An Unexpected Help | VMIN ✓

8. Kapitola

Jimin POV

Další ráno probíhalo docela v pořádku. Tae mě znovu vzbudil a udělal mi snídani. Poté jsem se vykoupal a udělal další nezbytnou hygienu. Tae seděl za stolem a něco psal na počítači já jsem se znovu zachumlal do peřiny a zavřel oči. Hned na to se pode mnou prohla matrace a já jen svraštil obočí.

"Chimmie ani nemysli na to, že půjdeš teďka spát, protože za chvíli jdeme k tomu doktorovi kvůli tvému ocasu." Jemně mě pohladil Tae. A já si peřinu povytáhl a přetáhnul přes obličej, ale nechal Taeho aby mě hladil. "Chime..." Povzdechl si Tae. "Já tam nechci Tae. Co když zjistí, že nejsem tvůj, co se pak stane? Pošlou mě někam jinam, nebo mě zase někde zavřou a já už tě nikdy neuvidím, nechci aby se tohle stalo." Zašeptal jsem.

Tae si ke mě lehnul a jemně mě objal. Zavrtal svůj nos do mých vlasů a já cítil jeho teplý dech. "Nic se nestane Chime. Jak jsem říkal, ten doktor je můj dloholetý kamarád. Mnohokrát jsem mu pomohl a on mi pomůže taky. Nic se nestane, nikdo mi tě nevezme, nikam se nedostaneš, zůstaneš tu s námi, dobře?" Neodpovídal jsem, jen jsem se otočil a přitisknul se na Taeho. "Tak co ty kulíšku, půjdeme?"

A tak jsme teďka u veterináře, tedy Taeho kamaráda veterináře. Všude byla bílá a žádné dekorace. V celém objektu byl cíti zápach desinfekce. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Tae si mě k sobě neustále tisknul, když jsme procházeli kolem různých lidí, kteří se na mě divně dívali. Donutil mě sednout si na jeho klín a ne na židli vedle. Objímal mě kolem pasu a sledoval okolí.

Po nějaké době se objevila sestřička, která nás pozvala dál. Celou dobu se na mě mile usmívala. Dávala mi pokyny a nikdy nezněla hnusně. Ale přes to, jsem měl ouška až úplně u hlavy. Nelíbilo se mi tu ani za nic.

"Tak dobrý den." Promluvil ten doktor, teda Taeho kamarád. Tae stál u dveří opřený o kříňku zatímco já seděl na pultu pro zvířata, žádné polstrování prostě kov. Nespouštěl jsem z Taeho oči, tak moc jsem se k němu chtěl rozeběhnout a obejmout ho tak silně, že by bylo nemožné ho pustit. Jenže jsem nemohl a Tae nemohl ke mě. Jen se na mě hezky usmíval a z jeho očí sršelo porozumění.

"Co je za problém?" Doktor byl zahleděn do nějakých papírů, které si položil na stůl a poté vzhlédl ke mě. Rychle jsem uhnul pohledem. Doktor ke mě přistoupil a chtěl se mě dotknout, ale já uhnul. "Chime... Nemusíš se bát." Pronesl Tae, jenže já se na něj nedokázal podívat. Moje srdce bilo o sto šest. A moje tělo pohltila křeč. Můj dech se také zrychlil. "Hej, hej, Chime, Chimmie." Moje tělo se začalo třást a já chtěl co nejrychleji utéct.

Někdo se mě dotknul, znovu jsem sebou trhnul a mé oči začaly opouštět slzy. "Hej Chimmie, to je v pořádku, jsem to já, Tae, dýchej. Ššššš..." Tae si mě přitáhnul do objetí a jemně mě hladil na zádech. Pevně jsem ho obejmul a schoval si hlavu do jeho hrudi. Tohle nebyl dobrý nápad, měl jsem se o ten ocásek postarat sám, tohle by se nestalo, určitě ne... Ne... Nestalo by se to.

"Chimmie, může se Taemin podívat na ten ocásek? Bude to rychlé, slibuju." Zavzlykal jsem, "nepouštěj mě." Tae si mě přitáhnul ještě blíž. "Nepustím, neboj." Ucítil jsem jemný dotek na mém ocásku a poté ruka přejela od hořene po konec. "Je zlomený Tae, musíme na rentgen."

Z mých úst se vydralo několik dalších vzlyků. "Ne," zašeptal jsem. "Chimmie je to nutné, musíme vědět kde máš zlomený ocásek, tak, že ti správně sroste."

"Tae j-já nechci... Pro-s-sím... Chci pryč." Rozbrečel jsem se znovu. "Chimmie, notak." Tae mě pustil a odtrhnul mě od něj já se jen bezmocně natahoval po jeho objetí. Ne, ne, ne prosím, ne Tae neopouštěj mě. "Chime podívej se na mě. Notak, otevři kukadla." Ucítil jsem jemný dotyk na mých lících, pootevřel jsem oko, Tae klečel přede mnou a usmíval se na mě. Opatrně mi stíral slzy z mokrých tváří a stále se mi díval do očí.

"Rentgen ti nic neudělá Chimmie, jen zjistí kde máš zlomený ocásek a poté ti dá Taemin dlahu nebo sádru podle toho jak vážné to bude a ocásek ti sroste správně. Nemusíš se ničeho bát dobře? Žádný injekce, nebo něco takovýho neuvidíš dobře?" Pomalu jsem přikývl. "Dobře, tak pojď ty trdlo moje malý." Tae se zvednul a omotal si moje nohy okolo pasu, vyzvedl mě a nesl mě do jiné místnosti.

Tam mě po tom rentgenu, kde mě Tae musel držet, no jelikož jsem odmítal být v té hrůzostrašné místnosti sám, odnesl zpět do předchozí místnosti. Tam mi doktor Taemin dal dlahu, tak že jsem s ocáskem nemohl ani o milimetr pohnout, ale narovnávání bolelo hrozně moc. Dokonce jsem i Taeho kousnul. Bylo to, ale nechtěně. Ještě teďka se cítím hrozně. V dlani má čtyři hluboké rány, od mých zubů. Ale nic mi neudělal, nezbil mě, nedal mi pohlavek, ani na mě nezaječel. Za to já jsem se tam rozbrečel jako malé dítě a nechtěl aby se ke mě kdokoli přiblížil, protože jsem jim nechtěl ublížit.

Teďka sedím na gauči schoulený pod dekou a polouchám rozhovor kluků zatímco hraje televize a tam pohádka. Něco o mamutech... Bylo to animované a Jungkook to tam pustil jen díky mě. I když jsem prostestoval, prostě to tam pustil a ovladač schoval, abych to neměnil.

Večeři připravoval Hoseok s Yoongim. A musím říct, že to bylo dokonalé. Jako opravdu jedno z nejlepších jídel, které jsem za celý život jedl.

A víte co jsem si užíval nejvíc, Tae mě nechal si na něm zdřímnout zatímco mě hladil ve vláskách, nemohl jsem jinak než vrnět. Ta jemnost a ladnost jeho škrábání... Kdo by si sakra mohl stěžovat? Buďme k sobě všichni upřímní, nikdo.

Moc se omlouvám, že to zase tak dlouho trvalo. Poslední dobou toho mám víc než dost a když už se rozhodnu pro něco, tak nestíhám zase něco jiného, nebo to ani nedokončím. Také bych uvítala kdyby jste se podívali na YTB kanál Kyo-Jiwoo.

Jednoduše, jsou tam hidden vocals a taky nějaká ta jiná videa.( ͡° ͜ʖ ͡°)