An Unexpected Help | VMIN ✓

12. Kapitola

"Jimine? Hele podívej se na to takhle, Tae určitě přežije, přece má celý život před sebou a ty taky, jen musíš věřit, hm?" Jin si sednul na postel hned vedle do klubíčka schouleného Jimina. Poté co se dostali domů se z téhle polohy nehnul už 3 dny. Dokonce odmítá jíst ba pít. A kluci si rozhodně neví rady jak s tím naložit. Snažili se ho přemluvit, jistě, ale pohnout s Jiminem, bylo jako pohnout se stoletou horou.

×××

"Vidíš? Říkal jsem že to není dobré, aby s nimi zůstával, jenže vy všichni, že je to v pořádku a nic se přece nestane, teď se na něj podívej."

"Same, jsi hrozný víš o tom?" Sam jen protočil očima a znovu se schoval za kmen stromu. "Proč jsem hrozný Aris?" Teď byl čas pro Aris aby si povzdechla a protočila očima. "Nevšiml sis, že tihle kluci, mají alespoň trochu víc než dost dobra v srdci? Nevšiml sis, že když k nim přijdou skauti, prodávat sušenky, vždy si koupí úplně všechno a ještě jím dají víc než by měli?" Sam, ale uraženě nevěnoval Aris ani jeden pohled, nenáviděl když měla pravdu a ještě více nenáviděl když jí pravdu nemohl vyvrátit, nijak. "Ať už je to pro tebe jakkoli absurdní Jimin nebyl vůbec zvyklý na chování kohokoliv k němu. K někomu jako je on. Chytili ho když byl ještě kotě Same a to jsi mladší jak on. Nedokážeš si představit v čem vyrůstal."

"Jakoby jsi to ty věděla." Štěknul Sam, okamžitě však litoval toho co řekl. "Aris já-"

"Drž hubu Same. Máš štěstí, že už máš Taru... Protože bys neodešel bez zpřetrhaných šlach na tvých nohou."

S tím Aris seskočila ze stromu a vydala se pryč. Pryč od Sama a pryč od všech vzpomínek z jejího zajetí.

×××

"Jimine, myslím že bys tam neměl chodit." Naléhal Jungkook, jenže Jiminovi to bylo jedno, chtěl vidět Taeho. Potřeboval ho vidět. Kluci tam chodili skoro každou chvíli, ale po nějaké době ho s sebou nebrali. Jen nedávno se rozhodli, že by '...pro Jimina by bylo lepší, kdyby k Taemu už nechodil...' jenže pro Jiminovu smůlu slyšel jen toto. Proto byli ostatní tak skeptičtí. "Kookie já tam půjdu, nemůžeš mě nijak zadržet, i kdyby by padala bomba, prostě tam půjdu. Takže mi prosím uhni z cesty." Jungkook si povzdechl a pomalu ustoupil.

Než však stačil Jimin vejít, Jungkook ho chytil za ruku. "Budu čekat tady." Mile se usmál a Jimina pustil.

Jimin čekal, že ho nakonec nepustí a byl připraven se tam dostat jakkoli. Jenže Jungkookovy smutné oči, mu nijak nepomáhaly. Kvůli jeho pohledu, jeho odhodlání pomalu, ale jistě odcházelo a on se začal i trochu klepat.

Naposledy se nadechnul a vydechnul, než sebejistě vešel. Nikdy však netušil, že když slyšel, že na tom Tae není dobře, bude vypadat jako kdyby už více jak polovinou svého těla byl v hrobě. Jiminovi se sevřelo srdce nad tím pohledem.

Tae tam ležel skoro bezvládně, jeho pokožka nebyla nazlátlá jako kdysi, teď byla bílá jako stěna, jeho oči přivřené a rty popraskané. Teď byl již připojen na přístroj, který mu měřil tep.

"T-tae." Vyšlo to více jako šepot. Tae se otočil na Jimina a malinko se pousmál. Ruku nepatrně natáhnul k Jiminovi. Ten okamžitě došel až k němu a jeho ruku mu sevřel. Byla nesmírně ledová, stejně jako Tae sám.

Z Jiminových očí ukáply dvě slzy. "Neplač..." Taeho hlas v něm způsobil další vlnu bezmoci. Z Jiminových očí se řinuly stále větší a větší slzy, až byl donucen položit si svou hlavu na matraci. Tae nemohl dělat nic jiného než jemně hladit Jimina po vlasech.

To on kluky požádal, aby sem Jimina nevodili, dokud by se jeho stav znovu nezlepšil, i jemu vadilo, že nepotkával Jimina, chyběl mu a jak, ale pro jeho lepší pocit, nechtěl aby ho viděl na hraně života a smrti.

Také doufal, že když se od Jimina odřízne na delší dobu, Jimin na něj začne zapomínat a kdyby přece jenom umřel, Jimin si to ani neuvědomí a obzvlášť... Nezemře a to bylo pro Taeho to nejdůležitější.

×××

"Měli bychom Jiminovi pomoct Same."

"A jak prosimtě?"

"Uzdravíme toho kluka."

"To nemyslíš vážně!"

"Ano to vážně myslím! Mluvila jsem s Tarou a s Šedivou Liškou, ten kluk si zaslouží žít."

"Nemluvila si s radou."

"Já vím."

"Potrestají všechny, kteří se do toho zapletou Aris."

"Já vím."

"Aris, můžou nás zmrzačit tak, že do dvou dnů zemřeme a ještě nás nechají někde, aby nás všichni viděli, jako výstrahu."

"Já vím Same."

"Nedovolím ti to."

"Cože?"

"Nedovolím ti to."

"Jak mi v tom chceš zabránit?"

"Jednoduše, řeknu to radě dříve než ty zkusíš prosadit svůj návrh."

"Same sakra nebuď stále tak ustrašený."

"Dáváš v sázku život Tary, Aris. Nedovolím ti to."

"Já neříkám, že ji zmíním, neříkám, že se toho zúčastní Same."

"Jsi šílená."

"Vážně? To je skvělý Same, protože kdybys byl na mém místě, dávno by jsi nebyl schopen fungovat."

"Já to chápu Aris! Neviděl jsem to co jsi viděla ty! Nemusel jsem si projít tím, čím sis prošla ty. Ale sakra, tady dáváš vsázku víc než dokážeš zachránit. Ten kluk může zemřít a Jimin taky."

"Same, pokoušíš moji trpělivost. Dnes v noci, Jiminovi ukážu, místo kde se narodil, kde jeho rodiče zahynuli."

"Za to tě zabíjí!"

"Proč? CO JE NA TOM, ŽE HYBRIDOVI, Z NAŠEHO KLANU, KTERÝ BYL ZAJAT A VYRŮSTAL NĚKDE JINDE, UKÁŽU KDE SE SAKRA NARODIL! CO JE NA TOM ŠPATNÉHO! VŠICHNI Z VÁS SE HROZNĚ ANGAŽUJETE V TOM ABY SE VŠICHNI HYBRIDI DOSTALI ZPÁTKY DOMŮ, ALE V PODSTATĚ NEUDĚLÁTE ŽÁDNÉ ČINY JEN SLEDUJETE JAK SI VEDOU!"

"Aris notak."

"Jsi stejný jako oni."

"Vyrůstala jsi jinde Aris, máš být ráda, že jsi tam kde jsi." V tuhle chvíli Aris ztratila svou trpělivost. Prudce se otočila a Samovi vrazila pěstí. Přesnou, silnou ránu, která Sama poslala okamžitě k zemi.

"Neříkej mi, za co mám být ráda, Samueli. Já jim pomůžu, oboum, jestli něco cekneš, rozluč se s tím že budeš mít koťata."

A tím jejich konverzace skončila, Sam ležel na trávě, zaskočený tím co Aris udělala. Aris pomalu odcházela a snažila se vymyslet způsob, jak zachránit Jimina i Taehyunga. Ona narozdíl od Sama nebyla tak bojácná. Neměla před očima a v hlavě dané zdi, které jí zabraňovali dostat to co bylo správné. Ona měla čistou mysl a Šedivá Liška to věděla. Až moc dobře, proto přijala její plán a rozhodla se jí pomoc, nejen jí, ale všem.