

"Chimmie, co se stalo?" Zašeptal Tae a Jimin znovu zavzlykal. "Je to... špatné, prosím slibte mi, že mě nevyhodíte... Prosím..." prosil Jimin stále schovaný v Taeho hrudi.

"Chime nikdo tě nechce a taky nevyhodí." Promluvil na něj konejšivě Jin. "Je to kvůli tomu, že máš jinou barvu ocásku a oušek?" Zeptal se potichu Jungkook. Jimin pokýval hlavou a Tae si povzdechl. "Chimmie nemusíš se ničeho bát, nikdo ti nic neudělá a také se ti nic nestane. Půjdeme do obýváku a tam to probereme dobře?"

A tak si Jimina vzal do náruče a všech 7 kluků se rozešlo zpět do obýváku, kde si sesedali jako předtím. Jimin se odmítal podívat na všechny, proto zůstával hlavou zabořený v Taeho tričku.

"Tak co se děje?" Optal se netrpělivě Yoongi a nohou kýval ze strany na stranu, pohledem směřujíc na Jimina, který se ještě více natisknul na Taeho.

"Vytvořilo se mezi námi pouto..." Zamumlal Jimin čímž si vysloužil ještě více zmatené pohledy od kluků. "Jaké pouto, mezi kým?" Naléhal Hoseok.

Jimin se odtáhl a pohled měl zabodnutý v klíně, kde si také žmoulal lem trička. "Mnou a Taem..." Zašeptal a Tae zůstal koukat jako opařený. Vždyť to není možné, to se nemůže stát. To bude nějaký omyl.

"A jsi si jistý, že jsem to já?" Zeptal se pomalu Tae, stále úplně mimo z toho co se za posledních 10 minut událo. Jimin pokýval hlavou a nic jiného neříkal. "Tak to je mazec." Vydýchl Jungkook a zaklonil hlavu. "Jak se to vůbec mohlo stát?" Pokračoval ihned. "T-to nevím." Zakoktal Jimin s pohledem stále upřeným v klíně.

"Dobrá, dobrá, dobrá... Takže, všichni se zase uklidníme. Tohle je úplně normální situace a nic zvláštního se tu neděje, takže se okamžitě hoďte do pohody nebo tady zešílím." Řekl rozhodně Jin a široce se na Jimina usmál. "Co všechno o tomhle víš Jiminie."

Jimin zmateně vzhlédl na Jina a polknul. "N-no o nic víc jak vy ne..." Jin se nepřestával usmívat a drknul do Yoongiho který seděl vedle něj, aby se také usmál. Nakonec se hřejivě usmáli všichni a nálada se zlepšila asi o 100%. "J-jen se mě Tae už asi nikdy nezbaví..." Zamumlal Jimin bojácně, jeho ouška stále přitisknutá k hlavě.

"Jimine, jak jako, že se tě nikdy nezbavím? To teda samozřejmě neznamená, že chci, ale pokud chceš ty tak-"
"Tae." Namjoon přerušil zmatené a nesmyslné mumlání Taeho a pohled přesunul zpět na Jimina. "Jak jsi to myslel?"

"No... Pokud vím... Tak když se hybrid, jako já, připoutá k člověku, jako je Tae, a ten člověk potom zemře, hybrid zemře s ním bez ohledu na jeho soulmata."
"Tak... Teď si myslím... Že jsem ještě víc v prdeli než jsem byl."
"Hoseoku!" Okřikl ho Yoongi, "nemluv sprostě." Hoseok jen zvednul ruce v a zamumlal tiché sorry.

"Takže... Zemřeš pokud zemře i Tae?" Zeptal se Jungkook a Jimin přikývl. S tímto zjištěním se Tae zvednul z pohovky, rychle se obléknul, obul a zmizel venku. Za sebou nechal zmatené pohledy ostatních a jeho malého, ublíženého s city na hraně,  hybrida.