An Unexpected Help | VMIN ✓

14. Kapitola

Šedá Liška položila svou ruku na Jiminovo rameno. "Tvojí odpověď potřebuji do úplňku tohoto měsíce. Máš na to dva týdny Mang gae ddeok. Vím, že je to velmi těžké rozhodnutí. Ale musíš se rozhodnout sám..." Jimin byl zamotaný v myšlenkách, ve srovnáváních situací, jestli mu to za to stojí, jestli ne. Jestli se má poradit s kluky, nebo ne. Jestli mu na Taehyungovi tolik záleží, že opravdu chce aby mu pomohli ti, které si již nepamatuje, ale vyrůstal s nimi.

Ruka, která přinášela teplo zmizela, ruka která přinášela pocit lásky, pocit, že Jimin ještě opravdu nestratil všechny. "Aris čeká na konci lesu, zavedou tě tam bludičky. Nezapomeň, máš čas pouze do úplňku. Rozhodni se moudře." S tím Šedá Liška zmizela.

Jimin znovu stál sám, na místě kde byli jeho rodiče pochovaní. Nyní se cítil sešle, cítil že na jeho ramenou je dané břímě, které jen těžko unese. Na jeho maličkost je to přece moc. Moc těžké rozhodnutí. Navíc neví co se může stát, neví vůbec nic, neví jestli se to podaří, neví jak se to uskuteční.

Neví toho až moc, na to aby se rozhodl jestli chce něco takového podstoupit.

Jak řekla Šedá Liška, cestu zpět mu znovu osvětlovaly bludičky, nyní i zaslechl jak se potichu chichotají, když kolem nich prošel.

"Omlouvám se, že jsem ti tak zmizela. Měla jsem v plánu tě zavést až tam, ale někdo nás sledoval, tak jsem požádala bludičky." Jimin uznale kývnul a směřoval stále rovně, ani se na Aris jednou jedinkrát nepodíval. "Jimine... Kdyby sis potřeboval promluvit... Stačí třikrát rozsvítit a zhasnout lampičku a nechat pootevřené okno." Jimin znovu kývnul a pokračoval v cestě.

Společně se dostali zpět k domu kde Jimin přebýval. Aris Jiminovi pomohla znovu vyšplhat a naposledy mu zamávala, než se vytratila ve stínech noci.

×××

"Tae? Co kdybych ti řekl, že se mi zdál sen... Kdy jsem potkal moji babičku... Viděl jsem hrob svých rodičů... A dostal možnost tě uzdravit, věřil bys tomu, kdyby to nebyl sen?" Jimin seděl vedle něj na posteli, mezitím co ho objímal. Taehyung se pousmál a znovu začal Jimina škrábat za ušima, ani si neuvědomil že přestal. "Jiminnie byl to jen sen."

"Ale kdyby nebyl, věřil bys tomu?"

"Některým částem určitě." Na obličeji mu hrál upřímný úsměv i přes to, že mu do radosti moc nebylo.

"V tom snu jsem si měl vybrat..."

"Mezi čím?"

"No... On to vlastně výběr jako takový nebyl..."

"Tak povídej Jiminnie."

"Měl jsem se rozhodnout, jestli mi tvůj život stojí za další tři. Jestli jsem ochotný obětovat tři životy na úkor jednoho..."

"Jaké životy to měly být Jiminnie?"

"Tvůj život proti mému, mé babičky a Aris."

"Té dívky co tě donutila vyskočit z okna?"

"Uhmmm..."

"Máš pěkně šílené sny." Tae se zasmál. Jimin se jen smutně usmál.

"Kdyby jsi byl na mém místě... A měl by jsi mě zachránit... Kolik životů bys obětoval?"

"Jiminnie, tohle je velmi vážná otázka. Už nad tím snem nepřemýšlej. Na tvoji záchranu bych položil tolik životů kolik by bylo třeba, ale jen pokud by s tím svolili. Protože ty stojíš víc než jakýkoliv život smrtelníka."

"Tae?"

"Hm?"

"Jsi velkorysý člověk."

"Myslíš?"

"Naprosto."

"Tak to děkuji."

"A Tae?"

"No?"

"Kdyby jsi měl čas jen do tohoto úplňku a neměl možnost zeptat se dalších tří jestli souhlasí, že by se obětovali... Jak by ses zachoval?"

"Pravděpodobně bych našel způsob, jak bych se mohl obětovat jen já." Jimin zvedl hlavu a podíval se na bílého klučinu, se kterým si doteď povídal. "To nemyslíš vážně." Tae se pousmál a jeho oči se zaleskly. "Pro tebe bych udělal všechno na světě Jiminnie. I kdyby mě to mělo stát život." Tae ho jemně pohladil po tváři.

Jimin poznal, že se Taemu přitížilo, jeho líce začínaly být více a více propadlé, jeho oči prázdnější. Už mu ani nedovolovali chodit do kantýny a změnil pokoj. Jimin se musel rozhodnout a již na to měl jen 3 dny. 3 dny, které mohou změnit vše.